Vzpomenete si, jak vypadal Váš život před dvaceti lety? V televizi na jednom ze dvou kanálů běžel některý ze seriálů Jaroslava Dietla, před Vánocemi se začínaly shánět mandarinky a již rok se po českých silnicích proháněla Škoda Favorit, tehdejší výkřik techniky. Česká společnost se od roku 1989 výrazně změnila. Zda k lepšímu nebo horšímu, nechť si každý posoudí sám. K porovnání ekonomické situace může pomoci několik základních statistik.

Je nás o 125 tisíc více. Od sametové revoluce nám přibyl zhruba jeden Liberec a pár okolních vsí. Zároveň česká společnost zestárla. V roce 1989 činil podíl obyvatel ve věku 0-14 let 21,7 procenta a podíl obyvatel ve věku 65 a více let 12,5 procenta. Situace se obrátila. Nyní jsou tyto poměry 14,1 procenta, resp. 14,9 procenta. Nenechme se zmást „baby-boomem“ posledních let způsobený odloženým mateřstvím Husákových dětí. Stárnutí populace je teprve na svém prahu, za dalších dvacet let se bude psát o mnohem výraznější změně poměrů.

Kvalitativní proměnou prošla česká ekonomika. V roce 1989 soukromý sektor prakticky neexistoval, nyní se na vytvořené hrubé přidané hodnotě podílí 80 procenty. Obrat v zahraničním obchodu se zvýšil ze 428 miliard korun v roce 1989 na současné 4 biliony koruny. Hlavními obchodními partnery už nejsou země RVHP ale eurozóna. Proměnou prošla struktura ekonomiky. Dříve průmyslová „velmoc“ začala zvyšovat podíl služeb v ekonomice, nicméně systém investičních pobídek pomohl situaci opět zvrátit a podíl průmyslu začal znovu stoupat.

Na změnu výkonnosti ekonomiky ukazuje zvýšení HDP o 34 procent (data ČSÚ začínají v roce 1995, nicméně pro přiblížení vývoje před tímto rokem lze použít časové řady MMF, které jsou delší). Úvodní transformační propad srazil výkon české ekonomiky o 16 procent a zpět na předrevoluční úroveň jsme se dostali na prahu milénia.

Růst ekonomiky není cílem sám o sobě, ale představuje prostředek ke zvýšení životní úrovně. V roce 1989 činila průměrná hrubá mzda 3 170 korun, letos se bude průměr pohybovat kolem 23 800 korun. Nicméně téměř pětinásobně stouply ceny v obchodech. Reálně se průměrná mzda zvýšila o 63 procent. Samozřejmě nelze opomenout mzdovou diferenciaci napříč sektory, regiony a dosaženým vzděláním (že by jedna z příčin malodoktorské inflace?).

Průměrný starobní důchod činil před dvaceti lety 1 598 korun. Dnes je to bez 15 korun 10 tisíc. Spotřební koš zboží nakupovaného penzisty zdražil výrazněji než koš zboží nakupovaného domácnostmi zaměstnanců. Přesto i důchody jsou dnes vyšší než v roce 1989, a to o 13 procent.

Zpět k cenám. Pamatujete jízdenku v MHD za korunu, lístek do kina za sedm korun, desítku pivo za dvě padesát? Liberalizace cen a devalvace kurzu koruny výrazně zvýšily cenovou hladinu. Jinak to patrně nešlo. Cenové poměry uvnitř české ekonomiky i cenové relace vůči zahraničí byly výrazně pokřivené. V roce 1991 dosáhla inflace 57 procent a na dvouciferné úrovni se udržela až do roku. Experiment ČNB použít strategii cílování inflace k desinflace se ale zdařil (centrální banky, které přijaly tuto strategii před ČNB, jí použily k udržení již nízké inflace). Posledních jedenáct let není pro českou ekonomiku inflace problém. Ta dnes kolísá podle hospodářského cyklu, cen komodit ve světě a daňových změn doma.

Demontáž centrálně plánované ekonomiky změnila trh práce. Nyní nezaměstnaných nehrozí paragraf příživnictví, maximálně to, že přijdou o dávky v nezaměstnanosti. V lednu 1990 bylo evidováno 5 865 uchazečů o zaměstnání. Dnes jich je půl milionu a nezaměstnanost stejně jako ve většině tržních ekonomik představuje jedno z klíčových společensko-ekonomických témat. 

V ohlédnutí za posledními dvaceti lety by neměly chybět státní finance. Zde se ovšem hledá hřejivé slovo obtížně. Státní finance byly od roku 1989 do současnosti v naprosté většině let v mínusu. Veřejný dluh se z nuly zvýšil na 30 procent HDP. Letos a příští rok přidá další pořádnou porci.

Tolik k inspiraci při rozjímání nad stavem české ekonomiky dvacet let od sametové revoluce. Za chvíli už podobné srovnání nebude předmětem vzpomínek ale jen učebnic dějepisu.

Autor: David Marek pro Nezapomente.ihned.cz