František Zahrádka (1930)

„Pokud se cítíme být chlapy, musíme vždycky odporovat zlu.“

Ilegální přechody hranic

„Já jsem se potom dostal už do kontaktu s vojákama, který věděli, že suverénně chodím na tu čáru. Byla dohodnutá skupina, že budu nabírat postupně šest lidí. Pod Hartmanicema jsem nabíral poslední dvojici. Šli se mnou už z Českých Budějovic vlakem do Horažďovic a pak do Sušice dva vojáci v civilu a jeden obchodník. Když jsem tu skupinu potom nabral, to už se dost na jihovýchod od Železné Rudy střílelo. Já jsem si teda naplánoval trasu, kde od vojáků jsem věděl, že se tam buduje velká vojenská střelnice v prostoru Velké Vody, Prášil a Srní; tenhle úsek přes Poledník. Protože jsem si říkal, že tam bude veliký zmatek, bude tam jezdit hodně aut nákladních, tak jsme tam vyrazili; to byla první moje cesta na ten směr. Po půlnoci se strhla bouřka a za námi se strhla přestřelka proti jiné skupině; bylo slyšet štěkot psů, křik dětí. Byli jsme tak čtyři sta metrů od hraniční čáry u Poledníku. Kompas tehdy převzal jeden důstojník. Já jsem věděl, že čtyři sta metrů pod Poledníkem bude taková krásná cesta hustým lesem do Bavor k tomu patníku 16. To jsem ale ovšem tenkrát nevěděl, že to je patník 16. Já jsem měl tu výhodu tenkrát, že jsem sehnal mapu speciálku 1:75 000, která byla z časné doby republiky, ale byly tam lesní průseky, nádherně lesní průseky. Tak jsem věděl, já dojdu tím lesem k prvnímu průseku, projdu čtyři průseky a musím dojít k patníku 16. Když se strhla ta přestřelka, tak jsme to museli natřít a já jsem byl v dost špatném stavu, protože jsem byl jen tak na lehoučko a tak jsem řikal: Tak hold půjdu do Bavor."

Životopis

• narozen 30. října 1930 v Děčíně
• otec František bojoval jako legionář na italské frontě, po válce utrpěl zranění nohy v bojích s maďarskými bolševiky
• rodina bydlela v třicátých letech v pohraničí a na vlastní kůži zažila řádění německých hord v roce 1938
• po vyhnání z Meziměstí u Broumova se rodina rozpadla a František Zahrádka žil nějaký čas u cizí rodiny v železničním vagonu
• rodina se spojila a začala žít v Českých Budějovicích až po atentátu na Heydricha, v roce 1944 však byli oba rodiče zatčeni a matka se vrátila až v květnu 1945
• zážitkem na celý život pro něho bylo přistání letců RAF z 312. stíhací perutě v Českých Budějovicích
• po skončení války se stal členem 10. skautského oddílu v Českých Budějovicích
• po únoru 1948 se zapojil do junácké protistátní činnosti, tisk a kolportování letáků
• od ledna 1949 převedl během čtyř cest přes hranice asi 11 osob, převážně skautů a vojáků
• 3. září 1949 byl zatčen pracovníky OBZ
• ve dnech 8.-9. prosince 1949 probíhal soud, trest zněl na 20 let těžkého žaláře
• prošel celkem 11 věznicemi a tábory, většinu času strávil v uranových lágrech, kde pracoval v podzemí i na třídičce radioaktivní rudy
• během věznění byl mnohokrát kázeňsky trestán, na táboře Vojna i čtyřicetidenní korekcí
• v důsledku dlouhodobého kontaktu s radioaktivní uranovou rudou se u něho projevil značný úbytek krvinek
• během věznění navázal četná přátelství s mnoha významnými osobnostmi (např. gen. Sedláček, gen. Paleček)
• ke konci věznění již mohl pracovat ve svém oboru jako elektrikář
• propuštěn byl 3. září 1962
• po propuštění pokračoval v práci v Uranových dolech Příbram
• v roce 1966 se oženil s Marií Voldřichovou a žili spolu 33 let až do její smrti, děti neměli
• v roce 1968 zakládal spolu s Františkem Harlasem K 231 v Příbrami
• jeho láskou se stal jachting, běh na lyžích a putování po Šumavě
• v roce 1990 spoluzakládal KPV v Příbrami a do dnešních dní je předsedou pobočky
• spolu s dr. Majerem má rozhodující podíl na vybudování Muzea 3. odboje v Příbrami a Památníku obětem komunismu Vojna u Příbrami
• za své životní postoje byl oceněn i Řádem T. G. Masaryka
• v životě pokládá za nutné vždy se postavit zlu v jakékoliv podobě

Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.