<< zpět na kategorii "Významné osobnosti současného veřejného života"

Politický aktivista, spoluzakladatel a současný ředitel organizace Člověk v tísni, byl v roce 1989 jedním ze studentských vůdců Sametové revoluce.

 

V roce 1988 byl Šimon Pánek (student Přírodovědecké fakulty, kterou ale později nedostudoval) hlavním organizátorem humanitární pomoci obětem zemětřesení v Arménii, když společně s Jaromírem Štětinou vyhlásili neoficiální materiální sbírku na pomoc postiženým. Neoficiální sbírka byla tehdy největším počinem svého druhu od roku 1969.


Revoluční dění

V roce 1989 patřil Pánek k vůdčím postavám revolučního dění a stal se členem Občanského fora. Patřil totiž ke skupině studentů, kteří na jaře roku 1989 začali diskutovat myšlenku založit nějaké vlastní uskupení nebo strukturu. Ta vznikla v létě, jmenovala se Stuha, Stužka nebo studentské hnutí a snažila se mít na každé fakultě nějakého svého „styčného důstojníka“, který se snažil vědět, kdo na fakultě je a na koho je možné se spolehnout.

Samotnou stávku vedli především studenti z FAMU a DAMU. Oni byli ti, kdo vyšli s dostatečně silnou emocí a v propojení s divadly vyhlásili stávku. Pak se ukázalo, že je potřeba zvolit nějaké koordinační těleso, které by zastupovalo všechny fakulty a jiné proudy. Jeden z těch proudů byla právě Stuha, která také svolala demonstraci na 17. listopad a navrhla právě Šimona Pánka do koordinačního studentského výboru. Pánek se stal později také členem zvláštním týmu Václava Havla, který jednal o vytvoření nové demokratické vlády.


Po roce 1989

Po listopadové revoluci byl Pánek za Občanské fórum kooptován do Federálního shromáždění, což nepřijal. I když ve volbách v roce 1990 přeskočil díky preferenčním hlasům z nevolitelného místa až na křeslo poslance, postu se ihned vzdal. Od počátku byl sice v centru dění, ale o klasickou politiku neměl zájem.

V roce 1992 spoluzakládal soukromou informační agenturu Epicentrum, přinášející zpravodajství z krizových oblastí světa. V letech 1992 - 97 pracoval pro Nadaci Lidových novin. V tomto roce již působil v Kanceláři prezidenta republiky a současně se věnoval filmové produkci.

Prezident Václav Havel jej na Pražském hradě vyznamenal medailí Za zásluhy za angažovanost ve věcech veřejných v roce 2002 a v roce 2003 získal prestižní cenu Evropan roku. Jak ale sám zdůraznil, vnímá ji jako cenu pro celého Člověka v tísni: "Vím, že jsem cenu nedostal kvůli Šimonu Pánkovi, protože to v zásadě není nic. Cenu dostal Člověk v tísni, já jsem byl zvolen tím symbolem a děkuji." Cena byla spojena i s finanční částkou 10 000 eur a ty se Pánek rozhodl použít pro humanitární pomoc, základní kapitál do veřejné sbírky na pomoc obětem násilí v Nepálu.