Úspěchy sci-fi thrilleru Avatar od režiséra Jamese Camerona po celém světě se dostávají do střetu se záměry některých autoritativních vlád a komunistických spolků.
Mezi znepokojené státy patří kromě Číny i Rusko. Důvody jsou politické, komerční i ideologické. I v naší zemi se v minulosti dostal sci-fi snímek na seznam zakázaných filmů. Byl jím "Konec srpna v hotelu Ozon" od režiséra Jana Schmidta z roku 1966.

Zákaz čínských úřadů

Mezi znepokojené vlády patří například Čína. V polovině ledna 2010 nařídily čínské úřady tamním kinům, aby film přestaly promítat. Řeč je prozatím o 2D verzi, 3D je stále povolená.
Avatar v Číně vydělal za první týden promítání 40 milionů amerických dolarů. Jedním z důvodů zákazu je fakt, že Avatar je jedním z nejnavštěvovanějších filmů v Číně a zcela zastínil domácí kinematografii (v první řadě výpravné drama o Konfuciovi). Rozhodnutí čínských úřadů je však pravděpodobně motivováno zájmy nejen komerčními, ale i politickými.

Obyvatelé Číny totiž ve filmu nalézají politický obsah. Příběh filmu se v mnohém podobá sporným momentům čínských dějin: zobrazení ničení kultury, která se snaží žít v souladu s přírodou, se může snadno stát paralelou mezi ničením tradiční čínské kultury v době „kulturní revoluce“ iniciované Čínskou komunistickou stranou. V té době byly v Číně zbořeny prastaré stavby a chrámy, duchovenstvo bylo nuceno vstoupit do manželství, do komunistické strany a začít žít světským životem a podobně.

Aktuálněji než dopady „velké kulturní revoluce“ však na Číňany doléhají problémy současné a to s rozsáhlým bouráním starých městských čtvrtí v Číně, které vedou k občanským bojům s cílem uchránit své pozemky před vládou a developerskými společnostmi.
„Všechno to nucené odstraňování starých městských čtvrtí v Číně způsobilo, že jsme dnes jedinými pozemšťany, kteří se dokáží skutečně vcítit do bolesti Na’viů (obyvatel planety Pandora),“ napsala jedna čínská autorka.
To, že se Číňané vcítili do role domorodců kmene Na'vi, původními obyvateli fantazijní, napadené planety Pandory, je tedy vzhledem ke zmiňovaným okolnostem pochopitelné. 

Reakce v Rusku

Další zemí, která se řadí k oponentům Avataru je Rusko. Organizace Petrohradští komunisté Jamese Camerona zde nařkli z "elementární krádeže sovětského intelektuálního vlastnictví", které se podle nich režisér natočením snímku dopustil. Dokonce na něj vydali mezinárodní zatykač.

Podle mluvčího Petrohradských komunistů Sergeje Malinkoviče Cameron "vykradl filmy a knihy tvůrců sovětské vědecko-fantastické literatury", například bratrů Strugackých či Ivana Jefremova.
Dále tvrdí, že film má zhoubný vliv na děti.
Podle komunistů by bylo samozřejmě lépe, kdyby film vyzýval k následování strany, a ne propagoval život v souladu s přírodou a víru v bohy.

Organizace, která má podle ruského tisku na pět stovek členů, neprotestuje proti filmovým tvůrcům poprvé. Do povědomí ruské veřejnosti už vstoupila protestem proti filmu Indiana Jones a Království křišťálové lebky nebo kritikou nové verze sovětského válečného seriálu Sedmnáct zastavení jara.

Trezorový sci-fi film z Československa

I české sci-fi filmy se ocitly v podobné situaci. Jedním takovým je na tehdejší dobu poměrně kvalitní, doposud však ne příliš známý sci-fy snímek s názvem "Konec srpna v hotelu Ozon" od režiséra Jana Schmidta. Tento film z roku 1966 je pochmurnou vizí zničené civilizace a ztracené paměti po třetí světovou válce a patří k celovečerním hraným snímkům natočených v Československém armádním filmu. 

Snímek se odehrává v poměrně blízké budoucnosti, v situaci, kdy lidstvo stojí na pokraji vyhynutí. Po obrovské katastrofě zbylo na Zemi jen pár lidí – skupinka osmi mladých dívek a jedna šlachovitá stařena (Beta Poničanová, dabuje Olga Scheinpflugová), která bloumá opuštěnou krajinou a hledá další lidi.

V její paměti leží ještě vzpomínky na život před katastrofou, jednání divokých, i když poslušných dívek je už vedeno pouhými instinkty. Nevědí nic o tom, co bylo, nevědí nic o svém mateřském poslání. Na něj naopak myslí Stařena - věří, že po letech marného hledání nakonec přece jen narazí na někoho dalšího, kdo přežil. A hlavně na muže, který se stane zárukou přežití lidského rodu. Její přání se naplní, když jednoho dne objeví ve zchátralém hotelu Ozon muže jménem Otakar Herold (Ondrej Jariabek, dabovaný Vladimírem Hlavatým). Jde o vrstevníka stařeny, s níž má sice společné vzpomínky na zaniklý svět, ale právě proto sotva naplní její přání. Konfrontace někdejší kultivovanosti obou starých lidí s primitivismem dívčí smečky dopadne tragicky a bezvýchodně. Stařena umírá v beznaději a dívky starce zabijí, aby získaly gramofon, věc do té doby nevídanou. Vydávají se na další cestu…

Ministerstvu národní obrany se tehdy nelíbilo především, že by jaderný konflikt, který jediný mohl katastrofu způsobit, neměl vítěze z tábora socialismu. Ústřední téma filmu je bohužel stále aktuální: „Všichni jsme už příliš zvyklí na běžnou propagandu zvěstující nebezpečí oněch strašných jaderných zbraní. Je to lhostejnost. A lhostejnosti je třeba se bát. Nikdy jsem to nechtěl říci, ale proto jsem se snažil natočit tento film proti plakátům. Na plakát a na noviny si lidé zvykli reagovat jako masa, obecně a bez pocitů, kdežto v mém filmu jsem se snažil působit na každého diváka jednotlivě, aby každý cítil po svém...“ J. Schmidt


Zdroj: Velkaepocha.sk, Scifi.cz