Nejkrásnější vily 70. let a retro obývací pokoj s čalouněnými křesly a nezbytnou sifonovou lahví. To vše ukazuje výstava v pražské Trmalově vile. Jmenuje se Luxferový luxus a zaměřuje se na interiéry nekolektivního bydlení v době normalizace.


Přehlídka ukazuje 14 zajímavých a architektonicky velmi cenných vil z Čech, Moravy a Slezka. "Původně jsme chtěli představit i vily ze Slovenska. Bohužel jsme žádnou zajímavou vilu z této doby nenašli," řekl Ladislav Zikmund-Lender, kurátor výstavy a ředitel Kotěrova centra, které sídlí v Trmalově vile.

Impulsem bylo dnes tolik oblíbené retro. "Zřejmě nastal čas pro vyrovnání se s minulostí. Myslím si, že úkolem prvního desetiletí bylo zhodnotit s generačním odstupem 70. léta a dobu normalizace. Mladší generace tehdejší životní styl hodnotí s despektem, starší naopak na výstavě vzpomíná, co ještě má doma."

Organizátoři přehlídky postavili v přízemí Trmalovy vily obývací pokoj, který představuje dobový každodenní design spotřebičů s dozvukem 60. let. Nechybí ani běžný nábytek v podobě tří různých křesel. Vybavení hledali po starožitnostech, velká část menších předmětů je zapůjčena ze soukromé sbírky Pavla Karouze, asistenta ateliéru skla na VŠUP, který se zabývá normalizační estetikou a také ji sbírá. Některé předměty jsou i od popelnic.

70. léta nebyla v české architektuře dobou temna

Panely s fotografiemi a návrhy vil jsou doplněny historickým a teoretickým úvodem o genezi vily a její ideologizaci v dobách reálného socialismu. Mnoho tehdy dostavovaných projektů bylo navrženo v letech 1968, 1969 a 1970. Výstavba tehdy trvala mnohonásobně déle než dnes. O to více to platí u staveb individuálního bydlení, které si lidé museli většinou stavět vlastní silou.

"Stavební ruch nebyl na dnešním principu nabídky a poptávky. Tenkrát byl stavební proces mnohem delší a tím spíš u individuálních staveb. Rodinné vily se musely stavět svépomocí, často docházelo k různým změnám projektů, snižování rozpočtů a škrtům. Stavba trvala dva, čtyři i deset let," vysvětluje Zikmund-Lender.

Expozice záměrně nemluví o individuálním bydlení, ale o nekolektivním - autoři tak zdůrazňují, že kolektivní bydlení bylo masovým projevem doby a individuální bydlení představovalo drtivou menšinu projektů. 

K výstavě vznikl i dokument představující filmové záběry z dobových interiérů 70. let, který se v prostorách výstavy promítá. "Je ale nutné si uvědomit, že televize vytvářela jakýsi ideální fikční interiér. Realita byla ale samozřejmě jiná. Stejně je tomu i v dnešních seriálech," připomíná kurátor výstavy.


Zdroj: iDNES.cz