Nálepkou tzv. trezorového filmu byla označena řada filmů už na samotném počátku filmového průmyslu začátkem 20. století. Např. snímek Zrození národa (USA, 1915), který bývá označován za prapůvodce dnešního obrazu filmu, byl zároveň zakázán z důvodů propagování rasistických myšlenek.

Definice trezorového filmu

Trezorový film je film, který je mocenskými orgány stažen z distribuce z důvodu možného neblahého vlivu na společnost.

Příčiny zákazu
Vliv filmu na společnost souvisí nejvíce s morální stránkou člověka. Příliš kontroverzní zobrazení některých postojů by mohlo způsobit újmu na představě o morálních hodnotách a tím společností šířit pohoršení, strach či nejistotu.

Vliv filmu na společnost se pohybuje v těchto oblastech:
• násilí
• obscénnost
• společenská nepřijatelnost
• náboženský obsah
• politický obsah

O politickém působení na kinematografii se mluví převážně v souvislosti s vládou totalitních režimů a jejich snaze o ideologistickou propagandu. Ty, aby zabránily výskytu případné kritiky svých stanovisek, přistoupily k regulaci filmového ztvárnění názorů - omezení svobody vyjadřování v rámci snahy o udržení se u moci. Přestože je politický pohled na věc ryze realtivní, politika doposud ovlivňuje rozvoj kinematografie.

Filmy 60. let v Československu

V období 60. let dochází po striktně hlídané ideologické atmosféře k částečnému uvolnění ve všech oblastech společenského mínění. Vlivem okolního politického dění pozice strany a jejího vedení ve státě oslábla. Reformní snahy vyvrcholily roku 1968 programem Pražské jaro, který požadoval změny v komunistickém systému a celkovou demokratizaci společnosti.

Uvolněná atmosféra 60. let pronikla i do světa filmu. Stejně jako v jiných zemích Evropy, i u nás zaznamenáváme tzv. novou vlnu, největší rozkvět české kinematografie vůbec. Nastoupila nová vlna mladých režisérů, kteří svým neokázalým stylem inovovali filmovou tvorbu. Komunistická strana Československa však stále v zájmu udržení moci dohlížela na šíření informací veřejnosti a zamezila tak těm, jež měly sklon ke kritice režimu. Režiséři nové vlny však měli odvahu vystoupit z řady a ukázat pravdu i za cenu potíží s distribucí jejich děl, či dokonce s vlastním postavením.

Příchod mladých režisérů, scénáristů a ostatních filmových spolupracovníků nepochybně souvisí s FAMU, kde vystudovaly všechny neodmyslitelné osobnosti, které se zapříčinily o posun české kinematografie o velký krok (např. Miloš Forman, Věra Chytilová a další). Své zkušenosti jim předali filmoví odborníci z let předválečných - např. Otakar Vávra, či Karel Plicka. Vliv na vznik české nové vlny měla dále také inspirace ze zahraničí (italský neorealismus, francouzská nová vlna či anglická free-cinema), jež i přes přísnou kontrolu jakéhokoli zásahu zvenčí přece jen přispěla do kulturního rozvoje.

K nejznámějším režisérům tzv. nové vlny patří bezpochyby Miloš Forman (Konkurs, Kdyby ty muziky nebyly, Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko), Věra Chytilová (Strop, Pytel blech, O něčem jiném, Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme), Jiří Menzel (Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Skřivánci na niti, Zločin v dívčí škole, Zločin v šantánu).

Ve filmech nové vlny dochází ke zlomu, rozčarováním z ideologie se ke slovu hlásí pesimismus, nedůvěra i skepse. Filmaři se tematicky specializují na analýzu života jedince jako takového, kladného hrdinu nahrazuje pochybnostmi zmítaný člověk, který hledá smysl jeho ideálů zproštěné existence. Jeho hodnoty spočívají především v morální stránce. Hrdina většinou prochází emocionálními stavy či pohnutkami mysli. 

Trezorové filmy za KSČ

Normalizační éra započala vpádlem vojsk Varšavské smlouvy na území Československa 21.8. 1968, byla obnovena vedoucí úloha strany, zakázány organizace vzniklé za Pražského jara a do funkcí byli dosazeni spolehliví komunisté. Vývoj se pozastavil, dokonce se v podstatě vrátil k tendencím 50. let.

V kinematografii znamenala normalizace pro filmy nové vlny a jejich režiséry velkou změnu. Nové vedení strany značně zasáhlo do výroby a distribuce filmů - kladlo si za cíl zhodnotit filmovou tvorbu tzv. krizového období 60. let a zakázat promítání nežádoucích filmů, případně zamezit jejich výrobu, a vytvořit nový plán „správných“ filmů pro další období.

Úkoly v oblasti distribuce a tvorby byly 1.10.1969 podány takto:
• prověřit existující zásoby filmů a vyřadit z distribuce nevhodné filmy
• zhodnotit filmovou tvorbu za léta 1968 – 69 a rozhodnout o všech rozpracovaných filmech

Roku 1969 byla pozastavena výroba filmů a filmy s „antisocialistickými a antisovětskými postoji“ či s „problematickým politicko-ideovým vyzněním“ byly uloženy do trezoru nebo úplně zničeny (poleptány, spáleny).

K nejvýraznějším trezorovým filmům se staly Skřivánci na niti (1969) režiséra Jiřího Menzela a Ucho (1969) Karla Kachyni. Filmů, které byly staženy z distribuce, bylo více. Mezi nimi například O slavnosti a hostech Jana Němce nebo dva filmy Karla Kachyni Ať žije republika a Kočár do Vídně. Nejvíce komunisty dráždila témata spojená s totalitou 50. let.

K zasunutým projektům československého filmu, na které tvrdě dopadl srpen 1968 a následná normalizace poměrů, patří snímek Hynka Bočana Pasťák, natočený podle románu Karla Misaře. Výjimečný je i z toho důvodu, že patřil k projektům, které ani nebyly dokončeny. Nové vedení Barrandova, které se ujalo moci 1. ledna 1970 a v němž sehrál v tomto ohledu výraznou roli ústřední dramaturg Ludvík Toman snímek zakázalo a tak Pasťák směřoval do pomyslného trezoru, odkud byl vysvobozen až v roce 1990.



Zdroj: Lidovky.cz