Případ úpravy pamětní desky připomínající události 17. listopadu na Kaňkově paláci na Národní třídě v Praze policie odložila. Pomník krátce po loňských listopadových oslavách doplnil vlastní plastikou výtvarník, člen aktivistické umělecké iniciativy Ztohoven a rezident galerie Trafačka Roman Týc.

"Není co slavit"

Pomník připomínající 17. listopad - lištu, na které jsou umístěny ruce se symbolikou vítězství na zdi Kaňkova paláce na Národní třídě Roman Týc protáhl doplněním plastiky po obou stranách. Vlevo přibyly hajlující ruce a 17. listopad s rokem 1939, vpravo ruce se vztyčenými prostředníky a 17. listopad s rokem 2009.

Čtěte také: Není co slavit" - umělecká reflexe oslav 20. výročí 17. listopadu 1989 Romana Týce

Improvizované odhalení nové podoby pomníčku bylo doplněno ironickou básňí kolážovitě složenou z řádek písní, které provázely dějiny republiky. Zazněla v ní otázka "kde domov můj", povzdech "ach synku synku", provolání "již vzhůru psanci této země", přání "ať mír dál zůstává s touto krajinou" i "já chci žít nonstop". Stranou nezůstalo ani sdělení, že "bílej jezdec jede tmou" a konec se odehrál v naději, že "jednou budem dál".

Nová plastika, která většinu místních obyvatel údajně spíše pobouřila, se na památníku objevila v neděli 22. listopadu 2009 odpoledne.

Městská část Prahy 1 se od problematiky distancovala a plastiku tam hodlala ponechat. Nakonec byla následující den odstraněna majitelem budovy a památník se dostal opět do původním stavu.

Autor své kontroverzní dílo komentoval slovy: "Ta deska prostě sama vybízela k doplnění informace. Všechny ty ruce jsou český, na rozdíl od gest, která ukazují. Není od věci uvědomit si to, co se tady dělo a děje v kontextu. Češi hajlovali tenkrát, konec konců dělají to i dnes, vítězná viktorka po letech možná zase až tak vítězná není, prostředníček neváhal vztyčit premiér Topolánek a zaštítil se jím veřejně i Karel Gott. To taky o něčem vypovídá".

Trestný čin?

Umělci za uměleckou reflexi oslav 20. výročí 17. listopadu 1989 hrozilo trestní stíhání a exemplární trest. Dluho však nebylo však jasné o jaký protiprávní čin se přesně jedná.

Autor pomníku Otakar Příhoda se rozhodl Týce nežalovat. Když se tehdy k případu vyjadřoval, sdělil, že ho to v podstatě ani nijak nepřekvapilo, na jednu stranu byl prý dokonce rád, že jeho dílo žije vlastním životem. I tak měl však dojem, že hajlující ruce tam být neměly.

Právě díky hajlujícím gestům policisté případ vyšetřovali i jako možnou propagaci nacismu. Žádné protiprávní jenání však nakonec neshledali.


Zdroj: Týden.cz