Co demonstraci předcházelo

15. srpna 1989

K poněkud rozdílným stanoviskům dvou skupin nezávislých iniciativ k manifestacím plánovaným na 21. srpna se v rozhlasovém vysílání Svobodné Evropy vyjádřil Václav Havel. Uvedl, že se množí obavy z toho, že státní moc svévolně vyvolá konfrontaci a pokusí se definitivně zúčtovat s nezávislými iniciativami a probouzejícím se občanským vědomím. Označil pouliční manifestace za krajní formu odporu a vyslovil názor, že ještě nenastala situace, která si vyžaduje velkých rizik a velkých obětí.

Nezávislá iniciativa Společnost za veselejší současnost uspořádala v Praze happening Neúspěšný zásah, v němž parodovala akci represivních sil proti demonstrujícím občanům.

16. srpna 1989

Politický výkonný výbor Maďarské socialistické dělnické strany zveřejnil stanovisko k vojenské intervenci států Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Uvedl v něm, že hodnocení těchto událostí je věcí československého lidu a komunistické strany, zároveň však oznámil, že maďarská vládnoucí strana se s intervencí  "neztotožňuje".

17. srpna 1989

Hnutí za občanskou svobodu a Demokratická iniciativa reagovaly nesouhlasně na prohlášení ostatních nezávislých iniciativ a soukromé prohlášení Václava Havla k výročí srpnové okupace Československa. Uvedly v něm, že zdůrazňovat nebezpečí násilných střetů státní moci s manifestujícími občany - k nimž nezávislé iniciativy nevyzývají - je v rozporu se současným stavem veřejného mínění.

Vyšetřovatel Krajské správy SNB v Bratislavě zahájil stíhání ve věci trestného činu pobuřování spojené s domovními prohlídkami u čtyř slovenských demokratických aktivistů - Jána Čarnogurského, Miroslava Kusého, Antona Seleckého a Hany Ponické (dodatečně byl obviněn Vladimír Maňák) za to, že vyzvali slovenské občany, aby se účastnili pokojných manifestací k výročí srpnové intervence 1968. Na Čarnogurského a Kusého uvalila státní moc vazbu. Perzekuce tzv. bratislavské pětky vyvolala na Slovensku, v Čechách i v zahraničí další vlnu protestů a projevů solidarity.

18. srpna 1989

Předsednictvo ÚV KSČ projednávalo způsob, jakým reagovat na stanovisko politického výkonného výboru ÚV MSDS a prohlášení polského Sejmu k vojenské intervenci Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. V dopise adresovaném vedení Maďarské socialistické dělnické strany označilo stanovisko jejího politického výkonného výboru z 16. srpna za »nepřípustné zasahování do vnitřních záležitostí« Československa a vyjádřilo názor, že "každá země si sama volí vlastní cestu rozvoje a má nezadatelné právo ho i sama hodnotit". Podobným způsobem odsoudilo předsednictvo prohlášení polského Sejmu.

Předsednictvo projednalo Informaci o bezpečnostní situaci a dalších úkolech v boji proti vnitřním nepřátelům, kterou mu předložil federální ministr vnitra František Kincl. Informace se snažila podrobně zmapovat záměry československých nezávislých iniciativ i úmysly demokratických aktivistů ze zahraničí (zejména Maďarska, Polska a Itálie), kteří v den výročí hodlali přicestovat do Prahy. V závěru se konstatuje, že "vnější i vnitřní protivník považuje výročí 21. srpna za příležitost ke konfrontaci se státní mocí".

Případný zásah proti demonstraci je formulován následovně: "V případě, že budou pořádána tzv. tichá korza, bude prováděna perlustrace a předvádění aktivně vystupujících osob na útvary SNB. Dojde-li k podpisovým akcím, verbálním útokům či spontánním projevům odporu proti stranickému, státnímu vedení a politice KSČ, nastoupí pořádková jednotka, která provede vytlačení davu z prostoru a jeho rozptýlení. Když i přes prováděná opatření dojde k masovému protispolečenskému vystoupení, budou nasazeny pořádkové síly k provedení nutného rozhodného zákroku a obnovení veřejného pořádku, s využitím technických prostředků." Od 18. srpna byl nepřetržitě aktivován informační systém v okresech a krajích, propojený s ÚV KSČ a oddělením státní administrativy.

Demonstrace 21. srpna 1989

V podvečer se v Praze na Václavském náměstí a na přilehlé pěší zóně shromáždilo několik tisíc lidí, aby si připomněli srpnovou intervenci 1968 a její tragické důsledky.

Manifestace se zúčastnili političtí aktivisté z Maďarska, Polska, Itálie, východního i západního Německa. Shromáždění lidé skandovali hesla na podporu nezávislých iniciativ a jejich představitelů, lidských práv, svobody a demokratického vývoje v Polsku a Maďarsku. Policejní jednotky proti manifestaci násilně zakročily a rozehnaly ji. Podle zprávy federálního ministerstva vnitra předsednictvu ÚV KSČ z 24. srpna se manifestace zúčastnilo jeden a půl tisíce lidí, 990 bylo kontrolováno, zadrženo bylo 105 československých a 56 zahraničních účastníků.

V rámci "preventivních opatření" Státní bezpečnosti bylo ještě před konáním demonstrace zadrženo celkem 81 "ideových vůdců protisocialistických vystoupení", proti 1159 občanům "byla uplatněna... rozkladná opatření", "oficiální výstrahy" byly použity ve 13 případech, 166 osob bylo povoláno na vojenské cvičení. V důsledku opatření na státních hranicích se do Československa nedostalo 405 Poláků, 46 Maďarů a 36 Italů.



Zdroj: Demokratická revoluce 1989