Miroslav Hrubý (1928)

„To utrpení tam bylo veliký. To se musí prožít, to se nedá nijak vypravovat, protože by tomu nikdo nevěřil, kdo to takhle neprožil.“

Zatčení a vazba

„Přitom nás zavřeli čtyři a za pár dní ještě další tři z Polánek. To byli lidi, který já jsem nikdy neznal. A udělali s námi soud na Pankráci. Prostě soud udělali, aniž bych je znal, ty lidi. No, kdybych měl vypravovat, jak vypadala vyšetřovací vazba, tak to už je vzpomínka trošku smutná, tady. Tam... jak člověk trpěl, co s ním dělali... já tam byl sedm měsíců. Nedostal jsem se absolutně ven... samozřejmě ten hlad a všechno to bití do spod noh a hlavně dřepy. Dřepy, ty mně nejvíc ublížily, protože to člověk musel dělat, za těch sedm měsíců snad deset tisíc dřepů člověk musel udělat. ,Mluvte, mluvte!´ Když ne, tak dřepy, dřepy a po tom následoval... padnul člověk. A pak tam byla ta temnice, když neodpovídal. Tam prostě vyslýchali ve dne v noci, to bylo v noci, jo. Do tý temnice mě dovedli a tam jsem byl kolik dní. I přes první Vánoce jsem tam byl vpadesátým prvním roce. Slaný jídlo mně dali předtím. Já jsem měl žízeň, nic jinýho, tam byly, ten záchod v rohu na stupačky, a já jsem musel pít, z toho jsem musel pít prostě, páč to člověk nevydržel. Volali jenom, jestli chci mluvit, todle mluvit a tak dále a zase zpátky. Takže takhle to pokračovalo a hlavně chtěli ode mě vědět, jestli otec můj věděl o mojí činnosti. Což jako jsem na to byl jasně tak zatvrdnutej, že kdybych měl já nevím cokoliv říct, tak tady jsem na to vždycky odpověděl, že nevěděl. On nevěděl, to teda byla pravda, že nevěděl. Potom tam člověk musel ležet, ruce takhle, svítili na něj, budili ho v noci, jídlo nedali a volali k výslechům. Volali hlavně v noci. To utrpení tam bylo veliký. To se musí prožít, to se nedá nijak vypravovat, protože by tomu nikdo nevěřil, kdo to takhle neprožil. Jsem nebyl venku za těch sedm měsíců. Ty ostatní kamarádi, ty jsem viděl takhle okýnkem, ty pochodovali už venku, protože mě tam drželi hlavně, abych řekl ,táta´, tam tlačili hlavně na mýho otce.“

Životopis

• narozen 24. února 1928 v Hradec Králové - Bělči
• politický vězeň původem z Bělče u Hradce Králové
• jeho otec byl za ukrývání vysílačky za druhé světové války zavřen
• jejich rodina měla dobré styky s rodinou Milady Horákové
• v roce 1951 byl zatčen jako člen protistátní skupiny
• za nápisy proti komunismu na zdech a plotech byl odsouzen za „velezradu“ na patnáct let
• vězněn byl na Pankráci, ve Valdicích, v Jáchymově, v táboře Vojna...
• na první amnestii v roce 1960 se domů nedostal
• propuštěn byl 11. května 1962
• dnes žije v Hradci Králové

Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.