Poslední zbytky nadějí, že se v Československu podaří i po srpnové okupaci udržet některé reformní myšlenky Pražského jara 1968, pohřbilo 17. dubna 1969 zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ). Právě v tento den definitivně skončil ve vedení KSČ Alexander Dubček a jeho místo zaujal Gustáv Husák, který byl v 50. letech odsouzen na doživotí. Zvítězily tak konzervativní promoskevké síly a normalizace se stala hybnou silou ve společnosti.

Přestože počátek roku 1969 znamenal konsolidaci poměrů v tehdejším Československu, Moskvě se však zdálo, že situace se mění pomalu a změny jsou polovičaté. Navíc sovětské vedení v čele s Leonidem Brežněvem dlouhodobě připravovalo změnu ve vedení KSČ, jež měla definitivně odstranit Alexandra Dubčeka a další zbylé reformisty. Hlavním adeptem na Dubčekovo místo se stal právě Gustáv Husák, kterého podporoval mimo jiné i tehdejší prezident Ludvík Svoboda.