Protestní demonstrace, spojené s prvním výročím vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, patří k největším vystoupením naší veřejnosti proti komunistickému režimu před listopadem 1989. V mnoha městech se v srpnových dnech roku 1969 odehrávaly dramatické střety občanů s represivními složkami armády, policie a Lidových milicí. Letos od všelidového odporu proti sovětské invazi uplynulo právě 40 let.

Příprava státní moci na výročí okupace v srpnu 1968

Státní moc se na první výročí okupace armádami pěti států Varšavské smlouvy připravovala důkladně. Několik měsíců před kritickými dny 19. -22. srpen 1969 prováděly složky STB (Státní bezpečnost), VB (Veřejná bezpečnost - komunistická policie), LM (Lidové milice - ozbrojené složky v klíčových závodech), ČSLA (Československá lidová armáda) a Pohraniční stráže cvičení a simulace zákroků proti očekávaným demonstracím. Byla zajišťována ochrana důležitých objektů, např. sídlo KSČ, televize, rozhlasu ale i hrobu Jana Palacha na pražských Olšanských hřbitovech. V červenci a srpnu byla rovněž vystupňována kampaň ve sdělovacích prostředcích, která byla řízena přímo sekretariátem Komunistické strany. Důraz měl být kladen na význam spolupráce se Sovětským svazem, hospodářské úspěchy a blížící se oslavy 25. výročí Slovenského národního povstání. Pro všechny případy byly připraveny televizní projevy prezidenta Ludvíka Svobody a generálního tajemníka KSČ Gustáva Husáka.

Husák byl ostatně nejaktivnějším autorem uvedených opatření. 10. července např. v projevu na hlavním štábu L. milicí prohlásil:

"...Stanovisko vedení je takové, že to, co se odváží aktivního odporu někde na ulici nebo něco podobného, rozbijeme nemilosrdně, ať by to stálo, co stálo.“

Čtěte také: 21. srpen 1968 Okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy
                  Dosud nepublikované fotografie ze srpna 1968

Příprava obyvatelstva

Na výročí okupace se ale chystalo i obyvatelstvo. Především Hnutí revoluční mládeže množilo a rozesílalo tisíce letáků vyzývajících k všeobecnému odporu v inkriminovaných dnech. Zformulovalo deset nejdůležitějších bodů pasivní i aktivní občanské rezistence.

Je povinností všech věrných občanů našich národů řídit se v den 21. srpna touto směrnicí:
 Nepoužiji cestou do práce žádných dopravních prostředků (s výjimkou pracujících, kteří musí na cestu do práce použít vlaku).
Odmítnu návštěvu kin a divadel. Umožním tak hercům, aby v den smutku nebyli nuceni k vystoupením v divadelních veseloherních kusech.
Upustím od veškerých nákupů v kterýchkoli obchodech. Nutné potraviny nakoupím den předem.
Podle možností vyzdobím hroby všech obětí potupné okupace.
Nezakoupím si žádný deník ani časopis.
Nevstoupím do žádné restaurace ani kavárny. Taneční kavárny musí zůstat liduprázdné, aby hudební tělesa nebyla nucena v den národního smutku hrát veselou hudbu.
Ozdobím pomníky všech slavných postav našich dějin.
Úderem 12. hodiny zastavím práci u stroje i na každém jiném pracovišti na dobu 5 minut k uctění obětí okupace a nového teroru.
Osobní auta zastaví rovněž provoz a rozžehnou světla, stejně tak i ostatní dopravní prostředky zastaví provoz.
V mezích možností uvědomím své známé v cizině o chystaných akcích a vyzvu je k propagování podobných akcí v celém světě. Je nutné vyzvat veřejné světové instituce, aby svým vlivem prosadily vyhlášení 21. srpna jako "Den hanby“. 

Tato i jiné výzvy se především v Čechách a na Moravě setkaly s velkou podporou občanů.

Češi proti Čechům

Do Prahy byl na dny bezprostředně předcházející 21. srpnu svolán sjezd Lidových milicí, kterého se zúčastnilo kolem 12 000 příslušníků těchto složek. Jako účelová demonstrace síly byly centrem Prahy v nepravidelných intervalech převáženy autobusy a nákladní auta s milicionáři. Lidé se však zastrašit nenechali a již 19. srpna vyšli do ulic. Moc byla předčasnou aktivitou demonstrantů překvapena. 20. srpna potlačila rozsáhlé nepokoje a 21. srpna už se zaskočit nenechala.

Na Slovensku byl převážně klid. Největší akce se odehrávaly v Praze, Brně, Ostravě a Liberci. Tisícovky lidí vyšly do ulic. Sama STB ve svých hlášeních potvrdila, že takovou masovou podporu demonstrací neočekávala. Dlažbu a stěny domů zalévala voda, vzduch byl zamořený slzným plynem. Ozývala se střelba. První mrtví byli již 20. srpna večer v Praze, František Kohout (průstřel hlavy) a Vladimír Kruba (průstřel srdeční krajiny): Auto projíždějící kolem Prašné brány, naložené milicionáři začalo v panice střílet do davu. V Brně byli zastřeleni Danuše Muzikářová a Stanislav Velehrach. Bohumil Siřínek zemřel na následky poranění břicha z 21.8. po třech dnech v pražské nemocnici.

Video: Srpen 1969 poslední příležitost k vyjádření protestů

Na Václavském náměstí se z ampliónů ozývaly výzvy k rozchodu a ve chvílích střelby z nich vyhrávala populární hudba... Příslušníci VB mlátili lidi obušky a stříkali jim do obličejů slzný plyn. Výstroj a výzbroj složek zajistila Polská lidová republika.

Přesto hlásili příslušníci ozbrojených sil, že dostat situaci v Praze pod kontrolu se až tak nedaří. Ani obrněné transportéry často nebyly schopny prorazit vystavěné barikády. Teprve následné nasazení tankového pluku ČSLA s 90 tanky definitivně rozhodlo o dalším vývoji událostí.

Ozývaly se výkřiky "Dubček! Svoboda!", "Gestapo!" atd. Smutným paradoxem je, že oba zmínění politici podepsali už 22. srpna Zákonné opatření č. 99/1969 Sb. - tzv. "Pendrekový zákon", který právně umožnil rozsáhlou občanskou perzekuci.

Čtěte také: Unikátní fotografie z 21. srpna 1969 v Brně

Důsledky

Při brutálním potlačení demonstrací došlo i na střelné zbraně, po jejichž zásahu zůstalo 5 mrtvých, 5 těžce zraněných a 28 lehce zraněných; podle pozdějších informací bylo zraněných 49, z toho 24 střelbou. Zatčeno bylo 2414 lidí, z toho 134 cizinců (zatčených do 15 let 32 osob, do 18 let 562 osob, do 20 let 532 osob, do 25 let 727 osob, do 30 let 247 osob, nad 30 let 249 osob).

Podle zákonného opatření č. 99/1969 Sb. z 22. 8. 1969 bylo odsouzeno 1526 československých občanů, z toho 1186 v Čechách a 340 na Slovensku. Celkové škody při demonstracích byly vyčísleny na 4 805 000, z toho v Praze 3 852 000. Nejrepresivnější nasazená složka – Lidové milice, měla k dispozici ostré náboje.

Na mimořádném zasedání byl již 22. srpna 1969 schválen Zákon 99/1969 Sb., který vstoupil do povědomí jako „pendrekový zákon“. Podepsal ho prezident Ludvík Svoboda, premiér Oldřich Černík a předseda federálního parlamentu Alexander Dubček, tedy lidé, kteří byli donedávna považováni za národní hrdiny a jeichž jména se v sronu 1969 skvěla na zdech a transparentech. Zákon byl určen tzv. k upevnění a ochraně veřejného pořádku, umožňoval policii zadržovat lidi místo 48 hodin 3 týdny, samosoudci mohli posílat lidi do vězení v urychleném řízení, stát měl právo rozpouštět spolky a organizace, rušit časopisy, lidé byli na základě svých názorů vyhazováni ze studia i zaměstnání. Toto zákonné opatření mělo původně platit pouze do konce roku 1969, ale bylo přeneseno do novely trestního zákona a platilo až do roku 1989.

Zdroj: cs-magazin.com, Foto: Český rozhlas, Miloš Gregor, ČTK