Cenzura filmové tvorby není ve společenské historii žádnou novinkou, probíhala po celém světě od počátků rozvoje filmového umění a probíhá i v současnosti.

Státní i nestátní cenzurní organizace se obvykle zaštiťují ochranou obecné mravnosti, ochranou mládeže, poukazem na pobuřující nebo znesvěcující (ve smyslu politické nebo náboženské doktríny daného území) charakter zakazovaných děl. V případě Československa padesátých let však byla situace odlišná. V rámci filmové cenzury bylo zainteresováno několik orgánů státního, stranického, částečně uměleckého i odborového charakteru.

Změny ve filmovém průmyslu

První čistky proběhly v centralizovaném filmovém průmyslu ihned po válce v roce 1945, kdy došlo ke znárodnění celého odvětví. K důležitým poválečným počinům v oblasti filmu patřilo jednak založení Akademie múzických umění s filmovou fakultou a také ustavení filmového festivalu v Mariánských Lázních r. 1946, později přesunutý do Karlových Varů, kde se z něj nakonec stala největší tuzemská filmová přehlídka.

Díky postupnému zvyšování vlivu komunistického režimu až do vygradování a převzetí moci v roce 1948, bylo ve filmu očisty dosaženo postupně. Čistky se týkaly především nižších pracovníků technických profesí, protože význam zkušených a kvalitních režisérů, kameramanů, scénáristů i herců v rámci komunistického režimu postupně stoupal.
Únor 1948 znamenal nastolení oficiální v duchu socialistického realismu, československý film oficiálně podlehl cenzuře a propagandismu.

Filmová rada

Za jeden z hlavních orgánů filmové cenzury a celkové kontroly můžeme považovat Filmovou radu, která stála už na samém počátku tvůrčího procesu. Tento politický orgán s významným zastoupením členů aparátu ÚV v podstatě jednostranně posuzoval a schvaloval všechny náměty. Usnesením Kulturní rady ÚV KSČ z roku 1949 bylo stanovoveno, že tento stranický orgán bude sledovat všechny filmy ve výrobě a budou jí také předváděny všechny filmy již hotové.

Žádný film proto nemohl být veřejně promítán, dokud jej rada nezhlédla. Rada také určovala, které filmy bude třeba ukázat soudruhu prezidentovi. Zásahy Filmové rady do práce dramaturgie měly za následek nejen neúnosné zvyšování ideologické zátěže, ale také dvoukolejnost schvalovacího procesu, který znemožňoval především časové plnění tvůrčích plánů.

Hlavní správa tiskového dohledu

Státním cenzurním úřadem v pravém slova smyslu byla Hlavní správa tiskového dohledu, která měla ochraňovat především údaje a skutečnosti, které podléhaly státnímu, hospodářskému a služebnímu tajemství, nebo skutečnosti, které nesmějí být v obecném zájmu zveřejňovány, aby tak přispívala k ochraně a bezpečnosti socialistické výstavby republiky. Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD) byla, podle sovětského vzoru, ustavena při předsednictvu vlády vládním usnesením č.17/1953 Sb. a svou působnost zahájila od 1. srpna 1953.Dalším vládním usnesením ze září 1953 pak byla převedena do kompetence Ministerstva vnitra (HSTD MV).

V rámci filmu se aktivita Hlavní správy tiskového dohledu soustředila právě na zadržování zveřejnění skutečností proti tzv. obecnému zájmu. Její hlavní dělení probíhalo na typické a atypické obrazy reality, kde obecně vše „typické“ bylo odvozeno od kritérií komunistické doktríny a „atypické“ bylo buď zcela odstraněno, nebo pozměněno v rámci pohledu propagandistického a ideologického. Stejně jako Filmová rada, provázela Hlavní správa tiskového dohledu filmovou tvorbu už od stádia přípravy literární, přes vlastní tvorbu až k hotovému dílu, ke kterému nakonec vydávala souhlas.

Povedené filmy

Kromě několika málo zajímavých hraných titulů vznikl velký počet jedinečných filmů animovaných. V padesátých letech natočili krásné filmy výrazní tvůrci, např. Karel Zeman – průkopník tzv. trikového filmu (Cesta do pravěku, Vynález zkázy) a dále např. Jiří Trnka – zakladatel moderního loutkového filmu.

Na konci padesátých let se zrodil další  fenomén české kultury - počin filmového a divadelního režiséra Alfréda Radoka nazvaný Laterna magika. Toto představení, které kombinovalo divadlo, tanec a film, mělo premiéru na světové výstavě EXPO ´58 v Bruselu, kde si získala nesmírnou popularitu (Radok a jeho spolupracovníci přivezli z Bruselu zlatou medaili).