Každý třetí Polák se dnes domnívá, že před rokem 1989 se mu žilo lépe a že demokracie utrpěla porážku. Kromě EU naši severní sousedé kladně hodnotí vstup do NATO a možnost svobodného cestování; vadí jim však nezaměstnanost, korupce, úroveň zdravotnictví a nepoctivost politiků.

Polsko bylo před dvaceti lety ve srovnání s jinými zeměmi v socialistickém bloku liberální, potýkalo se ale se stále většími hospodářskými problémy: Poláci si museli zvykat na přídělové lístky nejen na základní potraviny, ale i na oděvy, pohonné hmoty a spotřební zboží, stáli v dlouhých frontách před poloprázdnými obchody.

Komunismus v Polsku a Československu byl odlišný: v Polsku měli například početnější a aktivnější opozici či vlivnou katolickou církev, která opozici výrazně pomáhala. Papež Jan Pavel II. byl Polák a oddanost polských komunistů v čele s Edwardem Gierekem Moskvě nebyla tak silná jako u představitelů Husákova režimu, Poláci tak mohli svobodněji jezdit na Západ.

Konec komunismu v Polsku

V únoru 1989 se u kulatého stolu sešli představitelé totalitní moci s opozicí. Komunisté souhlasili s legalizací nezávislého odborového svazu Solidarita a částečně svobodnými volbami. V prvních částečně svobodných volbách v červnu 1989 Solidarita komunistické kandidáty smetla, prvním nekomunistickým premiérem se stal Tadeusz Mazowiecki, což byla rána pro komunisty v tehdejším Československu i v jiných zemích. Všeobecně je toto datum považováno za konec komunismu v Polsku.

Dnes ale jen 40 procent Poláků hodnotí kompromisní dohody u kulatého stolu pozitivně. Jedni říkají, že to byl úspěch a kompromis, podle jiných to byla zrada a dohoda s komunisty, kteří beztrestně mohli přejít do nové reality. V dnešním Polsku není ojedinělý názor, že polská tlustá čára za komunismem nebyla tím nejlepším řešením.

Komunistická tajná policie

Dvacet let po pádu komunismu někdejší všudypřítomná tajná státní policie stále ovlivňuje život polské společnosti. Podle historiků z Institutu národní paměti byli tajnými agenty komunistické policie církevní představitelé, symbol protikomunistického odboje a pozdější prezident Lech Walesa i jeho nástupce a bývalý komunista Aleksander Kwaśniewski. Oba ale nařčení ze spolupráce se státní bezpečností odmítají.

Za dvacet let Polsko prošlo zásadními změnami. Bolestné reformy na počátku devadesátých let, inflace překračující 100 procent měsíčně, později období téměř dvacetiprocentní nezaměstnanosti, stávky, protesty rolníků, demonstrace horníků nebo loďařů, často prapodivná privatizace státních molochů nazývaná kapitalizací komunistické nomenklatury a vedoucí k upevnění pozic komunistů v hospodářských institucích, dodnes nerealizovaný projekt restitucí, chaos a zmatek v politice – to rovněž bylo Polsko uplynulých dvou dekád. Zvláště v devadesátých letech se často měnili premiéři a Poláci chodili k předčasným volbám; už čtyři roky po zahájení politických a hospodářských přeměn se k moci dostali postkomunisté. Donald Tusk je po roce 1989 už čtrnáctým premiérem.

Zdroj: ct24.cz