V rámci snahy Nezapomeňte.cz o podání uceleného, nejen historického, přehledu o době totality v Československu uveřejňujeme další článek z oblasti umění. Tentokrát o světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.


EXPO 58 v Bruselu má v řadě světových výstav velký význam nejen v měřítku československém, ale i světovém. Po delší přestávce, způsobené světovou válkou a konsolidačním obdobím, tato akce navázala na tradici všeobecných světových výstav a stala se první poválečnou příležitostí k setkání a kulturně politické konfrontaci téměř všech tehdejších států. Úspěch československého zastoupení na první poválečné světové výstavě je jedním ze záchytných bodů novodobé československé historie, od nichž se odvíjí znovunabyté národní uvědomění.

Výtvarné umění 50. let

Pro české výtvarné umění padesátých let se stala směrodatná řeč Andreje Alexandroviče Ždanova „O nejpokrokovější literatuře světa“, přednesená na sjezdu spisovatelů v roce 1934 a s ní socialistický realismus. Po únoru 1948 se rychle ztrácela možnost prezentování jiného než státem prověřeného a organizovaného umění, vyzdvihovaným ideálem se stalo národní realistické umění 19. století. Přestala vycházet většina uměleckých časopisů, zadávání zakázek organizoval Svaz československých výtvarných umělců. Po tomto zprvu drsném utužení nejen výtvarného projevu nastalo zmírnění, po smrti Stalina a Gottwalda bylo povoleno obrození tvůrčích skupin a obnovila se výstavní činnost.

"Obrození" z Bruselu

Mezinárodní výstava Expo 58 v Bruselu začala 17. dubna 1958. Navzdory rozdílným představám, ideálům a zájmům zde vystavovalo 43 zemí, s cílem převést své dovednosti, ambice a priority na poli myšlení, umění, vědy, hospodářství a techniky. Hlavní stavební pilíře euforického atomového věku, který měl garantovat mír a prosperitu na mezinárodní úrovni, představovala věda a technologie. Proto se hlavním symbolem výstavy stalo Atomium od architektů A. Weterkeyna a J. A. Polakových. Atmosféru prosytily optimismus a energie pramenící z víry ve šťastnou budoucnost spojením lidského potenciálu s obrovskými možnostmi techniky.

Estetika a prezentace Expa 58 byla nová, urbanismus přijal funkční model plánování importovaný ze Spojených Států. Představil se zde vyšší sociální standart. Expo 58 v sobě soustřeďovalo hlavní společenské problémy poloviny dvacátého století - důsledky druhé světové války, evropskou integraci, vytvoření evropských institucí. Ústřední heslo výstavy znělo "Bilance světa pro svět lidštější".

Jednotlivé pavilony reprezentující socialistické státy na Expo 58 měly propagovat přednosti života v socialismu, měly oslavovat hospodářské úspěchy tehdejšího Československa, Maďarska a Sovětského svazu. Účast socialistických států na Světové výstavě byla silně podporována. Snahou sovětské vlády bylo posílení postavení a znovunabytí kontaktů, výstava byla také považována za důležitou oblast v rovině vzdělávací a výchovné.

Československý pavilon

Československý pavilon na Světové výstavě Expo 1958 v Bruselu zaujímal šest tisíc čtverečních metrů. Měl půdorys obráceného písmene L, které doplňoval subtilní, dynamický oblouk budovy restaurace. Hlavní budova i připojená restaurace byly postaveny ve vzdušném, elegantním stylu navazujícím na meziválečný funkcionalismus. Podobu objektu, využívající prefabrikaci a typizaci a dekorativního působení obkladového materiálu z pěnového skla, vtiskli architekti František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokoroný.

Před vchodem do pavilonu návštěvníky upoutala funkční stoosmdesátitunová Kaplanova turbína. Uvnitř bylo vystaveno množství uměleckých a průmyslových výrobků, které navázaly na špičkový design a výrobu z meziválečného Československa. Uspořádání pavilonu se řídilo koncepci, která zněla: Jeden den v Československu. Členění výstavy mělo odpovídat rozdělení pracovního dne: práce, odpočinek, kultura.

K nejzajímavějším exponátům patřilo umělecké sklo (např. monumentální abstraktní vitráž Jana Kotíka), užité sklo, porcelán, knihy, ilustrace i návrhy pro textil. Úsek věnovaný textilu koncipoval Antonín Kybal na námět ročních období. Divácky nejatraktivnějším se stal Strom hraček výtvarníka a animátora Jiřího Trnky a Laterna magika - multimediální novinka spojující filmové promítání s divadlem, pantomimou, baltem, zpěvem a hudbou od Alfreda Radoka a Josefa Svobody. Nástup nových médií a technologií byl dále reflektován v takzvaném Polyekranu, jež spočíval v promítání filmů na osm pláten různých velikostí současně. Dále zazářila. V sekci energetiky vynikala světla neonových trubic, projekce obrazů ohně, uranu a vody a rytmicky se měnící osvětlení.  

Absolutní vítězství mezi národními pavilony

Přestože výtvarné umění v socialistických zemích představovalo nejposlednější kategorii v hierarchii umění, v Bruselu předčilo veškeré očekávání soupeřů. Díky sestavě organizátorů a jejich snaze prosadit se proti staranicko - ideologické kritice, vznikla originální, ucelená koncepce prezentace naší kultury.

Užité umění, ze kterého je patrná energie umělců, skrze kterou hledali lidštější vztah k věcem, které nás obklopují, se pro řadu umělců stalo odrazovým můstkem, alternativou nevystavitelného. Společným uměleckým cílem bylo: „Rozlamování ker ideologie. Ozdravení společnosti, obnovit její přirozené fungování skrze umění. Umění z toho důvodu, že dává možnost k hlubšímu zamyšlení a umožňuje reflexi života i sebe.“

Československo v Bruselu získalo řadu ocenění. Nejvyšší ocenění Světové výstavy - cenu Zlatá hvězda - dostala naše expozice především díky použití nové techniky v konstrukci demontovatelných pavilonů v kombinaci skla s plastickými hmotami, ale také díky originálnímu nábytku či uměleckým a užitkovým předmětům.


Expo 58 představuje důležitý mezník a pro československou kulturu se stalo symbolem otevírání nové cesty. Znamenalo možnost konfrontace se soudobou světovou kulturou a možnost se prezentovat a příležitost získat přístup k informacím (jejich dostupnost v socialistických zemích během padesátých let vyla téměř nulová). Mnoha umělcům poskytlo vůbec první příležitost vycestovat mimo komunistický blok a seznámit se se světou kulturou i vývojem.


Zdroj: ŠVÁCHA, R, PLATOVSKÁ M.: Dějiny českého výtvarné umění V 1958/2000, Praha: Academia, 2005