Ivan Klíma patří k nejpřekládanějším a ve světě nejznámějším českým spisovatelům. Je autorem mnoha povídek, románů, novel, publicistických statí i literárních studií. Bývalý disident byl v roce 1989 spoluzakladatelem Obce spisovatelů a v letech 1990 až 1993 předsedou českého PEN klubu.

Profesní dráha

V době druhé světové války strávil jako školák tři roky v terezínském koncentráku. Po gymnáziu (1951) vystudoval FF UK, obor čeština a literární věda (1956).

Po absolutoriu pracoval v 60. letech jako redaktor Literárních novin a Listů (až do jejich zákazu). Roky 1969 a 1970 strávil pracovně v USA a po návratu mu byla znemožněna další publikační činnost. Dalších 20 let se živil převážně jako svobodný spisovatel a pracoval v dělnických profesích.

Jako "protisocialistický autor" však musel vydávat své knihy buď v samizdatových edicích nebo v zahraničí - získal zahr. ocenění za knihy Moje první lásky a Moje zlatá řemesla. Své texty publikoval v časopisech 'Květen', 'Plamen', 'Host do domu' a v exilovém 'Svědectví'.

Literární dílo

Klímovo literární dílo je značně rozsáhlé a žánrově pestré: zahrnuje prózu, dramata, reportáže, eseje, fejetonistiku i knížky pro děti.

Jeho prózy (především povídky a novely) se v různých kontextech vyrovnávají s problémem lidské samoty a střetnutí jedince s mechanismy moci (Bezvadný den, 1960; Hodina ticha, 1963; Milenci na jednu noc, 1964; Loď jménem Naděje, 1969; Milenci na jeden den, 1970).

V povídkách a románech ze 70. a 80. let, kdy z politických důvodů nesměl v Československu publikovat, nastoluje téma životního osudu spisovatele, mocí vyvrženého na okraj společnosti, a proti bezpráví staví mravní sílu opřenou o důstojnost člověka (generační román Stojí, stojí šibenička, 1978, přepracovaný pod názvem Soudce z milosti, 1986; povídkové soubory Má veselá jitra, 1979, 1990; Moje první lásky, 1985, 1990; novela Láska a smetí, 1988, 1990).

Z polistopadového období Vytěžil román Ostrov mrtvých králů (1992) a novelu Čekání na tmu, čekání na světlo (1995).
Odpor proti mocenské manipulaci lidí a životní pasivitě vyjadřují též jeho hry Zámek (tisk i prem. 1964 ), Porota (tisk 1968, prem. 1969), Cukrárna Myriam a Klára a dva páni (tisk 1968, prem. obou her v New Yorku 1969) aj.

Humor a úsměvná pohoda naopak charakterizují jeho tvorbu pro děti (moderní pohádky Kokrhací hodiny, 1965; próza Markétin zvěřinec, 1990)

Zvláštní význam má esej Karel Čapek (1962, přepracovaná verze 1965), vyjadřující autorův vztah k Čapkovu ideovému a literárnímu odkazu. Souborné vydání Spisů Ivana Klímy vychází od roku 1995 v nakladatelství Hynek.

Cena Karla Čapka

Cenu Karla Čapka založilo České centrum PEN klubu v roce 1994, kdy byla také poprvé vyhlášena.

Uděluje se každý sudý rok za prozaické, dramatické nebo esejistické dílo českého autora, případně za dílo celoživotní. Přihlíží se i k tomu, zda v souladu s Čapkovým usilováním "laureát i jeho dílo výrazně a srozumitelně přispěli k tomu, aby se ve společnosti prosadily demokratické a humanistické hodnoty nebo aby byly ubráněny".

O ceně letos rozhodla pětičlenná nezávislá odborná porota ve složení Ivan Binar, Vladimír Karfík, Arnošt Lustig, Jiří Padevět, Ludvík Vaculík.

Prvními laureáty se v roce 1994 stali Günter Grass a Philip Roth s využitím výjimky ve statutu, umožňující při zvláštních příležitostech, jíž byl Světový kongres PEN klubů v Praze, ocenit i zahraniční tvůrce.

V roce 1996 obdržel ocenění Arnošt Lustig, o dva roky později Jiří Kratochvil a po něm Josef Topol, Ludvík Vaculík, Ladislav Smoček a Jiří Stránský. Předloni převzal cenu bývalý český prezident, dramatik a spisovatel Václav Havel.

Cena Karla Čapka je bronzová plastika rozvírací knihy, uvnitř s oboustranným reliéfem portrétu Karla Čapka, dílo akademického sochaře Vladimíra Preclíka. Cena je spojena s finanční částkou Kč 100 tisíc korun.

Souběžně s Cenou Karla Čapka byla od roku 1996 udělována Cena PEN klubu za celoživotní dílo, o níž rozhoduje výbor PEN klubu. Za rok 1996 ji obdržel Adolf Branald, za rok 1998 Jan Vladislav a za rok 2000 Jiří Krupička. Od té doby cena udělena nebyla až do svého obnovení v roce 2009, kdy ji převzala básnířka Bohumila Grögerová. Toto ocenění se bude nadále předávat v lichých rocích.

Zdroj: Ct24.cz