Dne 2. července 1951 byli v babické škole zastřeleni tři funkcionáři národního výboru a KSČ T. Kuchtík, B. Netolička a J. Roupec. Lehce zraněn byl František Bláha. Podle komunistického tisku byli zastřeleni teroristy vedenými agentem CIC kpt. Malým. Pravdou však je, že v babické škole střílel pouze (agent StB?) Ladislav Malý v přítomnosti A. Mitysky a bratři Plichtové byli před školou. Sám Malý se v následujících hodinách chlubil, že „zastřelil čtyři komunisty“.
Vrazi byli v neuvěřitelně krátké době, za pouhých
sedmnáct hodin, vypátráni a dopadeni. Při akci několika jednotek
SNB, armády a komunistické milice byl zastřelen Plichtův syn Antonín a
těžce zraněn druhý syn Stanislav. Role agenta Malého je stále obestřena
tajemstvím, snad byl agent provokatér, kterých StB poměrně v mnoha
skupinách užívala.
Při soudním procesu předseda senátu dr. Vojtěch Rudý prohlásil Malého za zastřeleného v žitném poli a druhý den oznámil, že agent Malý právě zemřel v nemocnici na následky zranění. Soudu nad „14člennou velezrádnou gangsterskou tlupou“ (ČTK 12. 7. 1951) předsedal dr. Vojtěch Rudý, žalobu zastupovali náměstek státního prokurátora, dělnický prokurátor Emil Eichler a prokurátor Josef Handl.
Teror tajné policie 50. let
Podobně jako v dalších procesech padesátých let byla i tentokrát
vybičovány masová psychóza, do které se povinně a „s nadšením“ musely
zapojit školy, zemědělská družstva, fabriky, vědecké ústavy i tzv.
vlastenečtí kněží. Všichni ve svých přípisech straně i Rudému právu
žádali nejvyšší tresty. Celá kampaň byla tak rozvětvená, že nebylo ani
tak velkým překvapením, že byli zlikvidováni i přímí svědci – dva agenti
StB (Malý a druhý, který nikdy nebyl uveden jménem), nýbrž i
funkcionáři MNV, kteří byli podezřelí z titoismu. Režie z nich pak
udělala mučedníky.
Celý tragický případ v Babicích byl jeden z
nejotřesnějších politických procesů v Československu. Důstojníci StB
vytvořili podle přesných instrukcí o likvidaci třídních nepřátel na
vesnici ilegální skupinu, která byla vmanévrována tak, aby mohla StB
působit jako zastrašující element.
Atmosféra 50. let byla
nejlepším důkazem, jaký strach mělo obyvatelstvo před terorem tajné
politické policie. Na začátku 50. let byl tento teror zaměřen především
na venkov v rámci kolektivizace a na oblast náboženskou. Jen málo víme o
celkovém pozadí Babic v rámci kolektivizace a boje proti náboženství.
Odsouzení teroristů
V sobotu 14. července byl vynesen Státním soudem v Jihlavě
rozsudek nad členy teroristické bandy amerického agenta Malého. V
prostoru, vyhrazeném v jednací síni obecenstvu, byly přítomny delegace
pracujících z celého jihlavského kraje.Obvinění byli uznáni vinnými
trestnými činy velezrady, sabotáže, sedm z nich také z vraždy, jednak z
vražd dokonalých, jednak nedokonalých a z pomoci k návodu k vraždám.
Odsuzují se za to:
Mityska
Antonín, Plichta Jan, Němec Drahoslav, Kopuletý František, Antonín
Škrdla, Drbola Václav a Pařil František, všichni k trestu smrti.
Dalších
sedm obviněných bylo odsouzeno k trestu odnětí svobody, a to: Roupec
Alois a Němec Karel na doživotí, Brabenec Ladislav na 25 let, Kopuletá
Božena na 20 let, Stehlík Ludvík na 20 let, Nahodil Jindřich na 23
let, Vorlíček Josef na 22 let.
Majetek všech odsouzených byl
konfiskován.
„A my komunisté se učíme z babického zločinu, učíme se ještě
víc nenávidět třídního nepřítele, učíme se ještě lépe bít ho a zároveň
se učíme ještě více milovat socialismus.“ (Rudé právo, 20. července
1951)
Úryvek z projevu, který zaslal v roce 1984 dramatik
Václav Havel do Toulouse (kde mu tamní univerzita udělila čestný
doktorát):
Kolektivizace zemědělství přinesla českému a
slovenskému rolníkovi nesmírné utrpení. Podle pramenů ministerstva
spravedlnosti, uveřejněných v roce 1968, si kolektivizace vyžádala 35000
odsouzených nebo internovaných rolníků. Závratné číslo! Uvědomíme-li
si, že zahrnuje pouze osoby pochycené ministerstvem spravedlnosti, kolik
potom muselo být postiženo jejich příbuzných? Kolika jejich dětem
kádrováci znemožnili studovat? Kolik manželství se asi rozpadlo, když
byl jeden z manželů dlouhodobě vězněn? Kolik lidí nepřežilo ztrátu svého
gruntu? V každé české a moravské vesnici byla vybrána rodina rolníka,
který odmítal vstoupit do JZD, a exemplárně „potrestána“ hlava rodiny
vězením, rodinní příslušníci byli potom vystěhováni do pohraničí.
Z
historie kolektivizace venkova je nejznámější případ Babice, jenž
sehrál v naší novodobé historii prapodivnou roli.
Faktem je, že
na Moravskobudějovicku rolníci se vstupem do JZD nijak nepospíchali.
Spíše naopak. Tlak ze strany okresního výboru KSČ byl však veliký, a
rolník na okraji Českomoravské vysočiny byl tvrdohlavý a dokázal si
vážit každého kousku pole.


Vaše komentáře
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.