Při nehodě došlo ke zničení jádra reaktoru i bepečnostních systémů, většina konstrukcí nesoucích jádro byla poškozena. Reaktor začal uvolňovat radioaktivitu do okolí a přilehlá oblast byla kontainována aktivními úlomky jádra a kusy palivových tyčí, grafitu a konstrukčních systémů.

První dávky naměřené v okolí zničeného bloku 4 a v oblasti elektrárny byly odstrašující. V blízkosti bloku 4 dosáhlo gamma záření hodnot 2000 R za hodinu. V reaktoru překročily hodnoty 5000 R za hodinu. V průběhu havárie sovětská vláda oficiálně informovala pouze o 31 obětech.

Radioaktivní částice se rozšířily ve větším množství po celé Evropě a v menším po celé severní polokouli, včetně Kanady a Spojených států. Kreml se snažil téměř tři dny tuto nehodu před světem zatajit. 30. dubna moskevský list Pravda prolomil sovětské mlčení a informoval o havárii v Černobylu. Sovětská vláda požádala v tajnosti Švédsko, západní Německo a Británii o radu, jak uhasit stále hořící grafitové palivo v jádru reaktoru. 12 dní trvalo hašení ohně a pomocí helikoptér bylo do reaktoru shozeno 10 000 tun písku, olova, jílu a boru.

Z jádra se do ovzduší uvolnilo na 150 miliónů jednotek curie radioaktivity. Piloti zemřeli na ozáření a helikoptéry se staly tak radioaktivní, že musely být zanechány spolu s další kontaminovanou technikou v Zóně. Zbytkem nouzového chladícího systému byla hnána voda, kterí pomáhala alespoň částečně ochlazovat jádro.

Tisíce lidí se účastnilo těchto prací a později budování sarkofágu. Lidé, kteří odstraňovaly bezprostřední následky havárie se nazývali likvidátoři; byli to často armádní branci nebo vojáci ve věku od 18 do 30, kteří neměli na výběr a měli často jen nedostatečné ochranné oblečení.

Jak to vypadalo po havárii u nás

O radiační situaci se mluvilo neurčitě, československé sdělovací prostředky představovaly havárii jako běžnou poruchu a myšlenka, že by se v důsledku havárie změnila radiační situace zde se nepřipouštěla. I přesto probíhalo v Československu intenzivní měření. Mnoho lidí samozřejmě poznalo, že se něco děje; např. zaměstnanci jaderné elektrárny Dukovany měli paradoxně pozitivní dozimetry když šli do práce – nikoliv z práce.

Nejdůležitějšími radioaktivními látkami ze zdravotního hlediska byly cesium a jód. Jód s poločasem rozpadu 8 dní mohl být nebezpečný pouze v prvních týdnech po havárii, ohrožena byla hlavně štítná žláza u dětí. Cesium s poločasem rozpadu 30 let se zapojilo do potravinového řetězce (např. houby, divočina) a bude v něm působit desítky let. Bylo však zjištěno, že průměrný dávkový ekvivalent způsobený našim občanům vyhovoval platným limitům, nelze však vyloučit, že v individuálních případech mohl být limit překročen.

Byla přijata následující bezpečnostní opatření:

zákaz spotřeby a distribuce ovčího mléka a výrobků z něj kravské mléko s objemovou aktivitou nad 1000 Bq na litr bylo užíváno jen k výrobě dlouhozrajících sýrů, aby se jód stačil rozpadnout, byla pozastavena distribuce dětské mléčné výživy, která byla později uvolňována podle výsledků měření