Fenomén TUZEX - ostrov luxusu a západního stylu v socialistickém Československu
10/02/10 | 0 komentářů
Tuzex byl ojedinělý fenomén, ostrov luxusu a západního stylu v socialistické šedi. Narozdíl od normálních sítí obchodů se v něm dalo sehnat téměř vše a jeho regály byly stále plné. Jenomže do Tuzexu se nedalo chodit jen tak - byly zapotřebí zvláštní poukázky, takzvané bony. Ty mohlo získat legálně jen pár vyvolených, ostatní je museli kupovat načerno, často přímo na ulici od veksláků.
Kurs bonů byl stanoven podle kurzovního lístku vydávaného Státní bankou čsl. Byl to kurz upravený zákonem o peněžní reformě č. 41/1953 Sb., který nebyl v tuzemském obchodě reálný. K tomuto kurzu byly upraveny také ceny v prodejnách Tuzexu.
Avšak lidé sami si na černém trhu tento kurz upravili tak, že se 1 tuzexový bon prodával od pětinásobku nominální ceny, tj. od 5 Kč za 1 bon.
Slovo „bony“ může doposud ve starší generaci vyvolávat negativní emoce. Aby je obyčejní lidé získali, museli podstoupit adrenalinový zážitek při jejich nelegálním nákupu. Těch kteří valuty a poté bony získali legální cestou nebylo mnoho – některým přicházely valuty od příbuzných v cizině, někteří šťastlivci pracovali v zahraničí a tak byli hrdými majiteli devizového konta, kde jim valuty byly přímo převáděny na bony.
Nejdůležitější úlohu při získávání bonů hráli pro většinu lidí veksláci. Ti kupovali valuty od cizinců, jež navštěvovali Československo a dále s nimi obchodovali. Veksláci, i když někdy probíhaly transparentní policejní zátahy na ně, byli ve své podstatě režimem tolerováni, neboť svou činností pomáhali snižovat nespokojenost obyvatelstva s nedostatkovým zbožím. Proti vekslákům nebyl nikdy zřízen ani žádný zvláštní útvar (tak jako například proti kapsářům). Jejich trestnou činnost nebylo snadné prokázat, neboť většinou u sebe měli jen menší hotovost a větší kšefty dělali až na předem dohodnutých místech.
Tuzex byl v celé době své existence jednou z nejprestižnějších organizací, ale největšího rozmachu dosáhl v 80. letech. Prodejny byly vybaveny moderním vybavením a nabízely zboží, které na běžném trhu nebylo k mání. Prodavačky v Tuzexu byly většinou manželky místních funkcionářů, jednalo se o velmi protekční místa.
Tuzex nefungoval pouze jako dovozce zahraničního zboží z celého světa, jeho oficiálními dvěma referáty byl dovoz a vývoz, z menší části také odebíral zboží od tuzemských výrobců, kteří vyráběli zboží přímo a výhradně pro Tuzex. Převládala ale nabídka zahraničního zboží. Na rozdíl od klasických obchodů se v Tuzexu dalo sehnat téměř vše – západní značky oblečení, elektronika, neobvyklé hračky. Nejdůležitějším elementem při výběru zboží byl často požadavek, aby vizuálně působilo pokud možno co nejodlišněji od zboží z československé produkce.
Z historie luxusu
Tuzex měl svého předchůdce – Darex (zkratka slov dárkový export), který komunisté založili v roce 1949 proto, aby získali tvrdou měnu, zejména pak dolary a valuty. Důvod byl prostý, přestože se socialistický stát od kapitalistických zamí distancoval, valuty na nákup zahraničních strojů a surovin nadále potřeboval.
Peněžní reforma a potíže v národním hospodářství, především v zahraničním obchodě, způsobily nedostatek konvertibilní měny nutné v obchodě s vyspělými kapitalistickými státy. Tento nedostatek se snažil režim zmírnit tím, že založil 1. července 1957 nový podnik zahraničního obchodu TUZEX (zkratka slovního spojení tuzemský export). Tuzex původní Darex plně nahradil.
Obchody tohoto druhu existovaly i v dalších komunistických státech, v Polsku to například byla síť Pewex, v Sovětském svazu prodejny Berjozka, ve východním Německu získávala komunistická vláda tvrdou měnu v Intershopech, v Maďarsku v Intertouristu, v Rumunsku a Bulharsku v Comturistu a Corecomu. Systém byl všude stejný, tedy pro většinu obyvatel nedostupný.
Tuzex ztratil po revoluci své výhradní postavení a nakonec skončil ve stamilionových ztrátách. Největším problémem zavedené sítě prodejen byla neschopnost přizpůsobit se novému konkurenčnímu prostředí. Nebyl schopen rychleji zareagovat a proměnit svou image obchodu pro většinu lidí finančně nedostupného na novou image společnosti, která nabízí stále kvalitní a značkové zboží – mnoho lidí ani několik let po revoluci nevěděli, že se v Tuzexu dá nakupovat v korunách, ne v bonech.

Z panoptika 80. let – bony a veksláci
Kurs bonů byl stanoven podle kurzovního lístku vydávaného Státní bankou čsl. Byl to kurz upravený zákonem o peněžní reformě č. 41/1953 Sb., který nebyl v tuzemském obchodě reálný. K tomuto kurzu byly upraveny také ceny v prodejnách Tuzexu. Avšak lidé sami si na černém trhu tento kurz upravili tak, že se 1 tuzexový bon prodával od pětinásobku nominální ceny, tj. od 5 Kč za 1 bon.
Slovo „bony“ může doposud ve starší generaci vyvolávat negativní emoce. Aby je obyčejní lidé získali, museli podstoupit adrenalinový zážitek při jejich nelegálním nákupu. Těch kteří valuty a poté bony získali legální cestou nebylo mnoho – některým přicházely valuty od příbuzných v cizině, někteří šťastlivci pracovali v zahraničí a tak byli hrdými majiteli devizového konta, kde jim valuty byly přímo převáděny na bony.
Nejdůležitější úlohu při získávání bonů hráli pro většinu lidí veksláci. Ti kupovali valuty od cizinců, jež navštěvovali Československo a dále s nimi obchodovali. Veksláci, i když někdy probíhaly transparentní policejní zátahy na ně, byli ve své podstatě režimem tolerováni, neboť svou činností pomáhali snižovat nespokojenost obyvatelstva s nedostatkovým zbožím. Proti vekslákům nebyl nikdy zřízen ani žádný zvláštní útvar (tak jako například proti kapsářům). Jejich trestnou činnost nebylo snadné prokázat, neboť většinou u sebe měli jen menší hotovost a větší kšefty dělali až na předem dohodnutých místech.
Pozlátko Tuzexu
Tuzex byl v celé době své existence jednou z nejprestižnějších organizací, ale největšího rozmachu dosáhl v 80. letech. Prodejny byly vybaveny moderním vybavením a nabízely zboží, které na běžném trhu nebylo k mání. Prodavačky v Tuzexu byly většinou manželky místních funkcionářů, jednalo se o velmi protekční místa. Tuzex nefungoval pouze jako dovozce zahraničního zboží z celého světa, jeho oficiálními dvěma referáty byl dovoz a vývoz, z menší části také odebíral zboží od tuzemských výrobců, kteří vyráběli zboží přímo a výhradně pro Tuzex. Převládala ale nabídka zahraničního zboží. Na rozdíl od klasických obchodů se v Tuzexu dalo sehnat téměř vše – západní značky oblečení, elektronika, neobvyklé hračky. Nejdůležitějším elementem při výběru zboží byl často požadavek, aby vizuálně působilo pokud možno co nejodlišněji od zboží z československé produkce.
Z historie luxusu
Tuzex měl svého předchůdce – Darex (zkratka slov dárkový export), který komunisté založili v roce 1949 proto, aby získali tvrdou měnu, zejména pak dolary a valuty. Důvod byl prostý, přestože se socialistický stát od kapitalistických zamí distancoval, valuty na nákup zahraničních strojů a surovin nadále potřeboval.
Peněžní reforma a potíže v národním hospodářství, především v zahraničním obchodě, způsobily nedostatek konvertibilní měny nutné v obchodě s vyspělými kapitalistickými státy. Tento nedostatek se snažil režim zmírnit tím, že založil 1. července 1957 nový podnik zahraničního obchodu TUZEX (zkratka slovního spojení tuzemský export). Tuzex původní Darex plně nahradil.
Obchody tohoto druhu existovaly i v dalších komunistických státech, v Polsku to například byla síť Pewex, v Sovětském svazu prodejny Berjozka, ve východním Německu získávala komunistická vláda tvrdou měnu v Intershopech, v Maďarsku v Intertouristu, v Rumunsku a Bulharsku v Comturistu a Corecomu. Systém byl všude stejný, tedy pro většinu obyvatel nedostupný.
Tuzex ztratil po revoluci své výhradní postavení a nakonec skončil ve stamilionových ztrátách. Největším problémem zavedené sítě prodejen byla neschopnost přizpůsobit se novému konkurenčnímu prostředí. Nebyl schopen rychleji zareagovat a proměnit svou image obchodu pro většinu lidí finančně nedostupného na novou image společnosti, která nabízí stále kvalitní a značkové zboží – mnoho lidí ani několik let po revoluci nevěděli, že se v Tuzexu dá nakupovat v korunách, ne v bonech.



Vaše komentáře
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.