Klement Gottwald

Klement Gottwald se narodil 23. listopadu 1896 jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice. Vyučil se truhlářem a od roku 1921 byl členem KSČ. Na 5. sjezdu KSČ v roce 1929 se postavil do čela stranických pučistů a vyhlásil bolševizaci KSČ. Jeho skupina se prosadila především díky dogmatickému přebírání tehdejších směrnic Komunistické internacionály.

V roce 1945 se Gottwald stal předsedou KSČ a tuto funkci vykonával až do své smrti. V květnu 1946 komunisté s téměř čtyřiceti procenty hlasů vyhráli volby a Klement Gottwald se stal premiérem.

V letech 1945-1947 se stylizoval do role rozvážného státníka a budovatele republiky. Po abdikaci Dr. Edvarda Beneše, který odmítl podepsat komunistickou ústavu 9. května, byl  v červnu 1948 "zvolen" do funkce československého prezidenta. Po tomto roce nesl zodpovědnost za politický vývoj v zemi a s ním související roky nezákonností, policejní zvůle a politických procesů.

Od února 1948 se prohlubovalo Gottwaldovo vazalství na Moskvu. Začátkem 50. let byl již v podstatě pasivním vykonavatelem Stalinových direktiv. Na počátku padesátých let došlo k mnoha politicky vykonstruovaným procesům a bylo vyneseno přes 230 rozsudků smrti. Více než sto tisíc občanů bylo odsouzeno k doživotí či mnohaletému vězení.

Okolnosti smrti

11. března 1953 se první dělnický prezident vrátil leteckým speciálem z pohřbu Stalina. Stalinova smrt těžce nemocným československým prezidentem hluboce otřásla, navzdory doporučením svých lékařů však do Moskvy odcestoval. Po svém návratu si postěžoval předsedovi vlády Antonínu Zápotockému, že mu není příliš dobře. Myslel si, že má jen chřipku, ale skutečnost byla vážnější.

Ačkoliv to bylo přísně tajeno, byl závislý na alkoholu a trpěl syfilidou. Tyto problémy byly zřejmě příčinou aneurysmatu, tedy výdutě srdeční aorty, které vedly k příčině smrti:"Lékaři mu zakázali, aby se vystavoval prudkým změnám atmosférického tlaku. Z toho také vyplývalo, že neměl létat letadlem. On je neposlechl a jak do Moskvy, tak zpátky letěl letadlem. A zřejmě při té zpáteční cestě mu výduť na aortě praskla. Nebylo to zranění nebo změna, která by vyvolala okamžitou smrt, ale on několik dní umíral, až nakonec právě na toto onemocnění zemřel. A to ostatně potvrdili i lékaři, kteří se účastnili pitvy, kterou prováděli sovětští odborníci, ale naši lékaři u toho byli přítomni. Ti potvrdili, že nešlo ani o otravu ani o nic senzačního, ale prostě o normální smrt."

Gottwald zemřel 14. března 1953 ve věku nedožitých sedmapadesáti let. Díky tomu, že se tak stalo krátce po návštěvě pohřbu Stalina, to vypadalo to, že je velkému sovětskému vůdci věrný i ve smrti.
"Gottwaldova smrt byla skutečně zvláštní, podivuhodná. Nelze se divit, že vyvolávala spekulace, protože to, že zemřel tak krátce po Stalinovi, tak krátce po návratu z Moskvy na jednu stranu vyvolávalo ironické komentáře v tom smyslu, že byl i v tomto věrným Stalinovým žákem, na druhou stranu vyvolávala určité nejistoty, zvláště když se údajně i Marta Gottwaldová několikrát nechala slyšet, že ho v Moskvě otrávili, že ho v Moskvě zabili," říká Jiří Pernes. Gottwaldův pohřeb se stal příležitostí k tryznám a kondolencím, organizovaně truchlily miliony lidí.

Už 17. března poslal tajemník ÚV KSČ Bruno Kohler přípis krajským stranickým tajemníkům: "Vážení soudruzi, aby budoucím pokolením byla zachována tvář soudruha Gottwalda, bylo rozhodnuto balzamovat jeho tělo. Balzamované tělo bude v brzké době veřejně vystavené. Tuto zprávu vám sdělujeme proto, abychom uspokojili ty pracující, kteří nemohou nyní zhlédnout soudruha Gottwalda ani se zúčastnit jeho pohřbu."

Gottwaldovo nabalzamované tělo bylo vystaveno ve skleněné rakvi v Památníku osvobození na Žižkově. Přes každodenní péči a obrovské náklady však tělo napuštěné chemikáliemi po čase začalo měnit podobu. Nakonec bylo v roce 1962 zpopelněno a uloženo opět v žižkovském památníku. Po pádu komunismu byla Gottwaldova urna z památníku odstraněna a uložena na Olšanských hřbitovech.

Zdroj: Rozhlas.cz