Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) byl ustanoven 24. dubna 1978 sedmnácti československými občany. Jeho úkolem bylo v duchu poslání Charty 77 sledovat případy osob, které byly v ČSSR trestně stíhány nebo vězněny za projevy svého přesvědčení, nebo které se staly oběťmi policejní či justiční svévole. Zabýval se i jinými případy nespravedlivého stíhání, zvláště těch, které se nepřímo týkaly jeho hlavního zaměření.

Činnost VONS

VONS obhajoval v letech 1978 - 1989 stovky našich občanů i cizinců, kteří se stali oběťmi nespravedlivého stíhání; činil tak ve smyslu československých zákonů a mezinárodních paktů o lidských právech. O těchto případech vydal do konce roku 1989 (za skoro dvanáct let) 1120 sdělení, která zveřejňoval a zasílal čs. státním orgánům; sdělení byla též předávána světovým tiskovým agenturám (Reuters, AFP, DPA). Jednalo se však pouze o zlomek případů porušování zákonnosti v ČSSR, protože kvůli obavě z vystupňování perzekuce přivoláním pozornosti, VONS jednal pouze po tom, co byl informován a také se nezabýval případy z období před svým vznikem.


Snahou VONS bylo seznamovat s těmito případy veřejnost i úřady a postiženým podle možnosti pomáhat. Sdělení vydávaná k jednotlivým případům uváděla (tak jak je to uvedeno např. ve výzvě sdělení č. 400) informace o tom kdo byl trestně stíhán, odkdy a za co, kdo ho odsoudil, ale i další důležité související informace - v jakých podmínkách se nachází dotyčný i jeho rodina, kde je vězněn, adresy věznic atd. VONS pracoval zcela otevřeně, sdělení byla doprovázena plnými jmény a adresami členů.


Pokud možno, byly oznámené případy, při jejichž adopci platilo právo veta, sledovány od začátku do konce. Pro vězně i jejich rodiny měla tato solidární činnost ohromný význam - věděli, že nebyli zapomenuti, že na ně někdo myslí, cítí s nimi a snaží se jim pomoci. Mezinárodní publicita byla zvláště důležitá pro tzv. "obyčejné lidi" doposud světu neznámé, u nichž se totalitní režim nerozpakoval uplatnit nejtvrdších postihů - v obavách před mezinárodním veřejným míněním se státní orgány patrně přece jen poněkud kontrolovaly.

VONS jako součást mezinárodní organizace pro lidská práva

V prosinci 1979 se VONS stal členskou ligou FIDH, Mezinárodní organizace pro lidská práva, která se podílí na práci OSN jako její přidružená nevládní organizace s konzultativním statutem. Jako členská liga FIDH užíval VONS rovněž označení Československá liga pro lidská práva. FIDH zvolila v listopadu 1984 (a podruhé v prosinci 1986) člena VONS Ladislava Lise svým místopředsedou (viceprezidentem) a pověřila jej mj. i zastupováním svých zájmů u orgánů OSN ve Vídni.

Členové VONS byli většinou také signatáři Charty, ale zatímco Charta 77 byla ve skutečnosti snahou o otevřené demokratické fórum o problémech společnosti, VONS přímo poukazoval na konkrétní případy porušování zákonů mocenskými složkami komunistického systému, záměry a metody policejní, justiční a vězeňské správy. Postih členů VONS byl proto zřetelně tvrdší.

Represe členů VONS

V roce 1979 bylo jedenáct (Otka Bednářová, Václav Benda, Jarmila Bělíková, Albert Černý, Jiří Dienstbier, Václav Havel, Ladislav Lis, Václav Malý, Jiří Němec, Dana Němcová, Petr Uhl) z tehdejších 21 členů zatčeno, pět z nich (Uhl, Havel, Benda, Bednářová a Dienstbier) bylo odsouzeno nepodmíněně na 3 až 5 let, Němcová byla odsouzena podmíněným trestem, ostatní byli po půl roce bez soudu propuštěni. Tato vlna zatýkání byla pro Československo velkou mezinárodní ostudou.

Na zatýkáním uprázdněná místa vzápětí nastoupili další. To bylo pro režim nemilým překvapením, snad až šokem, perzekuce ale pokračovaly. Ba co víc, mnozí byli postihováni jako recidivisté (co na tom, že v oblasti boje za lidská a občanská práva) a jejich další tresty byly o to tvrdší.

Od roku 1980 byl recidivista Rudolf Battěk nucen strávit 5,5 roku ve vězení. Petr Cibulka vyfasoval ke svému trestu 6 měsíců (zvýšených po odvolání prokurátorem na 12) za hladovku, kterou držel ve vězení na Borech v roce 1980. Ivan M. Jirous, další recidivista, byl odsouzen na 16 měsíců za petici o případu Pavla Wonky.

VONS po listopadu 1989

Po listopadu 1989 předložil VONS jména osob neprávem stíhaných, ty byly propuštěny, mnozí z těch, jejichž případy se VONS zabýval, byli později rehabilitováni. VONS se také snažil o jisté právní urovnání a odstranění soudců, kteří jasně měli vinu na neutěšeném stavu našeho soudnictví. Nešlo přitom o mstu, ale o snahu "začít s čistýma rukama". Bohužel, tato logická snaha o dosažení spravedlnosti byla neúspěšná.

Tím byla činnost VONS de facto ukončena. V novém státě přebral její funkci do jisté míry spolek Šalamoun, kampaní za dodržování mezinárodně uznaných lidských práv se zabývá Amnesty International. Organizace VONS byla z hlediska právního postavení občanů patrně nejdůležitější společenskou iniciativou, ani jí jako celku, ani jejím jednotlivým členům se doposud nedostalo docenění, které si zaslouží.

Zdroj: Vons.cz