Situace na poli československého filmu byla specifická už po skončení druhé světové války a dále pokračovala do období únorového převratu. Film a filmový průmysl měly v Československu i Sovětském svazu poměrně výsadní postavení v organizaci kulturní politiky a těšily se nemalé pozornosti. Kinematografie ležela od počátku zcela v centru zájmu komunistických špiček.


Ihned po vítězném únoru roku 1948 byla československá kinematografie znárodněna Komunistickou stranou Československa a film začal fungovat jako prostředek k ovládání mas a šíření propagandy KSČ. Od filmových tvůrců byla očekávána jak naprostá loajalita vůči nové politické realitě režimu, tak i jeho přímé zapojení v propagandistickém působení na veřejnost.

Filmový tvůrci a umělci se rozdělili do tří skupin. K první patřili lidé, kteří se s novými praktikami nehodlali smířit a odmítli se na něčem takovém podílet i přestože věděli, že jim bude tvůrčí činnost dále pravděpodobně znemožněna. Druhou skupinu tvořili ti, kteří neměli odvahu vzdorovat a začali tvořit snímky pod dohledem KSČ s vírou, že jim po splění povinných zakázek umožněno tvořit volně. Do třetí skupiny patřili lidé, kteří se k propagaci komunistické diktatury propůjčili.

Nová tématika, noví hrdinové

Ihned po roce 1948 se začala ustavovat schémata dramaturgické výstavby podle ždanovské doktríny. Obecně je lze rozdělit do dvou základních kategorií: nová, budovatelská tématika a vybraná období historická.

S nástupem nového myšlení, které mělo pod vlivem ideologie KSČ formovat nového člověka nové doby, se začaly filmy odehrávat v dosud nepříliš známých prostředích, oblíbeným se stal život na vesnici, kolektivizace zemědělství (například film Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949), Cesta ke štěstí (1951), Vzbouření na vsi (1951), Slepice a kostelník (1950), Usměvavá zem (1951), Přicházejí ze tmy (1953), Návštěva z oblak (1955), Po noci den (1955)…) a vojenské prostředí (např. Král Šumavy (1959), Dnes večer všechno skončí (1954), Tanková brigáda (1954)...).

Přichází nový typ hrdiny - DĚLNÍK. Pozitivním charakterem se často stávali hrdinové kolektivní, pokud měl hrdina vyniknout samostatně, byl tento krok vždy podpořen kolektivním úsilím jeho souputníků.

Důležitým propagandistickým tématem bylo stejně jako v literatuře hledání zahraničního či vnitřního nepřítele, zrádce, sabotéra a také buržoazního intelektuála, který se ještě nedokázal či se odmítal zapojit do řad pracujících mas.

Stavba, výroba a budování - i tato tématika se samozřejmě dostala na filmová plátna (např. film Dravci (1948), Pan Novák (1949), Pětistovka (1949), Slovo dělá ženu (1952), Rychlík do Ostravy (960)...). Oproti původní relaxační funkci kina teď tak návštěvník "pracuje" i ve svém volném čase.

Hodně prostoru bylo dále věnováno dějinám dělnického hnutí a historii Komunistické strany Československa. Podle literárních předloh druhého dělnického prezidenta Antonína Zápotockého vznikly snímky Vstanou noví bojovníci (1950) či Rudá záře nad Kladnem (1955). Román Ivana Olbrachta Anna proletářka (1952) se stal předlohou stejnojmenného snímku Karla Steklého. Zážitky komunistického mučedníka Julia Fučíka z pobytu v koncentračním táboře podané v Reportáži psané na oprátce (1961) zfilmoval Jaroslav Balík. Drobné dělnictvo vynikalo ve snímcích Zvony v rákosu (1950), Zocelení (1950), Olověný chléb (1953) či Policejní hodina (1960).

Téma rekreace rekreace a zábavy je neodmyslitelně spojeno s pražským revizorem Gustavem Andělem ve snících Dovolená s Andělem (1952) a Anděl na horách (1955).

Motiv folkloru a tanců jsme můžeme pozorovat ve snímku Vladimíra Vlčka Zítra se bude tančit všude (1952). Z prostředí lidových písní a tanců čerpal také film Ještě svatba nebyla (1954), dalším filmem z hudebního prostředí je například Hudba z Marsu (1955).

Krátký film a dokument ve službách ideologie

Z propagandistického hlediska byly velmi důležité krátké a dokumentární filmy a filmové týdeníky. I v této oblasti si nové podmínky vyžádaly nové přístupy, nové cíle i ideologické pojetí. Základní funkcí zůstala informační a výchovná osvěta, přibyl však ideový a propagandistický charakter. Dokumentární film a filmový týdeník se stejně jako tisk, rozhlas a televize musely podřídit jednostranné kontrole ze strany státu, který se pokusil je degradovat na účelovou tvorbu směřující k jednomu cíli: propagandě.

Násilné aplikování sovětských vzorů do každé ze složek dokumentaristiky přinesl tzv. protokolarismus (podle ždanovské teorie o „zítřku, který je plánovanou a uvědomělou prací připravován již dnes“), který znamenal, že dokument začal používat seznam existujících, ovšem ze souvislosti vytržených, popřípadě zcela zinscenovaných faktů. Docházelo tak k záměrnému uvádění zkreslené představy o realitě.

Propagandistickým snažením byl nejvíce postižen filmový týdeník, původně vyráběný soukromou společností Aktualita, založenou už v roce 1937 pod záštitou ministerstva zahraničí. Náplní měla být vyroba týdeníků a krátké filmů, které měly divákům doma i v zahraničí představovat pozitivní obraz Československa. Za války si jeho obrovský potenciál uvědomili nacisté a jako první z něj učinili nástroj totalitní propagandy). Už od roku 1945 rostl význam stranického charakteru filmového zpravodajství, které postupně vyústilo ve sledování a prosazování stanovisek KSČ. Došlo k neuvěřitelnému tematickému zploštění, které reportáže omezilo na popisný přístup doplněný oslavným frázovitým komentářem.



Zdroj: Volny.cz/czfilm/