Terezie Edigna Bílková (1916)

„Čekám na ten den, kdy Pán mi řekne: 'Pojď...‘“

samotka v Českých Budějovicích

„Samotku jsem měla z nás všech nejdelší. To bylo kruté, to bych nepřála nikomu. Kdybych mohla volit mezi deseti lety v Pardubicích ve věznici a mezi jedním rokem v budějovické vazbě, volila bych ty Pardubice. S vírou jsem se musela rvát… Kdo by to řekl, s Kristem se rvát? Ty nervy dělají někdy paseku! A když jsem přišla do Pardubic na ošetřovnu, paní doktorka, která byla také vězeňkyně, mi řekla: ,Proboha! Z kterého koncentráku jste přišla?!‘ Měla jsem něco málo přes 40 kilo. Ve vazbě totiž bývala večer polívka, kde bylo tolik papriky... a já jsem z toho asi už měla žaludeční vředy, a tak jsem polívku vylévala. To bylo hrozné. Řvala jsem někdy k Pánu Bohu, ale jsem tady…představte si to, jsem zázrak, že jsem tady!“

Životopis

• 16. září 1916 narozena ve Frýdlantu nad Ostravicí
• 7. ledna 1938 vstup do noviciátu Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského
• 1945 ošetřující sestra v nemocnici v Českých Budějovicích
• 1945 skládá věčné sliby
• 1945–52 působí v pražské boromejské nemocnici Pod Petřínem
• 1951–52 napomáhá ukrývání P. Oty Mádra a P. Remigia Janči
• říjen 1952 zatčena
• 16. září 1953 odsouzena na 6 let v procesu Jarolímek a spol.
• 31. října 1954 podmínečně propuštěna
• od 1954 až do současnosti práce v charitativní oblasti a řeholních domech

Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.