Osobní anamnéza

V roce 1989 mi bylo pět let… jako by se to zastavilo o moji kůži

Termín: 27. leden 2010 od 20 hodin, 28. únor od 20 hodin
Místo: Praha, Roxy/NoD

Totální obnažení – ryze osobní – nejednoznačné a zneklidňující – lehce (ne ryze) naivní autorská divadelní inscenace, která kombinuje prvky dokumentárního a fyzického divadla v rámci jednoho plastického, ale zároveň autentického divadelního obrazu.

trailer inscenace


O době, ve které žili jejich rodiče, vědí jen zprostředkovaně. Přesto se k nim nálada minulého režimu dostává a to právě především díky rodičům a prarodičům. Za pomoci metod orální historie, vlastních vzpomínek a půlročního hledání se inscenátoři a herci pokouší podívat pod různými úhly pohledů na nedávnou totalitní minulost a to zcela nejednoznačně a velice otevřeně. Nejde jim o nalezení pravdy o současném stavu společnosti nebo o jednotný generační názor na dobu minulou, protože jejich setkání s minulostí nemá povahu konfliktu, ale překvapení. A to se stalo zdrojem jejich tázání. Pokud chceme hledat vlastní identitu, nevyhneme se tomuto střetu s minulostí a s ní spojenými otázkami.

Inscenace zpracovává přímá osobní svědectví sedmi herců-aktérů. Tato svědectví jsou tvořena textovými fragmenty, jež čerpají z rozhovorů, které s herci vytvořil a natočil tým odborníků z Centra Orální Historie při AVČR, vedený Doc. PaedDr. et Mgr. Miroslavem Vaňkem, Ph.D.

Na základě zvolených témat (rodina, každodennost a volný čas, práce, politika) a z biografického vyprávění herců a následně i vyprávění jejich rodičů a prarodičů (rozhovory s rodiči natočili sami herci) vznikl scénář, jehož součástí jsou rovněž autentické vzpomínky z dětství, které literárně zpracovala překladatelka a spisovatelka Bára Gregorová.

Představení se tak opírá o sedm životních příběhů generačně spřízněných lidí (v roce 1989 jim bylo čtyři až šest let). O době, ve které žili jejich rodiče, vědí jen zprostředkovaně. Přesto se k nim atmosféra minulého režimu dostává a to právě především díky rodičům a prarodičům. A rovněž skrze mediální kampaň, která souvisí s tím, že v roce 2009 uplyne dvacet let od pádu totalitních režimů ve střední a východní Evropě. Jejich setkání s minulostí ovšem nemá povahu konfliktu, ale překvapení. A to se stalo zdrojem dalšího tázání. Pokud chceme hledat vlastní identitu, nevyhneme se tomuto střetu s minulostí a s ní spojenými otázkami. Nechceme minulost, kterou známe pouze zprostředkovaně, povrchně hodnotit, ale otevřít prostor pro otázky odkud pocházíme. Při práci na projektu jsme si uvědomili, že nezačínáme, jak se často zdá, až svým narozením, ale že pokračujeme a navazujeme. A pokud vždy svět v předchozím pokračoval, musíme se i my dnes ptát, na co máme a v čem a na co navazovat?

Tvůrcům a aktérům představení nejde o nalezení pravdy o současném stavu společnosti nebo o jednotný názor na dobu minulou. Jde jim spíš o to, nahlédnout pod různými úhly na nedávnou minulost a to zcela nejednoznačně a velice otevřeně.

Koncept a režie: Petra Tejnorová, dramaturgie: Martina Musilová, scéna a light design: Antonín Šilar, kostýmy: Marie Černíková, hudba a sound design: Jan Burian, interaktivní design: Jonáš Strouhal, pohybová a choreografická spolupráce: Lucia Kašiarová, překladatelská a literární spolupráce: Bára Gregorová

Hrají: Maja Danadová (SK), Daria Iwan (PL), Vendula Štíchová (CZ), Ondřej Bauer (CZ), Jakub Gottwald (CZ), Václav Jelínek (CZ), Petr Vančura (CZ)

Na projektu dále spolupracují: Ondřej Cihlář, Vratislav Šrámek, Doc. PaedDr. et Mgr. Miroslav Vaněk, Ph.D. s týmem výzkumných pracovníku z Centra orální historie při AVČR, Patrik Sedlák, Jarda Hrdlička, Šimon Krejčí. Produkce: Markéta Lelková, Klára Procházková. Autor fotografií: Pavel Nesvadba