Obrodný ekonomický proces nastartovaný před intervencí v srpnu roku 1968 tak byl zastaven již ve svém počátku – jeho jistá rezidua sice přetrvávala až do počátku roku 1973, kdy bylo na zasedání ÚV KSČ rozhodnuto o návratu k direktivnímu plánování, ale reálné výsledky přinesl pouze v omezené míře.

Ekonomický vývoj byl dán do souvislosti s politickým vývojem v „proslulém“ dokumentu Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, který představoval oficiální a v podstatě kanonizovaný výklad událostí roku 1968. V intencích tohoto dokumentu se vedení strany snažilo uklidnit společnost spotřebně orientovanou hospodářskou a sociální politikou, která měla zabránit dalším otřesům režimu. Je však důležité si uvědomit, že i když se zvyšoval objem spotřebního zboží za relativně nízké ceny, nebyl tento vývoj podporován ekonomickým růstem, ale byl opět dotován spotřebou předmnichovských a protektorátních rezerv, či využíváním rozvojových možností, které zůstaly nenaplněny z dob extenzivního modelu hospodaření z 50. let.

Nový pětiletý plán: konec hospodářského experimentování

Hospodářskou koncepcí pro první polovinu 70. let se stal pátý pětiletý plán, vypracovaný XIV. sjezdem KSČ v roce 1971.

Oproti předešlým, zcela nereálným, plánům se vyznačoval jistou umírněností – ta byla podmíněna koncepcí hladkého přechodu od hospodářského experimentu konce 60. let k „osvědčeným“ postupům. Základní tezí se tak stalo ukončení hospodářského experimentu a obnovení struktur direktivního centrálně plánovaného hospodářství.

Charakteristickým pro toto období se stal konsolidační proces ve společnosti i ekonomice a obsahem hospodářské politiky byla obnova a udržování ekonomické rovnováhy při stabilním růstu ekonomiky s cílem zajišťovat předpoklady pro další zvyšování životní úrovně. Nutnost zvyšování efektivnosti na všech úrovních ekonomiky jako hlavní cesty k zabezpečování růstu výroby i spotřeby se projevila s novou naléhavostí.

Československo závislé na spolupráci s RVHP

Na tomto místě je nutné si znovu uvědomit, do jaké pasti se režim vlastním přičiněním dostal. Na počátku sedmdesátých let proběhla ve světě první ropná krize, které normalizační ekonomika díky zaostávání ve vědě a technologiích čelila pouze s maximálním vypětím sil. Modernizace hospodářství však byla v podstatě nepřípustná z ideologických důvodů – jakákoli inspirace západními podněty nepřipadala v úvahu, stejně tak jako návrat k hospodářské reformě druhé poloviny 60. let. I když tedy ekonomický systém v podstatě kopíroval vývoj v ostatních zemích bloku, oproti maďarské a polské realitě vykazoval mnohem rigidnější znaky, obdobné jako např. NDR.

V této situaci, kdy režim nebyl schopen garantovat sociální jistoty a vystavoval se tak opět nebezpečí nestability, bylo jediným řešením ekonomických problémů úzké propojení československé ekonomiky s RVHP a Sovětským svazem. To sice mělo pozitivní vliv na hospodářskou reprodukci zajišťovanou dodávkami surovin a energie, na straně druhé však byla definitivně uzavřena cesta k jakékoli inovaci a centrální model plánování získal naprosto neotřesitelnou pozici. 

V situaci, kdy se napevno svázal hospodářský systém ČSSR s blokovými strukturami bylo obnovení klasické industrializace spolu s neschopností technologicky reagovat na ropnou krizi anachronickým momentem. Očekávaný efekt nepřineslo ani spoléhání na řešení problémů v rámci RVHP. I když Komplexní program, představený na Zasedání RVHP v Bukurešti 27. – 29. července 1971 měl velmi ambiciózní cíle, stagnace blokových struktur a neochota hospodářské byrokracie měnit vlastní návyky a zastaralé postupy je znemožnily naplnit. V úplném důsledku vedl tento program k dalšímu oslabení hospodářské potence ČSSR i k postupnému rozkladu RVHP jako celku.

I když po ideové a politické stránce představovalo Československo vysoce konsolidovaný režim, ve druhé polovině 70. let opět narazilo na ekonomické obtíže, především v důsledku opožděných reakcí na ropnou krizi. V rámci šesté pětiletky (1976 –1980) se tak projevila technologická zaostalost, vyčerpání zdrojů extenzivního růstu a zvyšování cen surovin v poklesu národního důchodu.


Zdroj: Michal Kvasnička: Poslední dekáda ekonomické spolupráce vybraných států RVHP