CIRKUS TOTALITY - multižánrový kulturní projekt

Nebojme se volit neparlamentní strany! http://www.voltenevyvolene.cz

Zajímá-li Vás doba totality, doporučuji tento odkaz: http://www.flickr.com/photos/32231630@N04/3022312841/ Doufám, že bude užitečný!

máme svobodu všeho možnýho...ale za jakou cenu?

Obyčejní lidé nemají co slavit. Získali svobodu a ztratili právo na práci a jistotu že uživěj rodinu. To je holej fakt. kupředu pravá.

17 listopad - den zlodějů a mafiánů!!!!

hej nebolo všetko tip top za socíku no ale musíme uznať že s dnešnou situáciou to je na h-vno a fakt velke, dávam kapitalistovi 2 nejvíce 3 roky.zbohom nablýskaný západ zbohom zbohatlické k--vy.

Nechtel jsem napsat zaslapavani projektu tajne policie, ale zaslapavani projektu, tajne policie... To mnozne cislo kvuli tomu, ze jich bylo vic, ze:-)

Urcite dnes neni vsechno ruzove. Ve snemovne se fakujou a predhanej v tom, kdo koho vic utre. Myslim, ze je to ale porad lepsi, nez propaganda, zkonstruovane soudni procesy, neprosta ignorace ekologie, ekonomicke zaostavani, zaslapavani projektu tajne policie atd. Ze si dnes stezujete, ze po revoluci vsechno krachlo. Kdyby se za sociku delalo poradne, tak by to vydrzelo. Je jasny, ze v konkurenci imperialistickejch vyrobku nemuzou zastaraly a nevyhodny kramy uspet. Nebo ze vam nevyhovuje to, ze dneska nemate byt a zradlo za darmo. No ja myslim, ze to byla asi tak jedina vyhoda tenkrat. Vono nemit maturitu a pak nadavat, ze nemate praci je moc jednoduchy. A chtit neco zadarmo? To jste me fakt pobavily.

Klikni na adresu: http://www.projekt-spad.cz/v3/CZ/mapa/dum/zvonky/vytah/agitacni/agitacnii.html vyber si označenou video-kazetu a poslechni si ji,pokud budeš chtít.Můžeš najít i další zajímavosti,nebo si zapneš radio v dobovém socialistickém paneláku.

Tak nevím, co bylo lepší. Komunisti prý byli neschopní. Modré straky, oranžové sršně a zelené ropuchy jsou všeho schopné. Jedno ale vím jistě. Celá myšlenka tohoto cirkusu jen zastírá cirkus, ve kterém žijeme. A my to autorům téhlé maškarády ještě platíme z našich daní. Zabývejme se současností, je smutné, že minulost té současnosti nasazuje tak kritické zrcadlo až to bolí.

Taková legrace tenkrát opravdu nebyla,mrkněte oč jde.Není to nyní lepší ? http://aktualne.centrum.cz/video/?id=265178

Tak jsem si přečet tu chválu na komunisty a přemejšlím, kde jste to asi žili. Je pravda, že jsme všichni měli práci, ale jakou. To co jsme za tu práci dostávali nebyly peníze, ale lístky na jídlo. Nic jinýho se za to koupit, vlatně vyměnit nedalo. Všichni jsme dělali, ale obchody byly prázdný a s tím bydlením to tak růžový taky nebylo. A k ty revoluci. Tady nikdy žádná nebyla. Ten výprask studentům jen zneužili k tomu aby to tak vypadalo. Ve skutečnosti to byl jen první krůček ke zlegalizování namamoněnýho majetku. A dnes, hromada lidí si myslí, že celá demokracie je jen plnej nákupní koš u marketu nebo dovolená kdoví kde. A kdo si myslí, že amerika se svou demokracií je nám vzorem, tak se moc plete. Amerika je policejní stát, plnej pokrytectví. Nedá se tam jít ani na pořádnej vandr a zkuzte si tam třeba v campu veřejně otevřít třeba jen nealkoholický pivo. Asi to není ten nejlepší případ, ale žít bych tam nechtěl.

To-marjana. Si děláte srandu ne ?V demokracii neni nutnost chovat se společensky. Tam je nutné bejt vyčůranej bezohlednej a umět krást a obohacovat se na ukor někoho jiného. Být moje dítě tak vám dám facáka že vemete druhou o zed. Vůbec dnešní kapitalistycká výchova vypadá jak vypadá.proto nám roste kriminalita a agresivita dětí.Nošení růžových brýlí. Možná máte s tím problém vy. Já vidím co se tu děje.Komunisté jistě že napáchali zločiny...ono jak jake a jak se to veme.Za socíku tu byla prostě tlupa lidí co se snažili dělat bordel nejlépe donášet na západ docílit zkrátka změny režimu aby mohli konečně nakrást a žit si jak prasata v žitě. Což se některým povedlo. Jinak krize kruze. Já mam pocit že v kapitalismu budem v krizi pořád. Když tu máme taky 99% zlodějů. Politikama a podnikatelema končeje. Ne všichni jsou stejní ale je to zanedbatelnej zlomek. Jo dostávámě když se skanduje NEJSME JAKO ONI ! Jo no to se valim smíchy.

Ja si myslim, ze lze. Za komunistu se nezilo dobre. Vsichni zili stejne spatne a jeste navic na dluh. Kdyby rezim ustal 17/11/89, neustal by ekonomickou krizi, ktera by prisla nasledne. S nejvyssi pravdepodobnosti bychom ted zili na pridelovem systemu a prace by moc nebylo. A zapomente na Kubu, v nasich krajich by to tak snadne nebylo, preci jen tri urody za rok nezvladneme a porucit vetru, desti uz jsme taky zkouseli. Je pravda, ze lide, kterym je dnes pres padesat mozna mohou pochybovat, protoze je nikdo nepripravil na nutnost chovat se v demokraticke spolecnosti odpovedne a nevysvetlil jim, co to znamena, ale to je neopravnuje v noseni ruzovych bryli a obhajovani zlocinu komunismu.

Apolo...nijak nelže. Osobně musím říct že za socialismu se žilo lépe. Měli jste právo na práci..jistotu bydlení žvance. Ted tu jistotu nemáte v 52 letech vás vykopnou jako mě se slovy. Už jste na to starý (Zámečník)Nebyl jsem ve straně a byt jsem dostal po roce práce ve fabrice 3+1 novostavba 3 patrove baraky (nejsou to panelaky) Ve smlouvě jsem měl že za 10 let bude byt muj. Bohužel měl jsem smůlu že přišel ten sranda převrat v 89. Hned mi to kapitalistycký soudrruzi smlouvu zrušili. Nyní mi byt nabídli za 2.500 000 kč. Samozřejmě na to nemám. Nabízejí mi za milion 1+1 taky nemam. Půjdu nejspíš pod most ? 2900 kčs za totáče výplata 120 kčs nájem. Do doby než mě propustili z práce výplata 14.000 9.000 nájem. Jo no máme se krásně v kapitalismu. Ps:Sehnal jsme praci práci u soukromníka zámečnické práce 12.000kč to je paráda. Ale nevím na jak dlouho ten věk 52 let je opravdu moc mi řekl ten mladý pan podnikatel tipuji 35 let kdo ví jestli né méne. Kupředu pravá !

to apolo: nezil jste nahodou v jine zemi? a kde zijete ted? tenhle prisvek si oznaceni blabol rozhodne zaslouzi!!! jak se vubec opovazujete takhle lhat?

Je mi přes 50let.Tak že o totalitě něco vím.Já a 90% lidí se v této zemi mělo dodobře.Aď už to byli dělníci,nebo úředníci.Všichni měli kde bydlet,co jíst a co na sebe a další vymoženosti.Za darmo školu,lékaře,školky,vzdělání,práci atd.Matka mohla být doma,starat se o děti a muž uživil rodinu.A co dnes.Práce není,není jídlo,není na byt,oblečení,lékaře,vzdělání.Máme tu západní civilizaci-lehké ženy,drogy,vraždy,sifilis,ajc a různé západní vymoženosti.Také obrovské množství přivandrovalců,kteří mají na úřadech před čechem PŘEDNOST.My máme porodnost pod průměrem a oni se tady množí,jako potkani.Mají se tu prostě velmi dobře.Jak říkám,za komunistů,kdo pracoval a zbytečně nedrškoval,měl se dobře.Potvrdí mi to všichni lidé,kteří mají nad 40let a nepřišli k majetku obrovským švindlem v divoké privatizaci.nebo podobným způsobem.Za komunistů jsem nikdy nepotkak na cestě ležet a umírat žebráky a jinak nemocné lidi,jako teď.I na domov důchodců se dnes čeká,až někdo umře.A to ještě musím docela veřejně zaplatit VLEZNÉ 30-50000kč.Za komoušů to nebylo.Domov důchodců byl zdarma a lidé se tam měli dobře.Bylo by toho na celou knihu,ale nebudu se zbytečně rozčilovat.Vše dobré přeje apolo12

Nekolik vet 2009 Pripojte se podpisem: http://www.petitiononline.com/demokrat/petition.html

Současná politická situace mě donutila se s vámi podělit o svůj názor. Je mi z toho zle, ale to asi ne jen mě.Připadá mi to, jako když si parta nezbedů zabere pískoviště. Potom se musí vzdálit, toho vzužijí ti rozumnější a ty nezbedy tam nepustí. Ti si dojdou pro tatíky a dožadují se svého. Na pískovišti se najde jeden, který má venku kamaráda a s ním zjistí, že jim ustoupit nemusí, ale dost té pohádky. Můžete mi říct, tak a ted třeba o ty holce v tom červeným. Nyní realita. Páni ministři, co jsou mimo hru, najednou zjistili,že ti úředníci si nevedou vůbec špatně a že díky zásahu pana Melčáka a Kalvody se vůbec nemusí vrátit zpět. Tak jdou s brekem za tatíkem prezidentem. Kupodivu ten se jich zastane. Začnou řeči o pádu koruny, nestabilitě státu a justičním převratu. Před chvílí jsem slyšel ve zprávách pana presidenta, že země potřebuje stabilní a pevnou vládu, ale o čem to mele. Vždyt té současné sám dal mandát. Co si o tom myslet. Pana Klause jsem uznával jako pana presidenta, nyní je to JENOM pan president. Jak by se na jeho místě zachoval pan Švejnar. A ty volby. Vůbec by nemuseli proběhnout, vždyt současná garnitura si vede docela dobře i bez slibů třináctého důchodu a růstu platů. Vždyt na to nemáme. A když ty volby budou, tak k nim běžte a volte neparlamentní strany a to takové, které nejsou zatíženy o již známé tváře, protože to je jako rakovina. Na ty známé tváře je nalepeno mnoho kamarádů a známých, kteří stojí státní kasu mnoho peněz. Tak jim ukažte, že nejsme jako ovce a dejme šanci někomu jinému. Vždyt nás je 10 000 000, tak snad někoho najdem.

Tímhle tempem, myslím tím současný politický cirkus a bordel, se může stát, že weby typu nezapomente.cz budou za čas 70. a 80. léta u nás opěvovat... Tj. "nezapomeňte" ve významu, jak nám dřív bylo tak nějak celkem pěkně...

pro uzivatele "jirka m." Dobry den, jsme velmi radi, ze se Vam vystava libila. V Plzni stalo Kalendarium totality skutecne pomerne kratkou dobu, snazili jsme se vystavu prodlouzit, ale vytizenost plzenskeho namesti je skutecne velka. Kde bude vystava stat na podzim a v zime, zatim neni zcela jiste, v soucasne dobe stale probihaji jednani. Jakmile budou nektere z terminu potvrzeny, zverejnime je na techto strankach. Do te doby Vam mohu doporucit pouze tistene texty Kalendaria ci knihu Vecne casy, ktera je doplnena o zajimave obrazove materialy. Jeste jednou dekujeme za Vasi prizen a prejeme hezke dny!

Kdybyste mohli prosím uvést, kde ono kalendárium ještě bude a v jakých termínech. U nás v Plzni se objevilo jen na pár dní. Stihnout ho přečíst bylo nemožné, tím spíše že nikdo takhle krátkou dobu nečekal... Přitom šlo o velmi zajímavé texty i fotky. (Onen papír si za padesát korun kupovat přece jenom nechci.) Děkuji.

Několik vět 2009 Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali. Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu o kterém se nám za komunismu ani nesnilo. Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických. Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni. Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší. Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho “oficiální“ roční plat. Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem - akciemi na doručitele. Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci. Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala.Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské nikoli české.V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další.Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost. Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora. Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor. Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály. Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým. Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic. Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají. Svou lenost pak omlouváme filozofií, že „jsou stejně všichni stejní“ případně „tihle budou ještě horší“.Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu. Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu. Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme. Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat. Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé. Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou. Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální „fanoušky“, ochotné jim odpustit úplně cokoli.Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát. Kolikrát jsme už slyšeli, že “není koho volit“, mnozí volit nechtějí a nepůjdou. Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem. Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten “vyhozený“? Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně. Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích.Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: „A proč jste s tím tehdy něco neudělali?“ Připravujme si dnes odpověď pro naše děti. Nemusíte to podepisovat. http://www.nazorne.cz/bohemia/clanky/nekolik-vet-2009

Přeji tomuto projektu úspěch. Komunismus opět ožívá a nemusí mít rudou hvězdu. Jde o zločinecké společenství, které má na svědomí milióny lidských osudů, zmařených nadějí, potlačené lidské důstojnosti. Celé generace byly ovlivněny dvojí morálkou - co se říká doma a co se může říkat mimo domov. O vzdělávání a kariéře rozhodovala rudá knížka nikoliv schopnosti. Všichni ti kdož se snaží odvézt pozornost od zločinů komunismu by si asi skrytě přáli jeho návrat. I to je dědictví komunismu - že si mnozí myslí, že se o ně někdo postará - třeba tím, že vezme těm co mají nějak hodně. Že úspěch a bohatství je něco nepatřičného, podezřelého. Komunismus je zločinecké hnutí a kdo jej podporuje stává se sám zločincem.

http://www.stream.cz/video/233773-nwoo-proti-nwo Totalita nebo výmysl nudících se puberťáků? Kéž by to druhé,ale stačí se dívat okolo sebe.....

Bratři Mašínové hrdinové, benderovci v zapomnění,doba před Únorem 1948 byla lepší? Banderovci na Moravě. Léto 1947 přineslo mimořádná vedra a sucho. Do paměti lidí se zapsalo i jako doba plná napětí. Doba, řečeno spolu s titulkem známého filmu, "stínů horkého léta". Na území Moravy se v červenci poprvé objevili banderovci. ODKUD SE VZALI BANDEROVCI NA MORAVĚ Jménem banderovci (někdy benderovci) byly označovány skupiny lidí, které se ke konci druhé světové války vytvořily z UPA (Ukrajinská povstalecká armáda). Vznikly v Polsku jako ozbrojená složka OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů), ale také se rekrutovaly například z členů SS divize Galizien a dalších účastníků války na straně hitlerovského Německa. Banderovci nebyli armádou v pravém slova smyslu, i když o to velmi usilovali. Po válce i proto, aby získali status alespoň válečných zajatců. Svou výzbrojí a zkušenostmi z bojů však představovali na území, po kterém se po válce, zejména v letech 1945 - 1947 pohybovali, značné nebezpečí. Od dubna následujícího se snažili banderovci pronikat přes polskou hranici znovu, tentokrát ještě hlouběji do slovenského vnitrozemí. Při tom mimo jiné svolávali se zbraní celé vesnice na shromáždění, při kterých jedním dechem hlásali hesla o boji za "Za Boha a za národ, za odkaz dr. Tisu". Původně počítali s pokračováním boje, s rychlým vypuknutím další světové války a změnou evropské mapy. Politická situace na území, po kterém se pohybovali, je však už v roce 1947 pasovala do role válečných ztroskotanců. V Polsku jim doslova začala hořet půda pod nohama. Měli na výběr jen málo možností dalšího osudu - buď se vzdát, nebo se pokusit o ústup. Hlavní cíl byl v Bavorsku. Zde, v Mnichově, měla své sídlo OUN, zde se tehdy zdržoval i samotný Bandera. Nejpočetnější skupiny (takzvané sotni), které postupovaly přes naše území, se jmenovaly Burlak, Chromenko a Brodyč.JMÉNO BANDEROVCŮM DAL STEPAN BANDERA - Muž, který dal banderovcům své jméno, se narodil na Nový rok 1909 jako jedno ze šesti dětí řeckokatolického kněze v obci Staryj Uhryniv u města Stanislav (později Ivano-Frankivsk). Po maturitě začal studovat zemědělskou fakultu Vysoké školy polytechnické ve Lvově. Většinu svých sil však věnoval politické činnosti, myšlence boje za samostatnou Ukrajinu. Prvním představitelem OUN byl Jevhen Konovalec, druhým od roku 1938 Andrij Melnyk, teprve v roce 1941 se stal hlavním vůdcem OUN Stepan Bandera. HLÍDALY SE MOSTY, BRODY, PŘÍVOZY - Nejvýznamnější období přesunu banderovců se koncentrovalo do několika letních a podzimních měsíců roku 1947, přibližně od června do listopadu. Ve snaze bránit pohybu ozbrojenců po území suverénního státu byla tehdy při obraně, která vstoupila do dějin pod názvem "Akce B", proti nim nasazena československá armáda a bezpečnostní složky (Sbor národní bezpečnosti). V poslední fázi pomáhaly dokonce i bývalé partyzánské oddíly, které se dobře vyznaly v hornatém či zalesněném terénu, takže svou zkušeností byly proti banderovcům velmi účinné. OSAMĚLÝ HRADLAŘ - Koncem srpna vystřídal horké dny déšť. Na hradlo v tehdejších Haluzicích (nyní Jestřebice) nastoupil jedné mlhavé noci do služby František Svoboda. Když zrána, v době mezi dvěma vlaky, šero jen velmi zvolna prosvětlovalo zamlženou tmu, ozvalo se mu za zády nenadálé vrznutí dveří. Noční stín měl podobu zarostlého chlapa s namířenou puškou. "Kušam, calen, korony," poručil několika slovy, jejichž srozumitelnost ještě doprovodil jednoznačným gestem. Za chvíli už si z tašky a kapes železničářova kabátu vyprostil "celé" tři koruny a jídlo přinesené z domova. Pak ukázal výmluvným posunkem na telefon a současně na svou pušku. Hradlař, který prošel za války několika německými koncentráky, pro podobná varování nepotřeboval tlumočníka. Přesto, když vetřelec v dlouhém německém plášti mizel do blízkého lesa, rychle zavolal do železniční stanice v blízkých Bohuslavicích. Cítil, že po něm náhle, už v mírové době, znovu sáhla smrt. Tentokrát v kabátě se znakem trojzubce. STÍNY POSTAV SE ZBRANĚMI V RUKOU - V hlášeních evidovaných brněnským velitelstvím SNB se nejčastěji vyskytují zprávy o pohybu banderovců v (tehdejších) okresech Uherské Hradiště a Uherský Brod. Na třetím místě je okres Hodonín, odkud bylo podáno 45 hlášení. Z okresu Kyjov bylo 18 hlášení. O tři dny později přepadlo několik desítek banderovců jednotlivé domy v Jestřabicích. Jednomu mladému muži, čtyřiadvacetiletému Otakaru Kratochvílovi, se však podařilo při souboji v chodbě domu, kam vběhl na pomoc, jednoho banderovce odzbrojit. Na dalšího vetřelce narazil ve tmě mezi domy a díky své srdnatosti jej s namířenou ukořistěnou zbraní (přesto, že mezitím zjistil, že nestřílí), zajal. Jeho samopalem pak vystřelil po dalším prchajícím nezvaném hostu a pravděpodobně jej zranil. Při střelbě se dali banderovci rozptýlení a loupící v chalupách na útěk. Následujícího dne, 18. srpna, byla zaznamenána hlášení o pohybu banderovců mezi obcemi Lužice a Josefov. Dva z nich vystřelili z pistole na průvodčího vlaku, který jel na kole ze služby domů. Přibližně ve stejnou dobu byli jiní dva ozbrojenci viděni u Stražovic. Je tomu už šedesátdva let, ale jak člověk stárne, vzpomínky jsou čím dál živější," říká Miroslav Kvapil ze Štětovic, který byl v roce 1947 coby třiadvacetiletý mladík nasazen ve slovenských horách do bojů s banderovci. "Ještě dnes se někdy v noci budím a jsem zpátky na Maguře Lubči. Šlo tam tenkrát o život." Do boje proti "mistrům lesních bitek", jak Kvapil banderovce nazývá, byl povolán spolu s dalšími mladými muži. Ještě dnes se nemůže ubránit roztrpčení, jak se jednou velitelé nerozpakovali poslat pouhých osmnáct vojáků do míst, kde čekali silný banderovský oddíl: "Proti rváčům nasadili nezkušené kluky," vzpomíná a vypočítává hrůzný výsledek nerovného střetu - šest mrtvých a pět zraněných, on sám skončil v bezvědomí s průstřelem nohy a ruky. Lze s odstupem času pochopit dobu, kdy obyčejní lidé vstupovali ke komunistům s vizí lepších zítřků ?

Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci obnovit kapitalismus, že jsem ve službách svetového imperialismu, od něhož prijímam tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži, protože brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl vénovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň, sám odstoupím z funkce. Pro mně není rozhodující, s jakým slovem jsou sociálni jistoty spojovaný, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly byt daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismus. Za svůj třetí úkol považuj i podporu toho, co vede k lepšímu postavení detí, starých lidí, žen, téžce pracujících, příslušníkú národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoli dúvodú húfe než ostatní. Žádné potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale nabízeny tém, kteří je nejvíc potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociálni otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se néktefí z vás obávají. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pěčovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš štát by už nikdy nemél být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražovaní? Mnohokráte a jasné tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoli sociálních krizí a podobne. Žádné gigantické zdražovaní nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podlé mého mínění nesmí náš štát šetřit na investicích do školství a kultúry. Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesúm, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátám základních sociálních jistot, musí naši ekonómové přijmout prosté jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné: NEJDE TO." Jo pan Havel. Oni věděli komunisti co je zač. http://www.zvedavec.org/komentare/2006/10/1771-televizni-projev-vaclava-havla-z-prosince-1989.htm

Historie se opakuje ? 18. květen 1989: Havla pustili na podmínku. Po čtyřech měsících, které strávil ve vazbě a vězení za podněcování proti veřejnému pořádku, požádal Václav Havel o podmíněné propuštění. Soud mu přesně před 20 léty vyhověl. Václav Havel seděl za to, že z rozhlasových stanic BBC a Svobodná Evropa pro Československo vyzýval občany ČSSR, aby se v době tzv. lednového Palachova týdne shromáždili na Václavském náměstí. Jenže jakékoliv lidové srocení v těchto dnech bylo zakázané a Havla i s dalšími lidmi 16. ledna 1989 zatkli. Přesně před 20 lety Havel prostřednictvím svého obhájce napsal žádost, ve které uvedl: „Uložené mi úkoly plním ve stanovených lhůtách, a to s největší pečlivostí, takže vůči mému chování ve výkonu trestu není žádných připomínek, a domnívám se, že se ve výkonu trestu vzorně chovám. Lze předpokládat, že dosavadní výkon trestu splnil účel. Jelikož lze očekávat, že v budoucnu povedu řádný život a svým chování jsem prokázal, že splňuji podmínky pro podmíněné propuštění, žádám, abych byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn.“ Soud zjistil, že si Havel odpykal už půlku trestu a zpráva Sboru nápravné výchovy ho líčila jako vzorného pracujícího a ukázněného vězně, tak povolil a Havla na podmínku pustil. Kdyby soudce tušil, že ho následujících zhruba 13 let bude mít na očích jako prezidenta republiky skoro pořád... Zdroj: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-20-let-od-revoluce-1989-2009/115454/18-kveten-1989-havla-pustili-na-podminku.html

je zajímavé hodnotit minulost,možná se také najde někdo kdo připomene povodně na Slovensku na žitném ostrově.Tedy jak se pamatuji lidé po povodních už v zimě bydleli v nových domech,a to vše za té totality.Když byla tak špatná proč se to dnes nedělá lépe?

Kdybych se musel vážně zabývat, kdo jakou zhovadilost si proti KSČM vymyslí, musel bych se asi zbláznit.

Česká demokracie řízena komunistickou StB a bolševiku

Rozprodaná a rozkradená zem. Všechno se po 89 zlikvidovalo. Zachvilku budem dovážet i chleba a rohliky.Všude je to samej hrdinej komunistobijec. Je mi to k smíchu. Určitě nebylo vše dobré ale pro obyčejné lidi určitš skvělé. Jistota práce bydlení žvanec. Dnes ? Jistotu práce nemáte. Pokud si chcete založit rodinu a bydlet. Tak bud bejt vyvolenejv tomto režimu a brát nadstandardní plat nebo se ze štěstím zadlužit do konce života a modlit se at nepřídjdete o práci. Ale všechno si to musíte rozmyslet zda se vám skutečně rodina v tomto režimu vyplatí. Za mě určitě proti..nerodit do tohoto režimu.

Goleme, ano, určitě je dobré připomínat. Ale když už takhle připomínáme, tak co napsat i nějaké klady a nejen zápory? Co tu dobu rozebrat tak nějak komplexně? Zajímáte se také o osudy jiných postsocialistických států? Jak se to tam vyvíjelo po roce 89? Ono to totiž k sobě tak nějak patří. My jsme dopadli velmi dobře a to díky své poraženecké nátuře a naprostého odevzdání. Hned po roce 1989 jsme všechen státní majetek (a že toho bylo hodně díky komunistickému znárodňování) začali rozprodávat. Z tohoto komunistického odkazu (majetku) žije naše země celkem slušně posledních 20 let a ještě pár let přežije. Ale co pak? Co až nebude co prodávat? Do rozpočtu už nepůjde nic, již i tak velký státní dluh se bude zvyšovat a jestli jste uvěřil Paroubkovi a jeho slovům "Dluhy se neplatí", tak jste se jako on zmýlil. Dluhy se platí a to se zatraceně velkým úrokem. Brzy nestačíme splácet úroky natož dluhy. V době socialismu jsme se sice také zadlužovali, ale ne tolik a nebyl to zásadní problém. Náš zásadní problém bylo upínání se k jednomu státu - SSSR, který krachnul protože se "trochu" přeceňoval. Většina z nás tento jasný signál nepochopila. Většina si myslí, že to byl signál k tomu upnout se k někomu jinému. Ne, špatně. Byl to signál začít se neupínat. Hrát roli partnera a ne poskoka. Být partnerem všech a ne jen těch, které velký bratr povolí. Tahle doba je bezesporu dobou peněz. Většina lidí si u nás žije na slušné úrovni. Ale žijeme si nad poměry. Stát si půjčuje, domácnosti si půjčují. Naše reálné hodnoty jsou trošku někde jinde a to si bohužel málo lidí uvědomuje. A když se vrátím k těm ostatním socialistickým zemím. Proč si myslíte, že v dobách komunismu nebyly problémy jako náboženská nesnášenlivost? Proč nebyly konflikty typu Jugoslávie, kde spolu dva sousedi v té "totalitě" vklidu žili, večer se scházeli a debatovali a najednou když přišla ta svoboda, tak vzali nože a šli si navzájem podříznout krky. Proč mladí Češi nemají moc rádi Slováky a naopak? Proč došlo k takové tragédii jako jsou Čečenské války? Ona ta demokracie taky nevyšla tyto státy levně. Myslim, že ve velké části Evropy by tito lidé raději vrátili nějakou totalitu, než mít strach vyjít na ulici. Dále se podívejte třeba na Ukrajinu dnes a srovnejte jí se záběry před 20ti-30ti lety. Oni jsou chudší než byli i přesto, že mají obrovské území plné úrodné půdy a jako národ jsou neuvěřitelně pracovití. Proč? (Stalina a jeho uměle vyvolaný hladomor bych sem nepletl, Stalin byl nemocný člověk.) Pamatujete si také na přátelské vztahy s celou ulicí a teď sotva víte kdo bydlí v domku nebo bytě naproti vám? Víte kolik mladých holek (často i dětí) končí v nevěstincích v západní Evropě a USA? Donedávna to byly i ve velkém Češky. Myslíte, že to dělají dobrovolně? Dokážete spočítat kolika lidem všechny tyto věci zničily život? Dříve se tomu říkala totalita a absolutní neúcta k lidem. Dnes se tohle všechno nazývá "Business". Dnes je ve světě dobře jen těm kdo jsou bohatí. Aby byli bohatí, musí existovat chudí, kteří jim budou sloužit a na kterých ti bohatí budou parazitovat. Komunismus se to snažil potlačit za cenu nesvobody a naprosté demotivace pracovitých a schopných lidí. Kapitalismus je na tomto naopak postaven. Otázkou tedy zůstává, který režim zničil více lidských osudů? Nechci abyste to chápal jako, že obhajuji komunismus, to v žádném případě. Ale neodsuzuji ho až tak radikálně a bezhlavě. Navíc ani ČSSR a ani SSSR nebyly komunistické země, ale země socialistické. Tzn. ve stupni přerodu. Komunismus je docela zajímavá myšlenka a neni až tak uplně zavrženihodná. Jediný problém je, že není realizovatelná. Abych to tedy ukončil, je potřeba vnímat věci v souvislostech, s historií, přítomností i možnou budoucností. Nejde jen vytrhnout něco z kontextu a odsoudit to.

Vážení. Tak jsem si tu početl a vidím spoustu pohledů a názorů. Za bolševika nebylo všechno úplně špatně, jako ted není všechno v pořádku. Privatizace byla šancí všehoschopných dostat se k podnikům, ukterých jim vůbec o nějaký rozvoj a prosperitu nešlo, ale jak z nich co nejdříve dostat co nejvíc a to bez ohledu na to, že to vkonečném důsledku rozhodlo o jejich likvidaci. V mém nejbližším okolí tak skončilo několik firem strojírenských,textilních i potravinářských a to nevyvážely jen na východ. Potom tu začali vznikat podniky se zahraniční nebo jinou pochybnou účastí. Přišlo zvýšení životní úrovně a s ním nastalo přežírání a půjčování si prostředků. A najednou nám už nechtěj půjčit a my musíme splácet. A tak neutrácíme, tím se obchod zastavil, nechce další zboží a výrobce má plný sklad. Přestává vyrábět, nepotřebuje pracovníky a začíná propouštět. Lidé jsou bez práce a bez peněz, ale banka chce půjčené zpět. A tu přichází několik otevřených hlav se šrotovným. Jaký zázrak, kola obchodu se dávají znovu do pohybu, firmy vyprodají sklady a začínají vyrábět a stát, aby dobře vypadal tu a tam odpustí nějakou tu DPH. A daší rána, pár aut se prodá, ze silnic zmizí pár aut, ale podmínkou stáří nad pět let se věkový průměr na silnicích moc nazlepší. Výměnu vozového parku provede stejně jen několik movitějších a majitelů firem a tím to končí.Majitelé starších kousků na toto zvýhodnění stejně nedosáhnou a tím bude se šrotovným asi konec.Co dál, budeme šrotovat lednice, rohlíky, starší domy nebo politiky. K tomu poslednímu bych se přidal, stejně to tam máme samou ojetinu po nehodě. Co dál. Ekonomové to určitě vědí, ale nechtějí si rozhněvat rozežranou vrchnost. To je ta vrchnost, která po údajné revoluci přijela škodovkou z jižního města a jiných končin. Ta vrchnost, která pomocí různých privatizačních šarvátek, obchodů s LTO a čím ještě možným vlastně vnikla. Nechápal jsem citát, že češi mají smůlu na zvčilou vrchnost a nyní rozumím. To není jen od roku 89. To se s námi táhne od Přemyslovců, stačí nahlédnout do historie...

To vinovy.joe: Dvěma pánům nelze sloužit - stará pravda v rukou nových buditelů nabádá: Služte tomu kdo vládne, na nohy vám nepotáhne. Přispívejte na postižené povodněmi, my přispíváme na postižené dobrovolnou zapomětlivostí. Vaše US Embassy.

Nejvíc se mi líbí, jak dnes zvou do televize a vůbec do médií emigranty a dělají z nich hrdiny. Jak chudáci museli opustit rodnou zemi když jim bylo pouhých XY let a odcestovat s celou rodinou do neznáma. Pak z nich často vypadne to, že tatínek nedělal práci tak "čestně" jak měl. Pak měla přijít kontrola o který moc dobře věděl, že už ho při tom tunelování musej chytnout tak sebral celou rodinu a emigroval. Takových případů jsou stovky. Dnes se vracejí jako hrdinové a dovolují si tu dobu nazývat dobou temna. Ano, pro nepoctivce to lehké nebylo a tresty byly tvrdé. Celkem mě zajímalo, kdo takovýto stupidní projekt může podporovat. Ani mě ale moc nepřekvapilo, že jsem u hlavních partnerů našel ikonku velvyslanectví USA.

Jestlipak ono to není opět financováno z peněz zlotřilého proletariátu ?

Valtr Komárek 20 let od sametu – čas odhalit pravdu? Richard Král Brzo si připomeneme dvacet let od změny poměrů v naší zemi, většinou nepřesně označovaných jako "sametová" revoluce, přestože tato změna neměla s náplní pojmu revoluce mnoho společného. U řady mých přátel tehdy brzy vystřídala počáteční nadšení a euforii ze změny režimu střízlivá opatrnost, následovalo zklamání, ba i znechucení. Nevyrovnání se s minulostí nechalo morálku české společnosti, již tak poničenou desetiletími komunismu, dále upadat. Slyšel jsem a četl o řadě konspiračních teorií popisujících zákulisí a průběh oněch listopadových událostí. Některé byly více senzační, některé méně. Ústředním prvkem všech však byla teze, že změna poměrů v listopadu 1989 byla dopředu předem naplánovaná a režírovaná komunistickou nomenklaturou, která poté převzala otěže české ekonomiky a formou jistých kontrolních mechanismů i politiky. Jednou z těchto teorií bylo např. dílo Miroslava Dolejšího www.analyza.wz.cz , které se dostalo dokonce na pořad jednání českého parlamentu. Názory o pečlivém plánování událostí 17. listopadu a následujících společenských a politických změn byly vždy ze strany zainteresovaných disidentských kruhů zásadně odmítány, a to i s jistou dávkou opovržení. Ač sled událostí a fakta hovořily ve prospěch těchto teorií o systematickém a účelovém udržení ekonomické a politické moci v rukách komunistických kádrů na pozadí změny státního a společenského zřízení, i já jsem byl na vážkách. O to více pro mne šokující bylo prohlášení Valtra Komárka, které pronesl ve svém rozhovoru k patnáctému výročí listopadových událostí. Ještě než budu citovat, dovolím si osvětlit některá fakta o tomto "reformním komunistovi", která posílí relevanci a váhu jeho slov. Valtr Komárek byl komunistou celý svůj život, členem KSČ byl neuvěřitelných 44 let (do roku 1990, samozřejmě). Nebyl však žádným komunistou "z donucení", jak je dnes módou říkat, ale komunistou z přesvědčení vykonávajícím vysoké funkce, revolučním marxistou, kterého si proslulý Che Guevara vybral jako ekonomického poradce. Vykonával funkci předsedy Státní plánovací komise Kuby. Zkrátka "nejlepší předpoklady" pro funkci místopředsedy vlády, kterou vykonával v letech 1990 - 1992. Ale vraťme se k čerstvému výroku pana Komárka, kdy prohlásil: "Na konci října (myšleno roku 1989 - pozn. aut.) jsem byl v Moskvě přijat na ÚV KSSS, kde jsme debatovali o přechodu moci v Československu. Upozorňovali mě, že budou pokusy o stanné právo, o vojenský zásah, že ale oni udělají všechno proto, aby to tu proběhlo poklidně. Věděli jsme, že se už něco stane, i když bylo možné, že se to přesune do prvních dnů prosince 1989. Ale to výročí 17.listopadu bylo magické a bylo zjevné, že to vyvolá mnohem větší protesty než obvykle. Ne že bychom to jako prognostici předpověděli na hodinu, ale věděli jsme, že dohoda mezi Bushem a Gorbačovem je přijatá a že se ten problém musí u nás dořešit." Tato věta však není vše, co Komárek prozradil. Popis toho, jak jej Havel zval do Laterny Magiky k účasti na vládě, a on tam za sebe poslal radši své podřízené Klause s Dlouhým, líčení, jak jej sedm set padesát herců v čele s Janem Kačerem a Jiřinou Jiráskovou ve vinohradském divadle navrhovalo na premiéra a především jak Havel "kvílel, prosil" (skutečně cituji) o jeho účast v Čalfově vládě, to vše skutečně otevírá oči. Lidé otevírají oči postupně. Věřím, že řadě z nich jim je otevřel svými výroky i Valtr Komárek.

....Totalitní systém a jeho setrvačnost graduje, jednou přijde svoboda i do zdejšího bolševického lágru, který rozkradli bolševický bachaři a hrajou nám tady loutkový divadlo o demokracii,se stále stejnými loutkami.... ...jednou se tady v tom bolševickým lágru, přestanou lidé upalovat a skákat pod vlak.....jednou až budou mít nenažraný bolševici zajistěné všechny své generace na 200 let dopředu.....

To : Taurus >Protože komunisté zůstali nepotrestáni,...Všude člověk narážel na komunistickou hloupost a aroganci! A kdopak měl ty komunisti potrestat, co? Voni sami sebe? Kdopak hlásal >Nejsme jako oni( 6 ) Špatný názor ( 20 ) Dobrý názor

Je to pořád stejné, zase nám páni(soudruzi) nahoře vymývají mozek. Za komančů nám říkali, jak byla 1.republika zločinná a že současný režim je skvělý, dnes zase říkají, že minulý režim byl zločinný a současný je skvělý. Pořád stejný ideologický kolovrátek. Doufám, že dnešní mladí budou přemýšlet stejně jako my : nevěřit oficiální propagandě, ale sami sobě. A poučení o minulosti si vezmou od svých rodičů a prarodičů, protože ti tu dobu zažili a nemají důvod lhát - na rozdíl od současných profesionálních ideologů.

Vskutku podivné, na co se vynakládají prostředky a čím se různí lidé živí. Pamatujte, že není vyloučené, že i Vaše činy bude v budoucnosti někdo posuzovat. Neměl jsem rád až příliž aktivní svazáky, bylo to nápadně podezřelé,život mi ostatně dal zapravdu. A nakonec, komu se posmíváte? Sami sobě! Kovarik

No jsme teď pro změnu u pravého příkopu. Myslím, že výléváte s vanou i dítě. Komunisti se snažili vyrábět a fabriky modernizovat, nejvíc nás poškodila závislost na SSSR. Nic nemodernizovat neinovovat a potom jsme byli s našimi výrobky zaostalí. I když se našlo dost schopných kteří něco světu ukázali (kontaktní čočky a další...). Kde jsme byli po válkou rozvráceném hopodářství za 20 let a kde jsme teď??? EXPO 58 o tom se radši nemluví. Vždyť je to výplach mozků jako v 50 letech. Myslím, že to není důstojné, tento primitivní antikomunismus. Je to s prezervativem po souloži!

Projev, na který se nezapomíná (převzata z dobového tisku) Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, ze jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků... Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepši životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce. V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci‚ jaké má dnes. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidi, žen, nemocných. těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů. kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v niž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury... Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO. Václav HAVEL v roce 1989

Doporučuji http://www.filmy-patri-lidu.cz

My jsme neutekli,jezdili jsme si to Tuzexu ( prodejny se zahraničním zbožím )kde se platilo bonama,byly to takové poukázky měněné za cizí měny,které obdržel náš děda za zranění,když bojoval ve wermachtu u Stalingradu a byl dvakrát raněn,proto dostával za toto zranění měsíčně odškodnění. Stačilo nám to všem na pohodový život. Dnes když si přečtu stránky www.analyza.wz.cz tak tomu všemu co je tam napsáno nemohu ani uvěřit,že to bylo možné ? Mladí by to dnes už ani nepochopili,jak se dá manipulovat z lidmi za každého režimu. Jak říká děda, je to vše propaganda. Čtyři pilíře propagandy Propaganda je pokus nějaké autority, například státní, církevní či stranické, o něčem přesvědčit co největší lidské skupiny, jimž říká "cíl". Propaganda často nadsazuje, může, ale nemusí lhát. Nátlak propagandy bývá různě velký. Užívá postupy, které dokáží přimět lidské skupiny k povolnosti a souhlasu bez ohledu na vlastní zájem. Cílem propagandy je politická moc. Propaganda slouží mocenské elitě, stejně jako skupinám, které o moc usilují. Prvním pilířem propagandy je jednoduchost. Propagované poselství musí být tak jednoduché, aby je co nejsnáze a nejrychleji pochopil co největší počet lidí. Nejnižší společný jmenovatel intelektuální úrovně oslovené skupiny je přesně to, co určuje míru náročnosti poselství. Znalost příčin, hloubky, šířky, těžiště nějakého problému, o kterém propaganda mluví, znalost možných řešení včetně jejich důsledků, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená. Dlouhodobá paměť většiny propagandisticky oslovovaných jedinců a skupin je špatná a snadno manipulovatelná, což dokazují desítky pokusů zkoumajících takzvaný syndrom falešné paměti, neboli vzpomínky na události, které se nestaly. Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež vždy porazí složitou pravdu. Co největší zjednodušení propagované informace znamená v porovnání se složitými informacemi, méně namáhavé, rychlejší a tedy příjemnější, nebo méně nepříjemné zpracování. Druhým pilířem propagandy jsou emoce. Čím jednodušší a prostší je sdělované poselství, čím méně obsahuje podrobností, které by mohly být důvodem k zamyšlení, tím víc musí oslovovat sympatie, antipatie, lásku, sexualitu, nenávist, závist, strach a úzkost. Citově prostoupené informace, stejně jako informace, které si je možné snadno, pokud možno barvitě představit, se snáze pamatují a vybavují než informace citově neutrální. Třetím pilířem propagandy je oslovení představivosti. Není nad pohyblivé barevné obrazy kombinované s patřičnými zvuky. Například obrazově zcela neutrální jednání vojenských činitelů státu, jenž má v ovlivňované populaci probouzet pocity nepřátelství a strachu, doprovodí ostrá, výhružná hudba rytmem imitující pochod dobyvatelské armády. Čtvrtým pilířem propagandy je opakování. Neustálé opakování téhož je nezastupitelným pilířem propagandy. Chcete-li, aby oslovená populace žádoucím způsobem myslela a cítila, je nutné vychovávat ji podobně, jako to dělal Pavlov se svými psy. Dobrý propagandista pak zazvoní a většina oslovených lidí začne jak myslet, tak cítit v žádoucím směru.

ja jsem musel v roce 1988 opustit Ceskoslovenko,holt sem nesouhlasil s tim co tehdy komunisti propagovaly,byla to doba temna a posledni roky jsem zil jen ve strachu,tak jsem vycestoval a uz se nevratil,me odssoudily v nepritomnosti na 5 - let a moji zenu jelikoz byla tehotna odsoudily i za unos ditete dostala 9 - let... to bylo husty- nebo ...

Krásná slova na 59 sjezdu http://www.ksl.wz.cz/59SJEZD.htm Z projevu Petra Uhla, nositele Karlovy ceny, novináře a obhájce lidských práv Velevážené dámy, velevážení pánové, velmi mne těší, že mne "Sudetoněmecké krajanské sdružení" poctilo Karlovou cenou. Rozumím, že cena je nejen uznáním pro mne, nýbrž také pro všechny občany české republiky, kteří se již léta snaží odstranit staré historické zátěže, které leží na německo-českých a především sudetoněmecko-českých vztazích. Narodil jsem se jedné pražské rodině během německého protektorátu v říjnu 1941. V říjnu 1946 jsem se díval-byl jsem jedináček-spolu s mými rodiči z okna obytného domu na rohu ulice Anglická a Bělehradská v pražské čtvrti Královské Vinohrady na nekonečný dav Němců ze čtvrti Nusle, kteří byli určeni do plánovaného odsunu a ony tři, nebo čtyři kilometry na pražské Hlavní nádraží museli pěšky. To byli především ženy, staří lidé a děti, protože většina mužů padla za Hitlera na frontě. Lidé nesli v rukou a na zádech rance z prostěradel, část vezla kočárky. Věřím, že to bylo 30 kg na osobu. "To je strašné", řekli jednou moji rodiče, nevím již, zda otec, nebo matka. Dlouhé generace žili zde s námi, je to jejich vlast a nyní musí odejít. To je nespravedlivé."Ano máš pravdu", odpověděl druhý, "tito lidé přece za nic nemohli. Ale právo dopustilo, že si to zasloužili".A tento rozpor mezi oběma stanovisky "to je nespravedlivé" a "oni si to zasloužili" mne doprovázel po celý můj život. To jsem si po více než třiceti letech plně uvědomil, když se v Chartě 77 diskutovalo, jestli má Charta povinnost vydat text o vyhnání Němců po válce. Z různých důvodů k tomu nedošlo, ale přesto se rozhořela polemika, jíž se zúčastnily tucty aktivistů Charty z obou pólů protikladných názorů. Další tucty se snažily o neutrální stanovisko k otázce, zda vyhnání bylo správné opatření, nebo nesprávné. Zda to byla především státní politika, nebo čin českého obyvatelstva, do jaké míry k tomu vedl úmysl obohatit se německým majetkem a také zda, nehledě na právo, to bylo morální. Při všech těchto tématech jsem byl kritik a odpůrce vyhnání právě takový, jako Václav Havel. Proto mi bylo líto, když v devadesátých letech podstatně změnil postavení. Po návratu z vězení v roce 1984 jsem mohl zjistit, že vznikly dva nebo tři sborníky textů s polemikou chartistů k těmto otázkám. Jsou bohužel stále současné a pravděpodobně by bylo přínosné je v české a německé řeči opět vydat.To vše podotýkám proto takto důkladně, protože věřím, že jsme po r. 1989 zmeškali příležitost.My v Čechách, sudetští Němci rovněž i Němci.Léta jsem v kontaktu především s členy křesťanské Ackermann Gemeinde. Přesvědčil jsem se, že sudetští Němci jsou nejen důslední antinacisté, nýbrž také skuteční demokraté. Europoslance a mluvčího SL Bernda Posselta, považuji za svého přítele, je to skutečný Evropan.Cena je pro mne ctí také proto, že já v české, ale i německé společnosti stále ještě postrádám ohodnocení násilí a bezpráví, jejichž obětí se stalo německé obyvatelstvo Československa v letech 1945-1946. Vysídlení mohlo být v podmínkách československého státu demokratické, ne odsouzením Němců a sudetských Němců.Velký význam pro mne má také, že je Karlovou cenou uctěn člověk z levé části politického spektra. Celý život jsem bojoval proti stalinismu a diktatuře, ale činil jsem to vždy jen ze socialistické, levicové pozice. Sudetoněmecký problém, také vlastní problém Čechů a Němců v historii, nesmí být monopolizován křesťanskými socialisty a křesťanskými demokraty. Uznání antinacistických aktivit pozoruhodných částí německého obyvatelstva v Československu ve třicátých letech a uznání všech obětí nacionálního socialismu, právě tak jako vyhnání, jsou společným úkolem pro nás všechny.Dialog mezi Čechy a sudetskými Němci je nejen možný, nýbrž také nutný. A není to jen sudetoněmecko-český, ale také česko-český a německo-německý dialog. On pomůže odstranit bílá místa naší vlastní historie a ulehčí soužití v Evropské unii, která se stává postupně společnou vlastí. Toto soužití nesmí být postaveno na utajování a zastírání minulosti.

Nedávno jsem zahlédl v ČT reportáž o tom, jak si v Praze, tuším na Petříně, dělali nějací aktivisté velikou bžundu z branných cvičení atd. za komunismu. Nevím, jestli to bylo ve vaší režii. Přiznám se, že jsem nad tím jen kroutil hlavou a opět si pomyslel cosi o modrých polistopadových svazácích. Nějakou dobu jsem v komunismu žil, a protože můj otec podepsal Chartu 77, nemám na tuto dobu právě nejlepší vzpomínky. Mnohé věci byly paranoidní, pokrytecké… O systému civilní obrany si to ale rozhodně nemyslím a jeho zesměšňování mi připadá dost ideologicky zaslepené. Není to tak dlouho, co jsem četl jednu z analýz německé vlády, v níž se uvádělo, že úplná likvidace systémy civilní obrany z časů NDR byla nedomyšlená, unáhlená a že měla být částečně zachována, Prostě omyl. Bylo to prý něco, co SRN chybělo. Jde i o systémy včasného varování, základní poučenost obyvatel, masky atd. Jednou se to totiž může setsakamentsky opět hodit, a uvážíme-li rostoucí hrozby současného světa, nemusí to trvat tak dlouho. Vzorem může být Izrael.

Této článek by si mohla přečíst mládež narozená po roku 1989.Do dnešního dne, ani jeden z těch zločinců odsunu našich přátel nestál před soudem a česká vláda ani dnes, za takzvané demokracie, nepovažovala za nutné události vyšetřit a potrestat viníky. Mnozí z těchto českých zločinců jsou stále naživu a pod ochranou Benešových dekretů! (Nikoli pod ochranou Benešových dekretů, nýbrž zákona č. 115/1946 Sb., tzv. amnestijni zakon) Bylo mi tehdy jedenáct let, moji sestře Gerlinde bylo sedm let a má matka Hermine Schwab byla v sedmém měsíci těhotenství. Sovětští vojáci byli už asi jeden týden v naší vesnici Horní Třešňovec (Ober-Johnsdorf) blízko Lanškrouna (Landskron). A protože mí prarodiče, Julius a Hermine Kreuzigerovi, měli nejen statek a hostinec, ale i řeznictví, tak můj dědeček musel porážet dobytek pro vojáky. Všechny mladé ženy, včetně mé matky, byly poschovávané, protože sovětští vojáci neustále znásilňovali ženy. Tudíž jsme my děti zůstávaly v domě našich prarodičů. Má babička byla velmi postižena, téměř zmrzačená artritidou a tak ji vojáci nechávali na pokoji. Můj otec, Robert Schwab, nebyl povolán na vojnu během války kvůli problémům s nohama. Pracoval v Lanškrouně na radnici. Můj strýc, Reinhard Schwab, se právě vyučil mechanikem a pracoval v továrně taky v Lanškrouně. Naše rodiny necítily žádnou vinu na tom, že by nějak ublížily naším českým sousedům. Proto jsme nikam neutíkali, když přicházeli sovětští vojáci a čeští partyzáni. Sedmnáctého května se situace zdála už téměř normální a tak můj otec a strýc odešli do Lanškrouna do práce. Později totéž ráno přijelo několik náklaďáků plných českých partyzánů a začali organizovat lidový soud. To jsme ovšem tehdy ještě nevěděli. Čeští partyzáni objeli blízké vesnice a posbírali všechny muže ve věku od šestnácti do šedesáti, případně ještě starší, a pěšky je odvedli do Lanškrouna. Už během cesty je začali mlátit a střílet jim z pušek nad hlavami, aby je připravili na soud. Můj dědeček, Julius Kreuziger, kterému bylo tehdy šedesát pět let, byl také mezi těmi, kteří museli k soudu. Brzo po poledni stovky mužů stály na náměstí a soud začal. Můj otec a strýc byli mezi souzenými. Také museli předstoupit před tribunál, byli celou tu dobu mláceni pažbami pušek a museli zdvihat paži a zdravit "Heil Hitler!" Jiní museli před těmito soudci kleknout a čeští partyzáni je kopali mezi nohy a sráželi je k zemí. Můj otec byl tak zmlácen pažbami pušek, že mu oči vyskočily z hlavy. Napůl mrtvý byl pak pověšen na lucernu na náměstí. Můj strýc Reinhard byl stejně tak zmlácen a pak, taktéž napůl mrtvý, byl vhozen do městské kašny, kde se utopil. Později odpoledne soud pokračoval. Přes čtyřicet mužů leželo mrtvých na náměstí a nebo viseli z luceren. Němečtí muži, kteří nebyli zabiti, byli přes noc hlídáni, a soud pokračoval druhý den. 19. května byla mrtvá těla naházena na vozy a odvezena na hřbitov. Mezi těmi, co přišli k soudu přihlížet, bylo mnoho Čechů, kteří buď chtěli vidět "spravedlnost" a nebo jim bylo těch lidí líto. Můj strýc, Emil Pelzl, byl také mezi přítomnými na náměstí. A protože se můj dědeček a strýc Emil znali s mnoha českými zemědělci přes obchodování s dobytkem, tak byli - nezávislé na sobě - z náměstí odvedení českými sedláky a poslání domů s doporučením, aby se pár dní schovávali než všechna ta hrůza skončí. Mezitím na hřbitově museli jiní Němci vykopat hromadný hrob. Mrtvá těla byla do hromadného hrobu jednoduše vhozena a dále ponižována českými partyzány, kteří na mrtvá těla močili. Už předtím, než můj dědeček přišel domů, jsme se doslechli o těch strašných zločinech a masakrech, které se děly v Lanškrouně. Můj dědeček, jak nám řekl za mnohé roky později, se v úplném zoufalství rozhodl zabít celou rodinu. Během té noci chtěl nás dědeček, když jsme spali, napřed zastřelit nás děti, potom zbytek rodiny a pak sám sebe. Moje babička, která to tušila, neměla stání a udržovala nás děti vzhůru celou noc. A tak plynula hodina po hodině. Když se rozednilo, dědeček svůj plán vzdal. Hrozně dny a noci následovaly po tomto masakru v Lanškrouně. Druhého srpna se narodila moje sestra Marlies a tak jsme, moje matka a prarodiče, měli nové starosti. Na jaře 1946 naše rodina - moje matka, my tři děti, dědeček a babička a teta Anni Kreuzigerová -byla vyhnána z našeho domu, naložena do nákladních vagónů a odvezena do Německa. Přijeli jsme do vyhnaneckého tábora v Kaufbeuren v Bavorsku a začali nový život. V létě roku 1964 jsme s mým manželem poprvé přicestovali do Československa při příležitosti lékařské konference v Praze. Tou dobou už jsme byli američtí občané a věřili jsme, že budeme v bezpečí. Během této návštěvy jsme také navštívili Lanškroun a hřbitov. Blízko hřbitovní zdi, kde byl hromadný hrob, jsme uviděli jen hromadu odpadků porostlou plevelem. Na hromadném hrobě, kde byl mezi jinými pohřben i můj otec a strýc, nebyla ani pamětní deska, ani pomníček. Když jsme místo tohoto hromadného hrobu navštívili znovu v roce 1992, tak už tam nebylo vůbec nic. Hromada hlíny byla srovnána a rostla tam tráva. Nikdo neměl ani tušení, že je hromadný hrob.

Na dobu před rokem 1989 vzpomíná náš děda,který mi říká : „Za komunistů jsem řádně chodil k volbám,vyzvedl hlasovací lístek,odešel za plentu,jednotlivě všechny kandidáty přeškrtal a pak hodil lístek do urny.Přesto mě komunisté za to nepověsili.Bylo nás přibližně půl procenta co se takto chovali.Takže je možno o celém komunistickém režimu říci,že nám vládli ti(Přes 90% hlasů),které si lidé zvolili.Za svoji zbabělost si může každý sám.Po listopadu jsem rozhodně nepatřil mezi ty, co volili ODS nebo lidovce, očekávajících od nich kapitalistický ráj.Takový blbec jsem určitě nebyl.Po posledních volbách to vypadá tak,že se vždy dá tolik darebáků do kupy,aby mohli tento národ odírat.Dnes si může,více než polovina lidí říci,že nám vládli,zásluhou přeběhlíků,ti které si většina národa nezvolila.Mám takový dojem,že část členů ODS vstupovala do politiky již se záměrem tuto zemi rozkrást a zbídačit.Proto ta doživotní imunita poslanců a beztrestnost státních úředníků a ministrů i v případě že této zemi udělají mnohomiliardové škody. Tož to já ještě posoudit tak nedovedu.

Za totáče Václav Havel měl stejnou značku auta jak Luboš Štrougal,ostatní jezdili čím se dalo,ale to je vedlejší. Vzpomínám si na příhodu právě z Holandska, z malého městečka, které má na překrásném náměstí asi třináct hospůdek a nočních barů. Vždy když jsem se tam večer toulal sám městem a nahlížel jsem opatrně dovnitř zíral jsem na tu spleť národností a barev. Přiznám se že jsem neměl odvahu tam vkročit. Pak jsem se jednou v hotelovém baru seznámil s dvojicí mladých Holanďanů a ti mě vzali na tah noční tah městem. Ještě nyní cítím tu nejistotu, když jsem se prodíral poprvé kolem baru a překračoval nohu do široka gestikulujícího černocha. Vychován českými podniky jsem očekával reakci jako: ” Co se sem cpeš, vole, chceš ji chytit? ” Ale nic se nedělo. Po několika desítkách minut jsem pochopil, že tady ti lidé žijí paralelně vedle sebe a že si nevšímají těch druhých a když tak jen přátelsky. Celý zbytek večera jsem se cítil bezpečněji než v naší pražské hospodě.Samozřejmě, že je to výsledek desítek let a konkrétně u Holanďanů stovek koloniálních let. Ale teď pozor ! Ani tam nelze říci, že tolerance je stoprocentní. Jsou kombinace, které položí i vysoce tolerantního holandského otce. Reálný výzkum totiž zjistil že i v zemích ES je 30 % občanů u kterých se vyskytují názory zavánějící rasismem, pokud se to dotýká jich samotných.A teď si představte, že my to prý zvládneme za pouhých deset let. Nezvládneme to ani za dvacet! Pouze si to nepřipouštíme. Museli bychom to řešit. A naše česká povaha dokáže beze zbytku vytěsnit ze svého života problémy, které nemusí řešit hned. A potom to snad někdo vyřeší.Základní a největší chybou v prvních měsících po sametovce bylo podle mne to, že jsme se rozhodli negovat vše co bylo. Obrovská touha vymazat ze života bývalý režim, zbavit se soudruhů a všeho toho co nám každodenně ztrpčovalo život nám doslova zatemnila mozek. Kdyby jsme mohli, rozkopali bychom snad i ty úseky dálnice, které byly postaveny za totáče, zrušili bychom národní výbory, soudy, manželské poradny, domy pionýrů a mládeže, armádu, a všechno co nám socialismus připomínalo. Rozkopali jsme alespoň ekonomické vztahy do srovnatelného světa. Schladili jsme si žáhu, ale moc jsme si nepomohli. Tady pozor. Zchlazování žáhy se táhne jako nit celými devíti lety. Teprve dnes si ti zralejší připouštějí, že v tom nebyla jen nenávist k institucím obsazených věrnými komunisty. Byla v tom především podvědomá touha vytvořit prostor dostatečně velký pro naše nová koryta. A také pro korýtka našich blízkých, kamarádů, měli jsme-li je, a pro ty co nás potom budou bránit. Ti co se nažrali měli jít pryč a ti co dříve hrabat nemohli je měli vystřídat. Paralela s dnešní není náhodná. Vraťme se však o devět let zpět. Asi jen fantasta by si dnes dovedl představit, že šlo věci řešit jinak. Ale všichni víme, že šlo. Je to o generálech po boji.Moje nejlepší ekonomická transformační vize, kterou jsem jaksi nejchytřejšímu Václavovi nestačil včas poradit je sice v rozporu s jedním z desatera přikázání, byla by však maximálně účinná. Když nic, tak by nám pomohla ušetřit šest let času a vyléčit pocity bezmocnosti a křivdy. Výsledek v majetkové a mocenské oblasti by byl však naprosto stejný.Jedná se o metodu při jejíž aplikaci by platilo jednoduché pravidlo. Co uchopíš je tvoje. Celý aplikační cyklus by trval počítám tak měsíc. Myslím si však, že už po týdnu by bylo hotovo. Vzhledem k tomu, že by si každý musel svůj majetek zajistit, hlídat a udržet v chodu, nehrozil by případ, že jeden ukradne všechno. Po tomto základním cyklu by přišla fáze registrace. V té by se vše zaregistrovalo a vyřešily by se problémy jako že jednu věc drží dva a jinou že nikdo nechce. V tom prvním případě by se musela uplatnit dravost a šikovnost a na to co nikdo nechce by byly státní dotace. Nebo by se to dalo církvi, ať nekřičí, že chce majetek. V další fázi by se s majetkem již jen obchodovalo a spekulovalo. Kdo by ukradl pekárnu, protože byla nejblíže, a neumí péct chleba, našel by pekaře co má autoservis a neví co je to hever. Co se týká tunelování, s tím by byl asi problém. Tunelovat se dá věc jenom cizí, pokud mu jí spravuje šikula. A šikula by jí sám vlastnil. Stejně by jsme byli tam kde jsme dnes. Jenom ta hodnota majetku by se tak nesnížila jako při tom Václavově lístkovém systému. On to stejně odkoukal z padesátých let. Matně si pamatuji, že všechno bylo na lístky. A sláva, ta by Václavovi neutekla. Privatizační metoda rozkradením je stejně tak neobvyklá jako kupónovka a navíc je úžasně přímá a tedy rychlá. A v neposlední řadě je to pro nás, vychované socialismem, metoda běžná a podvědomě jistá. Možná že by to byla nobelovka jen to fikne. Škoda Václave ! V té době se vyprávěl příhodný vtip. Jaképak jsou tři základní vady socialismu? Tedy ta první je, že se to pořád se.… Druhá, že se to pořád se.… A ta třetí, nejpodstatnější, že se to nikdy nepo..… Ano bylo to absolutně samonosné. Mimochodem na podobném principu fungovala ekonomika ještě roky po sametovce. A začíná tak fungovat poslední tři roky znovu. Prostě jsme se vrátili k osvědčené metodě. Ale o tom potom.Prosím ať následující řádky nejsou chápány jako obhajoba socialistické ekonomiky. Jsou jen pokusem analyzovat skryté tržní mechanizmy, které tehdy, za totáče, perfektně fungovaly. Říkaly jsme tomu ” za ovečku ”. Tedy pro nechápavé, dáš mi ovečku a já ti dám kozu. Což charakterizovalo preferenci naturálních směny před honbou za vyšším platem. Stejně se za peníze nedalo nic koupit. Bylo lepší ukradnout v práci plech, melouchem svařit výfuk a ten pak použít jako startovací valutu pro celý řetězec směn. Za prodaný výfuk byl nový plot na chalupě, za peníze za plot oprava auta, kradený cement, zapůjčení podnikového jeřábu, atd., atd. Občas se řetězec obešel zcela bez peněz a obíhaly služby, známosti na úřadech, školách, sem tam se také mihly bony nebo valuty. Samozřejmě že kradený, slušněji řečeno přivlastňovaný materiál, přemísťovaný ze socialistického vlastnictví přitékal do řetězce směn v celé jeho délce.

Pamatuji si,že mě těsně po revoluci, můj přítel prozradil klíč k výběru společníků do jejich a.s. Byl jednoduchý. Minimálně 6 let kriminálu za socialistickou rozkrádačku. Poctivé nebrat.Většina chodila do pionýra a nebo alespoň do kroužků v domech pionýrů a mládeže, chodili si zablbnout do prvomájových průvodů a svazácká košile naší partnerky nás pod Petřínem, za Máchova dohledu, neodradila od prvních sexuálních zkušeností. Řada měla funkce v ROH, někteří absolvovali VUML, ale všichni byli vnitřně přesvědčeni, až na skutečně kované, že si na to povinně hrajeme. Dokonce jsme měli pocit, že ten vnější, hraný souhlas je jakýmsi hrdinstvím.. Takhle jsme si od listopadu do února, pak už to bylo zřejmé, že je to natrvalo, přepnuli náš vnitřní přepínač a půl roku poté by nás nikdo nepřesvědčil, že něktří byli v KSČ. Prostě jsme to vymazali ze svého života. Přitom tam byl každý desátý občan, počítaje i nemluvňata. Funguje to stejně, tak jako si někteří mladí muži dokážou zapnout a potom vymazat mazáctví ze svého vojenského života. Kdyby jste je po dvou letech po vojně v noci probudili, tak budou tvrdit, že nikdy mazáctví neprovozovali a že je to úplná blbost. Na druhé straně je to dobře. Jen si představte, kdybychom to ošklivé uvnitř všichni nosili dodnes.A byli jsme v pasti. Na koho teď budeme nadávat? Na sebe? Že jsme neschopní, že se o sebe nedovedeme postarat? A co když uděláme chybu, máme přiznat, že za to můžeme my ? Blbost! Přece nepřijdu do hospody, kde jsem po léta tvrdil, že za to, že nemám auto můžou komouši a teď budu tvrdit, že za to můžu já? To snad ne. Obětní beránek se vždycky najde. Celý život jsme byli zvyklí poslouchat, nechat rozhodovat ty nahoře, být kolečkem v soukolí, víra ve vlastní schopnosti se nenosila, zodpovědnost byla na někom jiném. I v hospodě jsme perfektně věděli proč jsme ve fotbale nebo v hokeji neuspěli, byli jsme schopni postavit nejlepší jedenáctku, trenér byl vždycky blb. A když neuspěl, byli jsme na koni. Já to věděl, to bylo jasný, kdyby mě poslechli ! A teď najednou jsme si tu jedenáctku v životě měli postavit sami ? To ne! To ať nás radši někdo zblbne světýlkem na konci tunelu. Buď tam skutečně bude a my se budeme mít dobře a nebo tam nebude a je to jasný. Já jsem to říkal. To ten blbec nafoukanej co umí hrát tak akorát tenis. A to ho určitě nechávali vyhrávat, aby si u něj šplhli. A je hotovo. Já český muzikant. Za nic nemůžu. To oni.Ne všichni však dávali přednost stádismu. Stádismus to je touha žít ve stádu. A to ani za totáče všichni nechtěli. Taxikáři, umělci, právníci, automechanici a řemeslníci vůbec, cukání měli. Ne všichni, ale hodně z nich. A právě ti se nechali po sametovce okamžitě chytit na rohlík. Touha samostatně podnikat, mít svoji firmu s vývěsním štítem, prosadit se, realizovat svoji šikovnost, vyniknou, mít se lépe než to stádo. Nedalo se proti tomu nic dělat. Z počátku stačilo mít víc než normální plat. Třeba prodávat chlast v kočárkárně, nebo máslo z Ávie. Později začalo být zřejmé, že chtít nestačí. Chyběly hlavně peníze. Řada z nás je ale měla. Buď je nakradla, nebo našetřila, nebo měli později štěstí na restituce. Nebo měli kamaráda v bance. A tak jsme se začali rozcházet. A nebylo to jen o penězích. Bylo to taky o štěstí, známostech, nezkušenosti, hlouposti, naivitě, dravosti, předvídavosti a o všem možném. Byli pracovití a chytří a dnes nemají nic a byly nuly a dnes mají milióny. To už nikdo to nerozplete, nerozkóduje a nenajde v tom pravidla. Pravidla nebyla tou nejsilnější stránkou posledních pár let.V každém případě, se postupně klubalo poznání, že chtít nestačí, že mnohdy nestačí ani dvacet hodin denně pracovat, být poctivý, čestný, odvádět daně a platit poplatky. Naše dlouholetá zkušenost v proplouvání životem tím nejúspornějším způsobem, vyhýbání se překážkám a maximalizování zisku jakýmkoliv způsobem se začala prosazovat jako nejúčinnější zbraň. Obzvláště velkých úspěchů tato zbraň slavila v podhoubí známostí, korupce, podvodů a úskoků. Tam jme byli někteří ve svém živlu. Naše minulé zkušenosti dostávaly opět smysl.

Congratulations for the important project stimulating young generation critical knowledge of the past history of Europe. I was in Prague yesterday and I appreciated the English description of your project. Being a mother and a University professor, I would strongly reccommend to upload in your website the English description of the project and the texts you presented in the KALENDÁRIUM TOTALITY installation in the Namesti Republiky: it would increase the opportunities of using the results of your project in education programmes outside the Czech Repuplic. Thanks again Margherita Russo, University of Modena and Reggio Emilia, Italy

My jsme se měli vždycky dobře a ani dnes to není jiné http://videa-animace.cz/to-je-cikan-panecku-play-3097.html

Protože komunisté zůstali nepotrestáni,je třeba stále připomínat nejen jejich zločiny,ale i každodení realitu,která tehdy vládla a která byla zvláště odporná!Všude člověk narážel na komunistickou hloupost a aroganci!

Všichni ti moudří kritici vývoje po roce 1989 by si měli především uvědomit, že nebýt komunistické éry 1948-1989, sametová revoluce by vůbec nemusela být a všechny ty porevoluční otřesy a excesy také ne. Pokud bychom po válce mohli navázat na první republiku, jsme dnes někde na úrovni Švýcarska. Za současné problémy tak vlastně nepřímo mohou také komunisti. Nebýt třeba jejich znárodňování, nemusela po roce 89 proběhnout privatizace a spousta zlodějů a tunelářů by nedostala jedinečnou dějinnou příležitost se napakovat. A to nemluvím o tom, jak za totalitní desetiletí utrpěla morálka lidí, což se nám dnes také vrací. Takže soudruzi, nejdříve zpytujte své svědomí, a až potom kritizujte současné nedostatky!

Něco mě to připomíná,myslím že už to vím.Taky mě kdysi mydlil jeden soudruh a málem jsem skončil v kriminále,ale to už je dávno,to vy nepamatujete

Vynikající aktivita, zločiny komunismu nelze nikdy dost často připomínat. Pro ty, kterým se totalitní režimy zamlouvají, připomínám, že je stále z čeho vybírat - Castrova Kuba, Kimova Severní Korea i lidová Čína - tam všude pravověrné soudruhy rádi přivítají, kritikům výstavy tedy doporučuji rychlou emigraci!

Je dobře, že se někdo touto problematikou zabývá. Určitě není od věci zabývat se také nacismem a jinými represivními způsoby vládnutí, to ale určitě neznamená přestat se zabývat naším bývalým režimem - zejména proto, že nám bohužel stále bezprostředně hrozí, že se opět uvrhneme pod rudou nadvládu. Chybami se člověk učí - bohužel, český asi ne.... Nezapomínejme na zločiny komunismu, které způsobily mnoho škod a útrap mnohým z našich rodin a přátel!!!! Lidé beztrestně mučili jiné, zavírali je na dlouhá léta a máme nad tím jen mávnout rukou?! Když jsme tak hloupí, že jsme se s pádem totality nevypořádali, musíme si každý den zkoušet připomínat, jaké to bylo. Třeba nám to do budoucna pomůže.

ondra: těžko se komunisti mládeži věnovali více a lépe než třeba skaut a junák, navíc vše co se dělalo, dělo se ve jménu budování socialismu a i děti byly manipulovány, případně i nabádány k udávání svých rodičů, byly rozdělovány na dobré a špatné podle toho jací jejich rodiče byli/nebyli kádři. Viz článek o založení PO a SSM zde: http://nezapomente.cz/zobraz/zalozeni_pionyr K čemu pozitivně hodnotit aktivity komunistických dětských organizací? Aby současným komunistům stouply preference a mladí levičáci vyznávající vraha Che Guevaru mohli lépe šířit svou demagogii? Informace na tomto webu jsou povětšinou objektivní (galerie osobností, sběrné suroviny, kalendárium) a pouze se tu dává prostor i lidem aby si sami zavzpomínali prostřednictvím vložení a okomentování své fotografie - což může udělat každý a vzpomínat na komunismus v dobrém...

Dost pochybuji o tom, že to bude objektivní. Jen ve snaze zastřít problémy součastnosti vytahujete problémy minulosti. Tohle dělá každá despotická vláda. Zajímali by mě třeba informace o akcích Z, o tom, jak se věnovalo mládeži, jaké byli sportovní kroužky atd. Ne vše, co se dělalo bylo špatné, ale spousta věcí má teď stigma totality, i když měly své opodstatnění a přínos.

Vytvořte raději projekt "Cirkus neonacistů v ČR". To bude projekt, který bude zajímat všechny občany ČR!! V tomto případě by mohlo jít o důstojné připomenutí 70. výročí obsazení českých zemí a vytvoření Protektorátu Čech a Moravy.

Tož děcka, dobrý, ale jako popřevratová úderka - slabý odvar. Už se těším na Vaše pokračování o slibech Václava Havla, tunelářích devadesátých let, všeho chopných politicích a nezapomeňte ani na prodejné "umělce" a jiné VIP. ...že nemáte nic takového v plánu_ Ale to je škoda, takového materiálu a to se ví, že byste mohla psát i o době, co již zažíváte. Nebo, víte co, to zas nechte vašim děckám ...