Jevištní adaptace úspěšného románu Thomase Brussiga je součástí spolupráce Divadla Komedie se sdružením Člověk v tísni, v rámci programu Podpory lidských práv a demokracie.

Otevřená zpověď východoněmeckého agenta Státní bezpečnosti místnímu dopisovateli New York Times byla přetvořena v uhrančivou one man show, během níž se všichni přítomní diváci konfrontují s příkladným alibismem, jehož pachuť se z veřejné debaty o naší společné nedávné minulosti nevytratila ani po dvaceti letech.

Klaus Uhltzscht - "hrdina"?

Střízliví pozorovatelé nyní docházejí k závěru, že žádný lid bořící zdi neexistoval. Ale kdo to tedy byl? Byl jsem to já! Svět má právo dozvědět se můj příběh, zvláště když dává smysl."
(Klaus Uhltzscht)

Už od malička vše hrálo proti němu: nemožné jméno, citu prostí rodiče, frustrace a neukojitelná touha po přijetí. O tom všem se snaží přesvědčit své posluchače údajný iniciátor svržení Berlínské zdi a bývalý agent Stasi v jedné osobě, Klaus Uhltzscht. Během přednášky, kterou drží k výročí pádu jednoho z konstitutivních symbolů “socialistického tábora“ obnažuje před ohromenými posluchači okolnosti, které jej pasují na bezprostředního svědka zmíněných historických událostí, ale i vlastní nitro a dokonce mnohem víc.

Zatímco se před publikem obviňuje, kaje, vysvětluje, ale i exhibuje, naparuje a přehání zároveň, cítíme, že si ponechává otevřená zadní vrátka a nikdy není úplně jasné, kde končí jeho hraně bezbřehá otevřenost a začíná léty vypracovaná agentská přetvářka.
V jeho překvapivé bezprostřední účasti na svržení podstatného symbolu socialistického zřízení nehledejme proměnu postoje a hodnot, nýbrž nutkavou potřebu kompenzace léty potlačovaných frustrací. Proto když v onen den vytasí před davy obleženou Berlínskou zdí svůj operativně vylepšený pyj nevšedních rozměrů, jedná se spíš než o hrdinský skutek, jak jej předkládá ohromenému publiku, o gesto definitivního selhání zcela decentralizované osobnosti ovládané touhou po obdivu a uznání.

Stále aktuální otázky

Zatímco v předloze se to jen hemží příklady deprimující rozpolcenosti ve vztahu k vlastní sexualitě, Kamila Polívka tento motiv zredukovala na minimum. Pozornost, kterou na sebe Jiří Štrébl coby bývalý agent Stasi strhne, proto dovoluje poukázat na stále aktuální otázky ohledně důmyslně zamlčované spoluúčasti drtivé většiny občanů každého jednotlivého státu postkomunistického bloku.

"Jak mohla tahle společnost existovat celá desetiletí, když všichni tvrdí, že byli nespokojení? Všichni byli proti, a přesto byli zapojení, všichni spolupracovali, ustrašeně, zaslepeně nebo prostě jen pitomě. Chci to vědět přesně, protože si myslím, že všechny moderní společnosti mají toto dilema. Dokud se milióny neschopných budižkničemů nepostaví své budižkničemovosti, zůstanou budižkničemy". (Thomas Brussig, Hrdinové jako my)


Překlad: Jana Zoubková
Kostýmy, scénář a režie: Kamila Polívková.
Hrají: Jiří Štrébl a Tereza Hofová.

Datum: 21. leden 2010 od 20:00 (poslední představení)
Místo: Divadlo Komedie, Jungmannova 1, Praha 1


Více informací na Divadlo Komedie