Socialistický svaz mládeže (SSM) právě slaví čtyřicet let od svého vzniku v roce 1970. Svazáci tehdy měli znormalizovat českou mládež a proměnit ji v poslušné stádo, které souhlasí se sovětskou okupací a velebí husákovský režim. Bývalý tajemník Okresního výboru Socialistického svazu mládeže v Přerově Jiří Lajtoch byl čtyřicet let po založení SSM zvolen primátorem města.

Svazácký primátor

Socialistický svaz mládeže vznikl v listopadu (1970), Lajtoch byl zvolen rovněž v listopadu (2010) a celý ten cirkus je výsměchem jinému listopadu (1989). Z pohledu svazáků je to ale vůbec ten nejlepší dar, jaký mohli ke svým čtyřicátým narozeninám dostat.

Funkce tajemníka okresního výboru SSM přitom nebyla nějakým symbolickým postem. Socialistickému svazu mládeže se sice přezdívalo "svaz souložící mládeže" (bujaré večírky si opravdu uměli užívat), ve skutečnosti to byla nekompromisně přísná prodloužená ruka komunistické strany.

Svazáci bez ustání kádrovali svoje okolí a bez požehnání SSM na střední škole bylo velmi obtížné získat takzvané doporučení ke studiu na škole vysoké, vízum či cestovní doložku i dobrou práci.

Vylučovali ze škol

Dobře si pamatuji, jak svazáci na střední škole, na kterou jsem chodil, hlasovali pro vyloučení studentů, kteří z nějakého stožáru strhli sovětskou vlajku. A okresní tajemník míval právo veta. Vyloučit, nevyloučit? Doporučit, nedoporučit? Pustit do ciziny, nepustit? Správná byla jedině negativní odpověď.

Vždyť přímo ve stanovách SSM bylo výmluvně řečeno, komu svazáci slouží: "Socialistický svaz mládeže rozvíjí svoji činnost pod vedením Komunistické strany Československa - vedoucí síly naší společnosti. Vychází z programu a cílů KSČ, rozvojem všestranné činnosti získává pro jejich uskutečňování mladou generaci."

A jen o kousek dále: "Socialistický svaz mládeže cílevědomě připravuje a doporučuje své nejlepší členy za kandidáty na členství v Komunistické straně Československa. Přijetí člena SSM do řad KSČ je nejvyšším oceněním jeho činnosti."

Pěvec únorový Zdeněk Jirásek

Primátorem Opavy se stal Zdeněk Jirásek, někdejší historik Slezského ústavu v Opavě. Tady jako člen KSČ (od roku 1986) zastával funkci jakéhosi velebitele komunismu. Článků, v nichž opěvoval socialismus či Vítězný únor 1948, vydal celou řadu.

A s pádem režimu Zdeněk Jirásek ani moc nepočítal, protože dějiny strany velebil ještě ve studii vydané 19. prosince 1989 a věnované "generální linii výstavby socialismu".

Ve Slezském sborníku z roku 1988 zase označil komunistický puč z roku 1948 za "vítězství pracujícího lidu, které odstranilo poslední překážky brzdící nástupu pokrokových sil k budování socialismu".

Takto licoměrné texty přitom ti chytřejší v historické obci už za perestrojky dávno nepsali. Ovšem Zdeněk Jirásek dále volal do světa v gottwaldovsko-stalinistickém duchu: "Únorové vítězství pracujícího lidu bylo základním mezníkem v nejnovějších dějinách státu, nesmazatelným a neopomenutelným periodizačním momentem."

Repete února na úrovni kraje

Těžko říci, jak se Zdeněk Jirásek s popisovanou vědeckou "erudicí" mohl po roce 1989 vyhoupnout na rektora.

A proč stále ještě zůstává děkanem Slezské univerzity v Opavě? Vždyť ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Pernes musel letos za kladnou zmínkou o Vítězném únoru v publikaci o dějinách Slavkova, kterou někde vyhrabali jeho konkurenti, na svůj post rezignovat.

V Opavě platí jiná pravidla. Tady nikomu nevadí ani to, že v roli krajského radního sedí Jirásek bok po boku s předlistopadovými nomenklaturními kádry KSČ Karlem Konečným a Svatomírem Recmanem.

Jirásek totiž přímo napomohl vzniku velké koalice ČSSD a KSČ v Moravskoslezském kraji, která je nyní celorepublikovým unikem.

Pro děkana a primátora Jiráska nikoliv, spojení KSČ a ČSSD na krajské úrovni jistě bere jen jako další "vítězství zdravého rozumu voličů, které odstranilo poslední překážky brzdící nástupu pokrokových sil v Moravskoslezském kraji".

Zdroj: Týden.cz