21. března 1969 jsme zvítězili v prvním zápasu ČSSR-SSSR v boji o titul mistra světa. Radost byla obrovská nejen ve Stockholmu, ale především doma. U hokejových fanoušků možná o to větší, protože na mistrovství světa se stalo poprvé od roku 1954, kdy Sovětský svaz nedal svému soupeři ani jeden gól!

Další zápas se konal 28. března a opět znamenal vítězství pro Československo. Skóre 4:3 se rázem změnilo v symbol, jenž doma vyvolal výbuch nadšení. Hesla "Za srpen!" "ČSSR-okupanti 4:3" zněla republikou. Z radosti nad vítězstvím došlo v 69 městech k nadšeným oslavám, jichž se zúčastnilo na půl milionu občanů, na 21 místech došlo rovněž k přímým útokům proti sovětským posádkám. V Praze na Václavském náměstí, které zaplavil desetitisícový dav, došlo k útoku na kancelář Aeroflotu.

Oslavy a cíle útoku

Druhé vítězství sehrálo roli počinové nálože. První dělbuch na Václavském náměstí zaduněl v 21.35 zhruba u kina Blaník. V 21.45 se na pomníku svatého Václava objevila československá vlajka. Lidé v hromadné euforii jásali, zvedali ruce, mávali klobouky. Objevily se první láhve s alkoholem, lidé si připíjeli a objímali se. Kolem 22. hodiny po obou stranách Václavského náměstí zvolna projížděla auta, jejichž klaksony rytmicky troubily.

Před Aeroflotem byla složená kupa dlažebních kostek, která se znamenitě hodila. Výloha byla v mžiku vybita a lidé vtrhli dovnitř a začali s rozbíjením zařízení. Dílo "kontrarevoluce" bylo dovršeno zapálením trosek v místnosti a na ulici. Odhad škody činil milión Kčs.

Na místo zasáhla hlídka VB, která současně přivolala další posilu, avšak přesto situaci zvládala jen se značnými obtížemi. Lidé totiž příslušníkům bránili v zásahu, část shromážděného davu je dokonce napadla, takže "výtržníkům" se podařilo uniknout.

Podobné nepokoje propukly v Ústí nad Labem, kde byla napadena sovětská komandatura, vytlučena okna a poškozena zařízení všech přízemních místností. Několik "výtržníků" vzalo z vojenského nákladního auta stojícího před budovou kanystr s benzínem, další převrátili gazík stojící opodál, obě vozidla polili benzínem a zapálili. K hořícím autům pak ještě přitlačili i tři poblíž stojící motocykly s přívěsnými vozíky, které rovněž shořely. Způsobená škoda asi 150 tisíc Kčs. Další incidenty byly hlášeny z Liberce a Teplic, podobná hlášení došla i z Moravy, kde se největší shromáždění sešlo v Brně.

Okamžitá odezva

Hokejová "radost až do rána" si o reakci přímo řekla. Do Československa, na sovětskou základnu v Milovicích, přiletěl již 31. března maršál Grečko, tehdejší ministr obrany SSSR v doprovodu se zástupcem ministra zahraničních věcí SSSR V. S. Semjonovem. Rezolutně žádal omluvu sovětským představitelům - a co hlavně: začít skutečně bojovat s kontrarevolucí!

Druhý den odpoledne se konalo zasedání vojenské rady MNO v Praze, jíž se zúčastnilo osm československých generálů v čele s Martinem Dzúrem. Grečko nejprve navodil příslušnou atmosféru delším mlčením a pak oznámil, že přiletěl z pověření ÚV KSSS a sovětské vlády. Předložil fotografickou dokumentaci a vyjádřil se, že situace je u nás horší, než byla 21. srpna, a že pokud neučiníme opatření, bude zle.

Současně oznámil, že dal sovětským velitelům pokyn, aby opět zavedli občanské hlídkování obrněnými transportéry, případně tanky. Při vzniku nebezpečí nepouštět demonstranty blíže než na 500 metrů a podle situace přijmout opatření na místě. Jestliže by se demonstrace opakovaly, vyhlásit zákaz vycházení. Zkoumá se otázka zvýšení stavu sovětských vojsk o 10 až 15 tisíc mužů. Zavést hlídkování vrtulníky nad místy dislokace sovětských jednotek...

Nejdražší bronz na světě

Přestože naše mužstvo mělo po vítězství nad Sověty titul mistra světa na dosah ruky, prohraným zápasem se Švédy mu unikl. Mistry se stali Švédové, Sověti získali stříbro, na nás zbyl pouze bronz. Jak již tehdy kdosi napsal, byl to patrně nejdražší bronz na světě.

Trenér reprezentačního mužstva Jaroslav Pitner byl vyšetřován pracovníky ministerstva vnitra, hokejistu Havla si pozval do své pracovny Antonín Kapek, už tehdy mocný muž. Nejen proto, že byl členem ÚV KSČ, ale i proto, že zastával funkci generálního ředitele ČKD, jednoho z největších pražských závodů, který měl nad Spartou patronát.

Přijetí hokejisty zahájil tím, že před ním vyrovnal na svůj ředitelský stůl pět tisíc korun. V tehdejší měně nešlo o nijak malou částku a vzhledem k tomu, že stokoruna byla nejvyšším nominálem, tvořila celkem utěšený pohled na padesát úhledně vyrovnaných bankovek. Soudruh Kapek požadoval vysvětlení, jakže to vlastně všechno bylo, a když mu Havel nemohl říci nic jiného, než že hoši bojovali, aby zvítězili, Kapek zklamaně pokýval svou papalášskou hlavou, bankovky shrnul do zásuvky a zamkl. Havel odešel s prázdnou. Co by se stalo, kdyby se snad provokace spojené s naším vítězstvím ve Stockholmu nezdařily? Existovala náhradní varianta? Samozřejmě. K výtržnostem by posloužil 1. máj nebo 9. květen. Dostala ji a hokejové události 1969 vešly do historie.


Zdroj: Reflex.cz