Bývalá věznice v Uherském Hradišti byla s justičními budovami postavena v letech 1891–1897. Především za druhé světové války a v letech poválečných se stala místem s pohnutou historií.
Areál, který byl vystavěn na konci 19. století, se především za druhé světové války a  v letech poválečných stal místem s pohnutou historií. Během protektorátu zde trpěli čeští vlastenci a v padesátých letech zde byla z politických důvodů vězněna, mučena a popravena řada lidí.

Objekt věznice je historickou památkou, která není od roku 1962 využívána. Současným vlastníkem opuštěného areálu je Ministerstvo spravedlnosti, které budovu převzalo v roce 1994. Plánovaná revitalizace se však neuskutečnila a o chátrající areál stát již nemá zájem. Objekt tak zůstává poslední památkou historického královského města, která doposud neprošla obnovou.

Zástupci Uherského Hradiště se léta snaží věznici získat do vlastnictví města za účelem její revitalizace do podoby muzea, jež by připomínalo zločiny totalitních režimů. Jednání s ministerstvem spravedlnosti jsou však dlouhodobě bezvýsledná a objekt věznice nadále chátrá.

Dosavadní požadavky ministerstva týkající se převodu areálu do vlastnictví města jsou finančně nereálné a objektu tak hrozí další devastace nebo nedůstojné využití. Ministerstvo spravedlnosti totiž zvažuje vyhlášení dražby, při které by byla budova věznice nabídnuta k volnému odprodeji.
Pokud by byla zvolena tržní varianta řešení, hrozilo by, že areál s takto pohnutými osudy a historickou hodnotou bude posléze využit k jakýmkoliv účelům. Komerční odprodej je velmi rizikový a nezajistí záruku pietního využití místa, kde trpěla a zemřela řada nevinných lidí.

Z důvodu podpory rychlého a odpovědného jednání ve věci převodu zchátralé věznice do majetku města Uherské Hradiště a následné přeměny objektu do podoby „Muzea paměti národa“ vznikla 22. ledna 2010 občanská iniciativa, která se snaží přimět příslušné orgány, zástupce státu a veřejných institucí k rychlému a odpovědnému jednání. Prvním krokem iniciativy je vyhlášení petice za záchranu této historické památky.

ZDE MŮŽETE PETICI PODPOŘIT

Druhým ustavení občanského sdružení, jež by dohlíželo na způsob řešení obnovy areálu a připomínkovalo jeho následné využití.

Iniciativa za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti se inspiruje příkladem revitalizace podobného objektu v severorumunském městě Sighet. Tam bylo bývalé vězení za podpory
rumunského státu a evropských institucí proměněno do podoby muzejního areálu a dnes slouží coby významná expozice a studijní centrum připomínající období nesvobody.

Jaroslav Křápek, jeden z členů petičního výboru Za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti ke vzniku iniciativy mimo jiné sdělil:

"Dodnes nechápu, jak je možné, že tento unikát pořád není otevřen veřejnosti, že to nikoho z kompetentních orgánů moci za uplynulých dvacet let nezajímalo a nezajímá, že lidé, kteří jsou placeni z našich daní, nemají ani energii, ani schopnost, mnozí ani ochotu něco udělat. Sám jsem se několikrát snažil dostat do objektu se svými studenty. Vždy marně. Jen výmluvy, záminky, zákazy.

Víte, když učím své studenty v učebnách gymnázia, podíváme se společně z okna na tu hnusnou budovu za autobusovým nádražím a začnu vyprávět o padesátých létech . . . není pravda, že to dnes nikoho nezajímá. Naopak. Mladí lidé touží nalézat pravdu úplně stejně jako kdykoli jindy. Jsou mladí a mají právo na pravdu! A tak čučíme na ten dům hrůzy, strachu, utrpení, bolesti. A co mám potom těm mladým lidem podle vás odpovědět, když se mi do ticha zeptají: „ A, pana profesore, proč se tam teda nejdeme podívat?“

A já se teda také ptám: „A, páni poslanci, ministři, zastupitelé, proč se tam nemůžeme podívat? Dvacet let po revoluci? Komu to vadí? Komu vadí pravda?“