Vznik RVHP

Rada vzájemné hospodářské pomoci, mnohostranná mezinárodní ekonomická organizace socialistických států, vznikla 8. ledna 1949 v Moskvě, která byla jejím trvalým sídlem.
Zakládajícími členy byli od roku 1949: Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Sovětský svaz; dále NDR od 1950, Mongolsko (1962), Kuba (1972), Vietnam (1978); Albánie byla členem 1949 – 1961. RVHP měla uzavřeny dohody o spolupráci i s nečlenskými státy – Jugoslávií, Finskem, Irákem, Mexikem, Nikaraguou; pozorovateli byly např. Korejská lidově demokratická republika, Angola, Laos, Etiopie.

RVHP byla otevřená organizace, za jejíž členy mohly být přijaty i další státy (od roku 1962 i neevropské), které se ztotožnily se zásadami a cíli RVHO, přály si účastnit se hospodářské spolupráce socialistických zemí a souhlasily s převzetím povinností vyplývajících ze statutu RVHP.

RVHP oficiálně sloužilo k výměně hospodářských zkušeností, technické pomoci, surovin a zboží. Cílem bylo spojit síly SSSR a jeho satelitů proti ekonomické síle Západu a stát se v soběstačným prostorem, bylo tak vhodným nástrojem k prosazování hospodářských zájmů Sovětského svazu. RVHP také chránilo trhy členských zemí před světovou konkurencí. Již roku 1949 byla schválena sofijská usnesení, zakazující a přísně kontrolující zahraniční obchod členů RVHP se Západem. RVHP měla zpočátku díky Stalinovu vlivu spíše politický, než ekonomický program. Do roku 1953 prosazovala RVHP kurs rozvoje těžkého a vojenského průmyslu. Nebyl brán ohled na trvalé problémy se zajišťováním surovin a energií.

Československo v RVHP

Československo, jako zakládající členský stát Rady vzájemné hospodářské pomoci, představovalo typický příklad země a ekonomiky velmi silně závislé na tomto zejména politickém i hospodářském uskupení.
Přestože předválečné vztahy Československa s pozdějšími členy RVHP byly v celkovém souhrnu zahraničního obchodu téměř zanedbatelné, brzy po založení RVHP se staly zcela dominantními. Z toho vyplývá, že prostor pro uskutečňování efektivních hospodářských vztahů mezi Československem a Evropským společenstvím (ES) byl velmi omezený, když ani v době jejich relativního rozmachu nepřesáhly 15%. Nemluvě již o podílu Československa na zahraničním obchodu zemí ES, který v době zesílených vztahů na přelomu 60. a 70. let nepřesáhl 0,5% a v době těsně před revoluční vlnou na konci 80. let činil již zcela nicotných 0,25%.

Pro Československo nebylo členství v RVHP přínosem. Pro většinu méně vyspělých členských zemí RVHP ale pochopitelně ano.

Oficiální cíle RVHP

Cílem RVHP oficiálně bylo přispívat sjednocováním a koordinací úsilí členských států k dalšímu prohloubení a zdokonalení spolupráce a k rozvoji socialistické ekonomické integrace, k plánovitému rozvoji národních hospodářství a urychlení ekonomického a technického pokroku v těchto státech, ke zvýšení úrovně industrialisace zemí s méně rozvinutým průmyslem, k nepřetržitému růstu produktivity práce, k postupnému sbližování a vyrovnávání úrovně ekonomického rozvoje, k neustálému zvyšování životní úrovně lidu členských států.

V první etapě, která trvala do konce 60. let, šlo o postupné rozšiřování a zdokonalování organisované hospodářské spolupráce a vzájemné pomoci zemí RVHP s cílem urychleně vyrovnávat ekonomickou úroveň členských zemí; docházelo k významným změnám ve struktuře výroby a v organisaci zahraničního obchodu, rozvinula se vědecko-technická spolupráce.

Druhé období ve spolupráci zemí RVHP, které trvalo od počátku 70. let, bylo charakteristické přechodem k mezinárodní socialistické ekonomické integraci. Základ k procesu této integrace byl položen na mimořádném zasedání RVHP 1969. Konkretní vyjádření dostala tato linie v dokumentu Komplexní program socialistické ekonomické integrace, přijatém 1971. Výrazně se v této etapě prohlubovala spolupráce v plánovací činnosti nejen při koordinaci národohospodářských pětiletých plánů, ale i při koordinování mnohostranných společných akcí hospodářské a vědecko-technické spolupráce v rámci dlouhodobých cílových programů spolupráce a dohodnutého plánu mnohostranných integračních opatření. 1985 byl přijat Komplexní program vědeckotechnického pokroku členských zemí RVHP do roku 2000, který vytyčoval základní směry vědecko-technického rozvoje: elektronisaci národního hospodářství, komplexní automatisaci, rozvoj jaderné energetiky, vývoj nových materiálů a technologií jejich výroby a zpracování a rozvoj biotechnologií. Cílem programu bylo do roku 2000 zdvojnásobit produktivitu práce a podstatně snížit spotřebu surovin a energií. Spolupráce států RVHP tak přispívala k intenzivnímu rozvoji ekonomie zemí socialistického společenství.