Pokus o reformu socialismu v komunistickém Československu roku 1968 byl ukončen v pozdních večerních hodinách 20. srpna invazí vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Milovický vojenský prostor se stal 21. srpna 1968 jedním z prvních cílů okupačních vojsk. Právě Milovice byly brzy poté zvoleny hlavním stanem sovětských vojsk, označovaných jako Střední skupina.

21.srpen 1968 v Milovicích

Letadla, která přiiletěla již před třetí hodinou ranní nemohla přistát, protože personál letište Boží Dar vypnul všechna navigační světla. Ráno opanovaly letište i vojenský tábor tankové jednotky. Po nich začaly přistávat letouny MIG-21, vyzbrojené raketami na podvěsech. Celý letecký pluk.

V tu dobu, kdy velení dalo rozkaz nezasahovat, byly československé vojenské jednotky v Milovicích akceschopné a připravené k okamžité obraně. Všude okolo bylo rozmístěno dělostřelectvo a tanky, připravené vzdorovat případnému odporu. Toho se však Sověti nedočkali.

„Proti naší dvousettisícové armádě stálo půl milionu plně vyzbrojených a ideologicky zmanipulovaných vojáků – dvacet devět divizí, tisíce tanků, stovky letadel. Pouze Milovice a letište Boží Dar okupovaly čtyři sovětské a jedna polská tanková divize, tedy asi dva a půl tisíce tanků a několik set obrněných transportérů. Na první pohled bylo jasné, že nemáme šanci na jakýkoliv účinný odpor. Nikdy v životě jsem neviděl tak obrovskou koncentraci bojové techniky,“ vzpomíná plk. Zdeněk Řepka, tehdy instruktor Školního tankového pluku, po revoluci člen parlamentní komise pro odsun sovětských vojsk.

"Jen jsme hlídali kasárna, udržovali techniku a jezdili na brigády po okolí, žádná vojenská cvičení se nekonala,“ vzpomíná podplukovník Frehar na dobu krátce po osudném srpnovém dni, kdy začali českoslovenští vojáci odcházet z kasáren. "Sověti byli všude okolo, ale my se s nimi prakticky vůbec nepotkávali. My bydleli v kasárnách, oni ve stanech v okolních lesích,“ dodává. Odchod naší armády trval asi půl roku. Většina vojáků byla převelena na Slovensko, pouze letectvo se přesunulo do Pardubic.

Okupace byla koncem srpna zpečetěna Smlouvou o podmínkách a dočasném pobytu sovětských vojsk na našem území, kterou podepsal prezident Ludvík Svoboda a další představitelé vlády. V říjnu ji pak ratifikovalo Národní shromáždění jako nejvyšší zákonodárný orgán státu.

Strategické místo

Milovice - Mladá byly vojensky velmi strategickým místem, proto se staly sídlem velitelství sovětských vojsk, která zde sídlila dlouhých 23 let, do června 1990. Byly zde dislokovány tyto jednotky: 15. gardová tanková divize, 304. samostatný spojovací prapor směrových stanic, 75. samostatný prapor oprav strojní techniky, 1637. a 1639. samostatný stavební prapor, 651. samostatný prapor oprav tankové techniky, dále gardové motostřelecké pluky, velitelství 131. smíšené letecké divize a 114. stíhací letecký pluk. V Milovicích bylo největší množství vojáků a techniky v celém Československu.

Na letišti Boží Dar se usídlil stíhací pluk s MIGi, smíšené letecké divize a dopravní letecký pluk. V lokalitě Mordová rokle mezi Milovicemi a Lipníkem vybudovali sověti třípatrové podzemní velitelství protivzdušné obrany, odkud měla být řízena vzdušná obrana v případě vypuknutí třetí světové války. Byla zde zřízena také dvoupatrová dieselová elektrárna, výrobna stlačeného vzduchu a akumulátorovna. Kryt byl konstruován tak, aby odolal jadernému útoku.

V prostoru Milovic se však nenacházely, jak se mnohdy mezi lidmi povídalo, atomové zbraně.

Život po boku Sovětů

V průběhu dalších let bylo město v podstatě rozděleno na dvě části: českou a sovětskou.

Za českou část bylo považováno centrum města tvořené kostelem sv. Kateřiny, nádražím, místními obchody a domky v jeho blízkém okolí, kde dodnes sídlí milovičtí starousedlíci. Středem města prochází vlaková trať. Co bylo od středu města za kolejemi, patřilo k sovětské části města. Jedná se o Vojenský výcvikový prostor Mladá.

Rusové tuto část nazývali též Ivanovka a během pár let zde vybudovali samostatné město s vlastním zásobováním.

Měli vlastní pekárny, jatka, ale také tiskárnu, která vydávala noviny Sovetskij soldat. Z malého města vyjížděly přímé vlaky do Moskvy, fungovalo i přímé letecké spojení. Sověti měli vlastní základní a střední školy, dokonce i nemocnici, zkrátka veškerý možný komfort. 

Sovětská vojska se mohla volně pohybovat po celém městě, Češi však do sovětské části nesměli. Mohli se tam dostat jen na propustku, kterou ale dostali zřídkakdy. Mnohem častěji se dostávali do Ivanovky dírou v plotě. Díky sovětské armádě bylo město dobře zásobeno. Nejen že do VVP Mladá pronikali milovičtí, ale jezdili sem lidé i z okolních měst. Snadno se zde daly sehnat banány, pomeranče, čabajka, prací prášek atd.

V souvislosti se zásobováním zde dobře fungoval směnný obchod. Rusové se v hojném množství věnovali požívání alkoholu a právě za alkohol byli schopni prodat ledacos. Snadno se dal získat benzín z ruských vozů, ale třeba také samopal. V Milovicích se dokonce traduje, že  například granáty byly nabízeny dětmi některých důstojníků. Ti milovičtí, kteří udržovali s některými sovětskými vojáky vřelé vztahy, měli možnost si od nich koupit automobil značky Volha. Ve městě se směňovalo ve velkém množství.

Nelze opomenout nárůst kriminality v Milovicích v době pobytu sovětských vojsk, neboť s  příchodem Sovětů se tamní situace výrazně zhoršila. Jednalo se především o drobné krádeže, loupeže, ale i vraždy. Tyto zločiny byly páchány nejvíce obyčejnými vojáky. Ti často trpěli hlady, proto neváhali a bez rozvahy se pouštěli do zahrad, jež patřily milovickým starousedlíkům. Jsou okamžiky, na které milovičtí neradi vzpomínají. Je zřejmé, že Češi měli k sovětským vojákům určitý respekt. Poté co však vojáci začali ve městě páchat kriminalitu, se jich milovičtí začali bát. Mnoho zločinů byla napáchána pod vlivem alkoholu, neboť pro vojáky s nižší hodností byl alkohol zřejmě jedinou zábavou a možností jak se odreagovat.

Odchod Sovětů z Milovic

Ještě před Sametovou revolucí se pomalu začal měnit sovětský systém z útočného na obranný. Došlo k tomu, že již na jaře roku 1989 bylo několik tisíc vojáků odsunuto. Po listopadu 1989 začala jednání se sovětskými generály o podmínkách úplného odsunu Střední skupiny sovětských vojsk z Československa.

V únoru 1990 došlo k česko-sovětské dohodě o odsunu sovětských vojsk. Jejich odchod probíhal ve třech etapách a v září 1990 začal odsun i z Vojenského výcvikového prostoru Mladá.

Denně odjíždělo z Milovic přibližně 30 vagónů s bojovou technikou a tři vagóny s vojáky. Z Božího Daru odletěl 21. ledna 1991 poslední vojenský letecký pluk. V květnu téhož roku odešel z Milovic poslední vojenský útvar. Zbylo zde několik stovek vojáků a důstojníků, kteří měli za úkol do konce června předat některé objekty.

19. června 1991 odjel poslední rychlík směrem na Moskvu a s ním opustil Milovice i poslední voják. Následně se po celé republice rozezněly sirény na oslavu odchodu sovětských vojsk. VVP Mladá byl poté předán do vlastnictví státu.


V rámci 20. výročí odchodu posledních sovětských vojáků z Československa pořádá obecně prospěšná společnost Opona 21. června 2011 mezinárodní konferenci Rozšiřování evropské bezpečnostní zóny: současné a budoucí vlivy.* Konference si klade za cíl odpovědět na otázky týkající se dopadu zrušení Varšavské smlouvy a Sovětského svazu na bezpečnost Evropy, souvislosti mezi rozšiřováním EU a evropskou bezpečností, rozšíření a jeho dopadu na zahraniční politiku EU a vztahy mezi EU, NATO a Ruskem. K diskuzi o závažných otázkách evropské bezpečnosti budou přizváni představitelé odborné, akademické a politické reprezentace.


*pracovní název


Zroj: Středočeský kraj