Ze soutěže, vypsané ředitelstvím Obchodních domů Prior, a uzavřené k 1. prosinci 1969, vyšel z jednadvaceti návrhů vítězně návrh manželů Machoninových a jejich Ateliéru Alfa Sdružení projektových ateliérů. Nejspíše o tom rozhodla efektivita jejich řešení, díky kterému mohl projekt vyhovět maximalistickým požadavkům na prodejní plochu na malé stísněné parcele, a při tom nevyčnívat z úrovně historické zástavby.

I přesto zmizela část staroměstských ulic Králodvorská a Rybná. Nově vzniklý prostor na místě románského kostela a hřbitova z doby Josefa I. podlehl závěrům XIV. sjezdu strany, údajně především osobnímu přání Lubomíra Štrougala ukázat světu, že raný normalizační socialismus funguje jako moderní režim. Méně vznešeným důvodem pro stavbu nového obchodního domu pak byla věčně přeplněná Bílá labuť.

Originál Kotva

Název obchodního domu vyšel ze zavedeného označení místa, jemuž se podle jména sousedního paláce říkalo U Kotvy. Koncept – a nakonec i stavba – byly postaveny na ocelových sloupech se šikmými vzpěrami, vlastně verzi železobetonových hřibovitých sloupů, užívaných za stejným účelem pro průmyslové stavby od počátku století.

Charakteristický postup šedesátých let, sestavování půdorysu ze samonosných geometrických modulů (oblíbený například japonskými metabolisty), umožnil vyplnit složitý tvar pozemku a zároveň obrovskou hmotu stavby rozčlenit, přiblížit měřítku původní zástavby. Tak vznikla včelí plástev Kotvy, ocelový skelet z hexagonálních modulů s litými betonovými stropy, uzavřených termálními skly v tombakových rámech a plochami profilovaného kortenového plechu. V kontrastu k jeho abstraktní geometrii Kotvu obestoupily tři organicky tvarované schodišťové věže ze zabarveného betonu. Dům stavěla švédská společnost SIAB, což bylo na tehdejší dobu velmi neobvyklé.

Když byl – bez účasti svých již proskribovaných architektů – 10. února 1975 slavnostně otevřen, činila jeho prodejní plocha 22 160 m², 2000 zaměstnanců mělo denně obsloužit 75 000 zákazníků, nazvaných tehdy spotřebiteli. Stal se jedním ze symbolů chlácholivé tváře normalizace, jejíž strůjci dokázali konzumerismus, objevený v šedesátých letech, snadno využít. Architektura Kotvy však není normalizační, je-li vůbec něco takového možné. Je naopak jednou z posledních výjimečných realizací české architektury konce šedesátých let.

Kotva? Sotva!

Po svém otevření se měla Kotva stát symbolem hojnosti a bohatství socialismu, byla největším obchodním domem v tehdejším Československu. Ani jí se však nevyhnuly problémy se zásobováním což transparentně ukázalo slabost celého hospodářství země.

Kotva lákala především na "výhodný nákup pod jednou střechou“. Snad každá česká rodina navštívila v prvních dnech po otevření svůj vysněný obchodní dům. Panovalo přesvědčení, že když Švédové Kotvu postavili a vybavili ji vnitřním zařízením,naleznou v novém obchodním domě švédské zboží. Zklamání bylo veliké, vítací transparent „Výkladní skříň třiceti úspěšných let“ nikoho neuchlácholil. V regálech vězeli staří známí: klobouky Tonak, Pigi čaj a blůzky z OP Prostějov. Nákup pak často sestával z bloudění mezi regály, které byly buď prázdné nebo plné zboží, které nikdo nechtěl.

Výmluvné byly záznamy ze staré knihy přání a stížností, například: „Vážení, je to pěkný šlendrián. Už jsem tu v tomto měsíci potřetí a potřetí se dozvídám, že miňonky zase nejsou. Myslíte, že pracující nemají nic jiného na práci než shánět drobnost?“

Vážení zákazníci, Kotva je tu pro vás!

Někdo marně sháněl nedostatkové zboží, jiný kradl, co bylo. O závažnosti problému svědčí dobový fakt, že žáci základní školy v Londýnské ulici vyhlásili soutěž, kdo ukradne v Kotvě víc zboží.
Kradly ztrhané maminy i elegantní ženské v kožichu, muži v oblecích i montérkách. Filutové se snažili nenápadně v oddělení obuvi přezout své staré křusky za nové, študáci už tehdy tajně jedli nezaplacené sušenky Club, zájemci o džíny v obchodě Levi Strauss, který jako první použil elektronický bezpečnostní rám, zase pískali a červenali se.

Když za chycení zloděje vyhlásil zoufalý ředitel padesátikorunovou odměnu, prodavači začali poberty chytat do pastí, schovávali se za regály a vytvářeli tak bezpečnostní a pohříchu i prodejní vakuum. Konečně, zboží vyzývavě zavěšenému na gondolách nakonec neodolali ani samotní prodavači. Pět let po otevření Kotvy zůstala v úvazku jen třetina původních zaměstnanců. V drtivé většině šlo o okamžitá propouštění pro ztrátu důvěry.

Zdroj: Reflex.cz