Eva Soukalová (1930)

„Člověk nesmí být sám na sebe měkký. To může být okolo, ale ne na sebe.“

Duchovní zážitek v důsledku vyšetřování

„Zacházeli s námi jak kdy a já jsem taky nebyla žádný beránek. Já jsem dokázala toho, kdo si troufnul, i s těmi pouty mu rozbít ksicht a bylo mně to jedno v ten moment. Řekla jsem si, co se stalo, stalo se, a co se má stát, se stane. Já jsem byla z domova vychována tak, že nic na světě se neděje bez Boží vůle. To bylo takový, prostě když už jsem si myslela, že něco nevydržím, tak mám takový nesdělitelný zážitek, který prostě slyšíte uvnitř. Slyšela jsem: ,Neboj se, nejsi sama.‘ Tak to nějak přišlo, že najednou to bylo, jako když odfoukne, a přišla jsem na soudní vazbu a už to šlo. Člověk si dělal hlavu, aby neřekl proti někomu něco, co ho nutili. Oni si pak napsali stejně, co chtěli. Podpisy obtahovali přes okno, to jsem viděla. Byly to prostě hrozné případy.“

Životopis

• politická vězeňkyně
• narozena 4. listopadu 1930 v Praze
• pochází z rodiny, která byla zakotvena v Československé národně socialistické straně, v Církvi československé (husitské) a v Sokole
• do března 1948 pracovala na Sekretariátu Československé národně socialistické strany, což předznamenalo její zatčení
• uvězněna byla v květnu 1949 a prošla těžkými výslechy, následky si nese do současnosti
• prožila obtížně specifikovatelný duchovní zážitek během výslechů
• odsouzena Státním soudem v Praze na osm let těžkého žaláře
• prošla mnoha pracovními komandy: Kutná Hora, Červené Pečky, Molitorov, Rakovník, Zlín (Gottwaldov)
• v Molitorově měla těžký úraz ruky, o kterou málem přišla
• podmínečně propuštěna byla 26. října 1953
• v roce 1968 vstoupila do KAN i do K 231
• aktivně se podílela a podílí na životě Církve československé (husitské), manžel Vítězslav Soukal pracoval celý život rovněž v ústředí této církve
• po propuštění pracovala v různých dělnických, časem i úřednických profesích
• s manželem vychovali dvě dcery: Helenu a Elišku
• žije v Praze-Michli a stále se přátelí s několika spoluvězeňkyněmi a pomáhají si
• nevyčítá Bohu životní těžkosti, ale přijímá věci tak, jak jsou, snaží se být potřebná

Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.