Vzhledem k zásadní změně československé zahraničněpolitické orientace po roce 1945 a změně politického a hospodářského systému Československa v únoru 1948 se Československo - japonské vztahy odvíjely v závislosti na vztazích mezi Sovětským svazem a Japonskem.

V září 1951 se československá vláda odmítla připojit k separátní mírové smlouvě s Japonskem a cesta k obnovení diplomatických styků mezi Československem a Japonskem se otevřela až po vydání společného sovětsko – japonského prohlášení z října 1956, kterým došlo k ukončení válečného stavu a obnovení diplomatický styků mezi SSSR a Japonskem.

K obnoveni diplomatických styků mezi Československem a Japonskem po II. světové válce a zároveň jejich povýšení na úroveň velvyslanectví došlo krátce poté, 13. února 1957, kdy byl v Londýně podepsán Protokol o obnovení normálních styků mezi Československou republikou a Japonskem. Protokol podepsali velvyslanci obou zemí ve Velké Británii – za ČSR velvyslanec Jiří Hájek a za Japonsko velvyslanec Haruhiko Niši. Národní shromáždění vyslovilo s Protokolem souhlas 6. března 1957 a prezident republiky jej ratifikoval 22. března 1957. Podle svého článku 6 Protokol nabyl účinnosti výměnou ratifikačních listin, ke které došlo v Londýně 8. května 1957.

Prvním poválečným velvyslancem Japonska byl jmenován Širošiči Kimura, který předal pověřovací listiny 15. listopadu 1957. První poválečný čs. velvyslanec Ladislav Šimovič předal pověřovací listiny 24. prosince 1957, do té doby vedl čs. zastupitelský úřad v Tokiu od srpna 1957 chargé ďaffaires ad interim Zdeněk Hrdlička. Přes rozdílná společenská zřízení existovaly mezi oběma zeměmi v období 1957 – 1989 v politické oblasti bezkonfliktní, i když poměrně málo intenzivní styky.

Základem pro rozvoj hospodářských styků se stala Obchodní smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Japonskem, která byla podepsána v Tokiu 15. prosince 1959 (tehdy ještě jako Obchodní smlouva mezi Československou republikou a Japonskem) a vstoupila v účinnost dnem výměny ratifikačních listin 26. září 1960.

Krátce po obnovení diplomatických styků došlo také k prvním kontaktům po linii parlamentů – první oficiální japonská parlamentní delegace v čele s poslancem N. Nišimurou navštívila ČSR v červenci – srpnu 1959, reciproční návštěva čs. parlamentní delegace v čele s místopředsedou Národního shromáždění dr. Škodou proběhla v květnu 1961 a další výměny parlamentních delegací následovaly.

Za přelom v oblasti politických kontaktů lze považovat rok 1967, kdy nejdříve Japonský ministr zahraničních věcí Takeo Miki v červenci navštívil ČSSR, přičemž se jednalo o historicky první oficiální návštěvu člena japonské vlády v ČSSR, a následně se ministři zahraničních věcí Václav David a Takeo Miki setkali k jednání v září 1967 na 23. zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku.

V roce 1968 Japonsko rozhodně odsoudilo intervenci zemí Varšavské smlouvy a své oficiální politické styky s ČSSR na několik let výrazně omezilo, hospodářské styky ale dále pokračovaly.

Po listopadu 1989 pak zaznamenaly československo – japonské vztahy velký kvantitativní i kvalitativní posun ve všech oblastech, samozřejmě i včetně oblasti politické.


Zdroj: 10 let česko – japonských vztahů