Milo Komínek (1926)

„Je tohle možné odpustit? Je tohle možné zapomenout?“

Útěk

„Chtěl jsem dostat se ven, protože jsem měl už na Silvestra být ve Spojených státech, kde jsem měl natáčet dva letecké filmy. Bohužel, pas byl znehodnocený, na letiště jsem se dostat nemohl, protože veškeré letiště byly už tenkrát hlídané, takže mi nezbylo nic jiného než utéct prostě pěšky. Vydal jsem se se studentama na pochod pěší, a sice na Mariánské Lázně, a brali jsme to na západní Německo. Ale bohužel, myslím kilometr nebo dva od hranice to bylo, to se jmenovalo Drmoul, Tři sekery, Hamrníky, dostal jsem průstřel přes břicho no a zůstal jsem ležet. Študáci mě potom, když viděli, že přece jen ještě dýchám, tak mě odnesli do jedné selské usedlosti. Tam jsem se probudil de facto, to už asi byly dva dny za mnou. Jsem tam ležel ve stodole, na patře se tomu říká, kde je seno, sláma a podobně. No a tam jsem se probudil, přišel jsem tedy k sobě a nade mnou doktor a ten rolník, ten sedlák s manželkou. Když jsem viděl ten strach v jejích očích, protože už tehdy nemohli přechovávat, koho by chtěli. A za druhé bylo to pásmo, pohraniční pásmo, které bylo hlídané, a tam jste do toho pásma musela mít už potvrzení. Co jiného mi zbývalo, když jsem viděl tu hrůzu, tak jsem říkal: ,Tak doktore, tak jak to vlastně vypadá se mnou, budu schopen ještě?‘ A on říká: ,No, podívejte se, nic vám nemohu zaručit, ale vzhledem k tomu, že je to čistý průstřel krajiny břišní, když nenastanou komplikace, tak to může být dobré.‘ Já jsem se odhodlal, že z toho baráku uteču doslovně, nechtěl jsem, aby oni nesli za mě nějakou odpovědnost. Jenomže bohužel, tenkrát byla plískanice, sníh s deštěm, všelijak to bylo, a když jsem už byl na sto padesát, dvě stě metrů od té hranice, už jsem padal, už jsem nemohl dál, už jsem přecenil síly, dostal jsem bolesti velikánské, vlezl jsem do baráku a říkám si: ,Ať se děje vůle Páně, cokoliv se mnou, hlavně že jsem v teple.‘ Já jsem se plazil možná takových čtyři, pět hodin, co normální člověk by udělal třeba za půl hodiny, takže takhle dlouho mně to trvalo. No a tam mě zatkli, tam přišla smíšená hlídka, tehdy ještě to byla finanční stráž a esenbák. No a tam mě zatkli a odvezli mě potom na stanici pohraničního úseku. No a v tom pohraničním úseku, v té kanceláři, tam mě dotloukli, tam mě dobili.“

Životopis

• narodil se 20. června 1926 v rodině hutního mistra
• pilot, letecký akrobat, parašutista
• od roku 1942 účastník protinacistického odboje
• v roce 1948 se pokusil odejít za hranice, byl zadržen, krátce vězněn (duben-červen), pak amnestován
• odešel do Beskyd k partyzánům, při přestřelce zraněn, zatčen, odsouzen na dvacet let žaláře
• v letech 1948-1965 vězněn na Borech v Plzni, v Jáchymově, na Mírově, ve Valdicích a v Leopoldově
• v roce 1968 emigroval, po čase se usadil v Torontu (Kanada), kde založil nakladatelství Moravia Publishing Inc.
• šéfredaktor exilového týdeníku „Naše hlasy“
• od 1990 vydává česko-kanadský časopis Svědomí/Conscience

Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.