Přijďte se podívat na slavnostní představení studentského filmu K.Ch. dne 17. listopadu 2011 v pražském kině Světozor. Symbolické vstupné činí 48,- Kč, začátek od 18 hodin.

Dokumentárních filmů, filmových portretů a amaterských biografických snímků s tematikou obětí komunistického režimu 50. let se za poslednich deset let vyrojily v ČR desítky. V chystaném dokumentu s pracovním názvem K.Ch. nehodláme s dosavadní tvorbou soutěžit, ani se začít nově profilovat jako nezávislí filmoví tvůrci. Nemáme na to dostatečné vzdělání, zázemí, prostředky, ani čas. To, o co usilujeme je svépomocí (protože zatím neumíme jinak) zachytit jeden z  nejunikátnějčích příběhů, který jsme za celou dobu natáčení bývalých politických vězňů a vězeňkyň zaregistrovali.

V čem je K.Ch tak vyjímečná? V tom, že se svým těžko uvěřitelným osudem beze zbytku vyrovnala.

Považte sami: je rok 1948, vám je 23 let a vyhodí vás z  vysoké školy. To ještě není, vzhledem k době, tak  neobvyklé. Zatkne vás však StB, odveze do vyšetřovací vazby v Plzni, kde vás za několik dní bachař znásilní.

Než se stačíte vzpamatovat, zjistíte, že jste těhotná a  režim ve vyšetřovací vazbě vám rozhodně neumožňuje žádat o přerušení těhotenství. Vaši rodině mezitím stát zakáže provozvovat obchod i dílnu s  textilem, zabaví vám rodinný majetek.

Po nelidských podmínkách v  promrzlém kriminále dítě porodíte a těžce onemocníte. Patrně nejtěžší dilema, totiž nevina dítěte a odpor k násilnickému otci, řešíte adopcí svojí holčičky. Poprvé ji potkáte až v roce 2000, kdy je vám přes 70 let.

Následkem znásilnění jste nervově nemocná, následkem věznění neplodná. Vztah s partnerem se vám za necelé dva roky rozpadne, nesmíte vykonávat kvalifikované povolání, přitom se staráte o těžce nemocnou matku a invalidní sestru. Obě se v důsledku rodinné situace pokusily o  sebevraždu. Rodinný rozpočet v 60. letech byl na všechny 4 osob necelé 2000,- Kčs.

Proč o tomto příběhu točit dokument? Jednoduše proto, že K.Ch. to vše bez zahořklosti a nenávisti překonala. Ve svých 86 letech žije dál ve velmi skromných podmínkách v Praze, u tramvajové zastávky s názvem Solidarita. Osud si umí divně hrát.

K.Ch. se nepřestala usmívat, noblesně vystupovat, sledovat veřejné dění, žít důstojné stáří, jako by celý její život nepoznamenala ani jedna tragédie. Filmovým uchopením mozaiky života této bývalé politické vězeňkyně si neklademe za cíl žánr filmového dokumentu překonat, přetvořit nebo snad obohatit. Přistupujeme k němu jako k nástroji, přidáváme dobrovolnickou práci celého natáčecího štábu, know-how z oboru orální historie a obyčejnou chuť nedat zapomenout na příběh neobyčejného člověka. Přidáte se k nám?

Další informace o projektu K.Ch. naleznete ZDE.

Celý rozhovor s K.Ch. si můžete přečíst v rubrice "příběhy politických vězeňkyň".