Schválením nové ústavy 9. května 1948, abdikací prezidenta Edvarda Beneše z funkce prezidenta a zvolením Klementa Gottwalda jako jeho zástupce, se potvrdilo únorové vítězství komunistů.

Přijetí demise demokratických ministrů

Edvard Beneš byl po 2. světové válce znovu zvolen Československým prezidentem dne 19. června 1946. Ve své funkci usiloval o zachování parlamentně-demokratického politického systému i zahraničních politických vazeb,  přesto však v zásadě přijal program "socializující demokracie". Postupně byl konfrontován s tvrdou realitou sovětských politických zájmů a strategie KSČ na uchopení moci. Jeho nerozhodnost v únoru roku 1948 usnadnila komunistům převzetí moci v zemi.

Účinně jí však nedokázal, možná i díky zhoršujícímu se zdravotnámu stavu, čelit. V únorové krizi 1948 zaujal kontroverzní postoj. Ministři demokratických stran mu kvůli politické krizi nabídli svoji demisi. Beneš jejich demisi po komunistickém nátlaku 25. února přijal a pověřil sestavením nové vlády předsedu KSČ Klementa Gottwalda. Tímto aktem společně se setrváním v prezidentském úřadě objektivně legalizoval komunistický převrat.

Abdikace prezidenta

V květnu 1948 se Beneš prezident komunistům pokusil vzepřít a odmítl podepsat novou ústavu (Ústava 9. května) a měsíc poté 7. června 1948 abdikoval na úřad prezidenta a jeho nástupcem se stal Klement Gottwald.



Dopis prezidenta republiky Edvarda Beneše ze dne 7. června 1948, adresovaný předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi:


Pane předsedo vlády,

dne 4. května t. r. oznámil jsem Vám svůj definitivní úmysl resignovati na presidentskou funkci. Prodiskutovali jsme tehdy toto mé rozhodnutí v souvislosti s problémy celkové politické situace; sdělil jsem Vám též, že také lékaři mi doporučují, abych vzal ohled na svůj dnešní zdravotní stav. Odvolávaje se na tento náš rozhovor, prosím Vás, abyste oznámil Národnímu shromáždění mé rozhodnutí a požádal je, aby vzalo laskavě na vědomí moji resignaci na odpovědný úřad, jímž mne jednomyslnou volbou dne 19. června 1946 poctilo. Děkuji mu za jeho důvěru, děkuji za důvěru a lásku lidu, která mi byla vždy nesmírnou posilou a kterou jsem se snažil nezklamat.

Přeji všem svým drahým spoluobčanům, jejich odpovědným zástupcům a jejich vládě, aby republika zůstala ušetřena všech pohrom, aby všichni žili a pracovali v snášenlivosti, lásce a odpouštění, svobody přáli a svobody svědomitě užívali.

Věřím v dobrého genia našeho lidu a věřím v krásnou budoucnost naší drahé republiky.

Váš dr. Edvard Beneš.



Pozdrav Národního shromáždění Edvardu Benešovi schválený na schůzi dne 10. června 1948:


Pane presidente!

Národní shromáždění vzalo s politováním na vědomí Vaše rozhodnutí, kterým jste se vzdal svého vysokého úřadu.

Jako odpovědní zástupci lidu v nové sněmovně obracíme se k Vám jménem všech občanů Československé republiky, jménem všech Čechů a Slováků. Jejich jménem i svým děkujeme Vám co nejvřeleji za vše, co jste pro náš stát a oba jeho národy vykonal.

A vykonal jste toho opravdu mnoho! Neboť práci pro národ a stát byla zasvěcena veškerá Vaše činnost již od raného mládí.

Již na počátku své životní dráhy jste se věnoval studiu základních společenských otázek, co nejživěji se zajímal zejména o nejzákladnější otázku nového věku - o socialismus. Ale činil jste tak nikoliv s blahosklonností vzdělance povzneseného nad prostý dav, nýbrž v duchu svého velkého učitele a předchůdce T. G. Masaryka docela konkretně a prakticky. Již v mládí jste pochopil, že je úkolem vzdělance sloužit svými schopnostmi lidu.

To jste dokázal, když jste jako mladý muž v roce 1915 vstoupil do odboje proti přežité monarchii Rakousko-uherské. Znamenalo to zároveň postavit se na odpor expansi německého imperialismu, ohrožujícího veškeré humanitní ideály. A dokázal jste to znovu ve zralém věku, když jste se za druhé světové války postavil v čelo odboje proti téže nepřátelské moci, která v podobě ještě děsivější ohrožovala naprostou zkázou oba naše národy.

Toho Vám, pane presidente, náš lid nikdy nezapomene!

Na své plodné a plné životní dráze zažil jste i mnohé trpké chvíle. Zvláště trpké jistě bylo, když po založení Československé republiky, na němž jste měl tak velký podíl, dostalo se vám místo díků namnoze pomluv a tajeného i zjevného záští. Náš lid Vás vždy chápal a měl rád, ale Vašimi odpůrci byly právě ty tak zvané "lepší vrstvy" naší tehdejší společnosti, to jest představitelé sociální reakce, z nichž se později vyklubali strůjci Mnichova. Tak byly rozděleny síly při Vaší první volbě presidentem republiky v roce 1935. Lid byl pro Vás. Proti Vám byli titíž lidé a tytéž vrstvy, kterým založení Československé republiky bez jejich zásluhy dopomohlo k moci a blahobytu a kteří ji pak v mnichovské krisi hanebně zradili.

Národ a pracující lid byl však dále s Vámi, zejména ve chvíli, kdy jste se postavil v čelo odboje proti okupantům, a zvláště v roce 1943, když jste na své pouti do Moskvy podepsal smlouvu československo-sovětskou, úhelný to kámen naší nynější zahraniční orientace. Od svého slavného návratu do vlasti stal jste se milý a drahý celému národu - od chvíle, kdy jsme začali znovu budovat osvobozenou republiku na nových základech, podle zásad Košického programu, a kdy byli zbaveni moci ti, kdo zavinili mnichovskou zradu.

Nyní tedy, kdy jste se k našemu vlády ve svém projevu ze dne 7. června, zejména k jeho slovům:

"I když dr. Edvard Beneš odchází z funkce presidenta republiky, zůstává již navždy v dějinách naší republiky, v dějinách velkého zápasu československého lidu za svobodu a nezávislost, za stát pokrokový a sociálně spravedlivý."

Děkujeme Vám za Vaše krásné přání, kterého si budeme na naší další cestě budování lidové demokracie velmi vážit, a přejeme Vám, drahý pane presidente, abyste byl brzy zase zdráv a mohl ještě dlouho a v pokoji sledovat osudy naší Československé republiky, kterou my i Vy stejně milujeme.



Beneš se po abdikaci uchýlil do soukromí a záhy zemřel, pohřben byl v zahradě jeho vily v Sezimově Ústí. Jeho oficiální státní pohřeb v Praze se stal příležitostí k projevům nesouhlasu širokých vrstev s komunistickým režimem.


Prof. PhDr. et JUDr. Edvard Beneš (28. května 1884 – 3. září 1948) byl druhý československý prezident v letech 1935–1948 (resp. v letech 1935–1938, v období druhé republiky a okupace v letech 1938–1945 byl v exilu, v letech 1940–1945 jako prezident v exilu, dále prezidentem v letech 1945–1948). Byl jedním z vůdců I. odboje a představitel II. odboje.





Zdroj: Vlada.cz, Společná česko-slovenská parlamentní knihovna (Digitální knihovna) - Národní shromáždění 1948-1954 - stenoprotokoly - čtvrtek 10. června 1948