Nalezený deník mladého gymnazisty, budoucího pražského kunsthistorika, Ivana Šperlinga žijícího v letech 1930 – 1987. Autor deníku pod jednotlivými daty zachycuje tehdejší významné politické a osobní události, vlastní dojmy a úvahy nad vývojem československé společnosti. Deník je doslovně přepsán a některé z politických událostí jsou pod odkazy provázány s dobovými články z Rudého Práva.

Příběh hledání autora deníku

Začalo to minulý rok jednoho předmaturitního dne jedné olomoucké studentky. Vlastně to začalo už v prosinci 1948, ale k tomu se ještě dostaneme. Jako každý správný student před maturitou jsem hledala únik od učiva a zrak mi padl na knihovnu, kde mě zaujal starý blok. Nadepsaná data let 1948/49 byla nepřehlédnutelná. Rodiče mi vysvětlili, že blok našli při stěhování v roce 1990 ve sklepě a naštěstí jej přenesli nahoru do bytu dřív, než ho stačila zničit povodeň roku 1997.


Čtení deníku mi zabralo celý den (námitky, že bych se měla raději učit, jsem úspěšně přehlížela). Zvědavost po dalším osudu autora deníku, jakéhosi studenta přibližně mého věku, mi nedala pokoj ani celý další den. Měla jsem pouze jméno a internet, ani v různých heselných kombinacích, nenalezl nic směrodatného. Nic, na čem bych mohla stavět. Jediná šance byla zeptat se mé tehdejší třídní profesorky (z nejbližšího gymnázia, což bylo jediné pojítko), jestli se někdo takový nenachází v bulletinu z maturitního ročníku 1950. Tak jsem se dostala k první indicii. U jména bylo totiž i datum úmrtí místo bydliště. Praha. A tak jsem si po maturitě (navzdory okolnostem složené) udělala výlet.

Na adrese bytu na Maltézském náměstí byla nyní kavárna Paris. Jenže v pátek nikdo přítomný o dávném nájemníkovi nic nevěděl. Můžu se prý ale zeptat ještě po víkendu, pana majitele. Avšak i v pondělí byl majitel stále nepřítomen a všechno se už zdálo ztracené, když jméno Ivana Šperlinga poznal člen personálu kavárny a zasadil tak další střípek do mé mozaiky. Kromě toho mi pan majitel později mailem zaslal adresu autorovy sestry (jediné žijící příbuzné) a telefonní číslo - všechno s platností více než dvacet let nazpět, kdy autor zemřel. Telefonní číslo, jak se ostatně dalo očekávat, nefungovalo, a tak následovala další cesta. Tentokrát do Havířova.

V jednom z největších veder předešlého léta nebyla cesta vlakem a bloumání po cizím městě ničím zvlášť příjemným. Samozřejmě jsem mohla jednoduše napsat dopis a počkat, jestli mi někdo odpoví, ale v zápalu objevování soukromého kousku historie se nedalo jen tak lehce sedět doma. Adresu jsem nakonec našla a jméno na zvonku bylo, ale bez odezvy. Naštěstí jsem se dostala k poštovním schránkám a mohla tam nechat vzkaz. A tady příběh mého pátrání v podstatě končí. Následoval telefonát, schůzka, rozhovor zodpovídající mé zvědavé otázky...a souhlas s publikací.

Tímto chci poděkovat: předně manželům Copovým a rodině paní Březinové, dále paní třídní profesorce Naděždě Hronové, lidem z kavárny Paris na Maltézském náměstí, panu Jindřichu Svobodovi, všem, kteří mi v průběhu nějak pomohli a v neposlední řadě rodičům, kteří trpělivě přihlíželi mým vedlejším zájmům v době maturitních příprav.

Eva Krejčí, 17. květen 2010

Ivan Šperling  9. 11. 1930 – 15. 7. 1987

Ivan Šperling se narodil v Přerově v rodině právníka. Už od dětství trpěl vážnými zdravotními problémy, což z něj vychovalo velmi klidné, hodné až zakřiknuté dítě. V roce 1932 se narodila jeho sestra Marta, s níž měl od dětství velice hezký vztah. V roce 1937 byl jeho otec přeložen do sudetského Hlučína, kde Ivan začal chodit do první třídy. O rok později byl Hlučín zabrán Němci a rodina se přestěhovala do Brna. Zde strávil Ivan celou válku, dokončil obecnou školu a byl přijat na osmileté gymnázium, přestože součástí přijímacích zkoušek byla také tělesná výchova. Po skončení 2. světové války v roce 1945 byl otec jmenován okresním hejtmanem v Hlučíně, celá rodina se proto vrátila do bývalého bydliště a Ivan zde pokračoval ve studiu na gymnáziu. Léta 1945-1948 byla asi nejhezčími léty jeho dětství a dospívání.



Po komunistickém puči  v únoru 1948 prožívala celá rodina velice složité období. Otec neprošel prověrkami komunistické strany, jako intelektuál byl potrestán akčním výborem a vyhozen ze zaměstnání. Poté ho akční výbor poslal do Olomouce, kde několik měsíců čekal, zda bude potrestán, nebo mu bude umožněno pracovat. Nakonec byl přidělen k Národnímu výboru v Olomouci, kde vykonával podřadnou úřednickou práci. Ivan i jeho sestra Marta přešli na Slovanské gymnázium v Olomouci. Prožívali složité období. Domácí prostředí gymnázia v Hlučíně nahradila velká škola v Olomouci. Nikdo nevěděl, zda otce nepotrestají ještě hůře.

V roce 1950 Ivan odmaturoval. Chtěl se věnovat pediatrii, jeho původ to však nedovoloval. Na přímluvu známého doktora byl přijat na Filosofickou fakultu Olomoucké univerzity, obor dějepis a dějiny umění, o nějž byl všeobecně malý zájem. Jeho sestra měla o dva roky později menší štěstí a směla vystudovat pouze zdravotnickou nástavbu.

Po dostudování univerzity, v roce 1955, se Ivanovým působištěm stal zámek Náměšť nad Oslavou, kde působil jako kastelán. Poté působil v Památkovém ústavu v Pardubicích a roku 1960 přesídlil do Památkového ústavu města Prahy, kde pracoval až do své smrti. I přesto, že obor, který vystudoval pro něj nebyl zpočátku jednoduchý, dokázal k němu najít lásku a byl v něm velice úspěšný. Napsal několik odborných statí a byl uznávaným odborníkem na barokní architekturu. Celý svůj dospělý život žil v Praze, navštěvoval své rodiče v Olomouci a sestru v Havířově. Nikdy se neoženil a neměl děti.

Ve volném čase sbíral grafiky a jiná umělecká díla. Zajímal se o vážnou hudbu a jeho knihovna by se rozsáhlostí a kvalitou nemusela stydět konkurovat i renomovaným ústavům.

Ivan Šperling trpěl mnoha zdravotními problémy, a i z těchto důvodů předčasně zemřel dne 15.7. 1987 ve svých 57 letech.

Ivan Šperling: Deník čís. 21

16.XII. 1948

Měli jsme jen dvě hodiny vyučování a pak se šlo na koncert. První hodinu byla biologie, pak ruština. Psali jsme ruštinovou konu. Reprodukce článku. To dopadne! Horčička sebral domácí sešity z češtiny. Když jsme stáli venku, uviděli jsme jíti do školy Novotného. Oh je! Zítra je politická výchova a latina! Před týdnem jsme psali latinskou konu a od té doby nebyl ve škole. Zítra ji budeme tedy opravovat. To budou zkažené svátky. Jako s tou češtinou. V pondělí jsme psali diktát a mám na něm 4. Koncert byl skvělý. Dávali tam Holoubek od Dvořáka, první a třetí část simphonie Miči. Dnes jsem odevzdal také Lorencovi památník. První památník, do kterého jsem psal! Včera jsem dostal od Volfa psaní. Připsala tam také pí Thiemelová, bojí se toho, že je odsunou do vnitrozemí. To by bylo pro ně úplné neštěstí. Zde by nemohla pí Thiemelová dávati hodiny! Z čeho by žili? Potom mají býti Hlučiňáci spolehliví lidé, dobří češi, když žijí vlastně stále ve strachu co s nimi bude v budoucnosti: zda zůstanou v Hlučíně, neb mají býti odsunuti do vnitrozemí neb mají utéci.

V Prostějově byly uvolněny košile. Prodávají se jedna za 700 Kčs. Prosím! Bude to u nás jako v Polsku. Zboží dost, peněz málo. To znamená u nás 2 košile 1400 Kčs 1/5 platu taty. A co teprve budou státi šaty!

Budou teď vydávany balíčky, v nichž budou tašky, punčochy atd. Balíček pro muže bude stát až 2000 Kčs. Z Moskvy se vrací vládní delegace. Nevíme však stále, proč tam jela a o čem měla porady! Máme sice šetřiti devisami, ministři si však vzali do Moskvy i své manželky! Stále se v novinách dočítáme o zradách. Nyní je souzen opět banderovský vůdce. Velké hnutí s přijímáním dělníků na universitu. Vstupují i na lékařskou fakultu. Za 8 měsíců udělají to, co mi za 8 roků méně to, co se učí na měšťance. Holý nesmysl. Úroveň doktorů klesne! Vždyť většina (neříkám všichni) dělníci, kteří půjdou na universitu nedoženou ani soukromě to, co je potřeba.

18.XII. 1948

Příští týden jsou opět vánoce. Jak rychle to ubíhá! Co se za ten rok sběhlo! Kolik změn! Včera jsme byli vítat vládu. Vzpomněli si na to až v 8 hodin a než jsme přišli na nádraží, vláda již byla pryč. Šli jsme tedy do školy s nepořízenou. Latinář ve škole nebyl. Dnes jsem opravovali ruskou kompozici. Mám na ní 3. Kéž bych ji měl také na vysvědčení.
Rozhodl jsem se, že si něco napíšu o naší rodině.

Dědeček Šperling pochází ze zámečnické rodiny, usídlené v Rousínově. Nebyli nijak bohati, dětí bylo dosti. Co já si pamatuji měl dědeček 3 bratry a sestru. Antona, zámečnického mistra (zdědil řemeslo po otci), strýce Frantika otce, třetího a sestra, která měla dcery: Justinu a ještě jakousi (asi provdanou za Procházku), Skalníka (má hospodu) a Skalníka (byl strážníkem v Brně). Dědečkovi zemřeli rodiče když byl mlád. Bydlel u svého bratra Antona, prodělal měšťanku. Dobrovolně vstoupil v 17 letech na vojnu. Jednou na execirplazu (bylo to v Brně, tehdá tam nebylo nic kde nyní stojí celá čtvrť mezi Královým Polem a hlavním městem. Proháněli je důkladně. Abych tedy dokončil započatou větu. Jednou na cvičišti, učili se právě střílet s puškou, dědeček několikrát trefil se do cíle. Tu k němu přistoupil jejich velitel a ptal se dědečka, kde se učil střílet, jestli nepytlačil. Dědeček celý udivený povídá, že on vůbec na terč nevidí. Velitel si myslel, že dědeček dělá šprýmy, poslal jej k lékaři. Ten zprvu nechtěl dědečkovi také věřit, že jest tak krátkozraký, konečně jej přece uznal, divil se, jak jen mohl se dostati na vojnu. Když se jej ptali, zda by chtěl domů, řekl že ne. Při raportu dostal povolení nosit brýle, dostal se do kanceláře, dosti rychle postupoval. Měl dvě hvězdičky. Když odešel z vojny, dostal se k důchodkové kontrole. Musíme míti ovšem napaměti, že to bylo tak před 60 lety, kdy se požadovala menší kvalifikace, a tak si vysvětlíme, že se stal úředníkem. Jednou při návštěvě Rousínova si zašel na taneční zábavu, kde se seznámil s Adelou Osolsobě. Byla to dcera rousínovského starosty Osolsobě. Podle slov dědečka byl starosta dobrý člověk, byl stolařem dosti velkým. Celou rodinou prý vládla stařenka, která dle slov dědečka, pradědečka přivedla do hrobu. Babička měla bratry Karla, Richarda, Jana a jednu sestru. Babička se v mládí zamilovala do vzdáleného příbuzného (nedávno zemřel), studujícího Chmelaře. Dopisovali si, mladý student psal své milé dopisy, pěkné verše, jelikož však tomu nepřáli rodiče, dopisovali si posterestante. Sama babička mi ukazovala psaníčka i tyto básně, které i podle mého malého dobrozdání byly skvělé, v některých si udávali i místo srazu když mladý student dojížděl domů. Stalo se však neštěstí. Matka studenta Chmelaře přišla na styky dvou mladých lidí a sama si došla do Rousínova za svou vzdálenou příbuznou, aby jí zdělila, že si nepřeje, aby se její syn stýkal s dcerou rousínovského stoláře. V této době také se na bále seznámil mladý úředník Šperling na výše již zmíněné tancovačce. Mladá dívka myslíc si, že hlavou prorazí zeď, si vzala tohoto mladého úředníka. Stěhovali se často. Měli 3 děti: Zdeníčka, který zemřel před 43 lety, byl o 2 roky starší než otec a Mílu. Zdeníček zemřel v pěti letech a jest pochován na Rousínovském hřbitově.

19.XII. 1948

Dnes jsem se ráno učil. V 10 hodin přišel Daňa. Seděl u nás asi 2 hodiny. Byl v Hlučíně nedávno. Vicka vzkazuje Martě, aby mu udělala to, co slíbila (asi kvůli Heně). Tata byl v Přerově vyměnit rádio. Naše chce nechat spravit. Dědeček i babička jsou nemocni, takže asi do hor nepojedeme.

20.XII. 1948

Měli jsme školu ráno i odpoledne. Velice mne polekal Holič zprávou, že odpoledne bude latina. Myslel jsem, že příjde Novotný. Byl to však omyl. Přišel pouze Merlíček.

21.XII. 1948

Dnes jsme oslavovali narozeniny Stalina. Oslava trvala pouze hodinu. Příznačné pro nás. Za války jsme oslavovali narozeniny Hitlerovy, nyní Stalina. Ve vyučování chodíme přát kantorům.

Dostali jsme psaní od babičky brněnské. Píše bez dědečkova vědomí. Pošle nám 500 Kčs. Strýc Jeník má odklad 2 roky při prověrce. Je zajímavé, že prověrku udělají většinou dělníci, kdežto úředníci málokdy. Jiřinka Horálková prověrku neudělala a byla vyloučena úplně ze strany. Proč? Prodávají se zde husy, zajíci atd. Jen na poukaz URO. Propadají i poukazy, které nejsou z URO, na boty. Máme strach, aby tata nebyl převeden do výroby. Má být totiž převedeno 60.000 státních zaměstnanců. Tata, který na takové věci jako je práce v továrně, není zvyklý, by si těžko zvykal. A styk s dělníkama? Neviděl rád, když se Marta občas stýkala s Otou Vichovým – učněm a tovaryšem klempířem. Je to z toho důvodu, že tata byl vychován tak, jako kdyby pocházel z bůhví jaké rodiny, jako kdyby úředník byl bůhví jak povýšen nad dělníka. Já mohu říci jen to, že jsem našel v Otovi dosti dobrého přítele. Večer jsem byl na vánoční besídce. Program trval od 7 skoro do 10 hodin. Byla přestávka, v které jsme dostávali uzenky a balíčky cukroví. K uzenkám dva rohlíky. Program byl velmi slušný, pěkný, jenže se táhl. Všichni totiž již čekali na tančení. Dočkali jsme se. Tancoval jsem chvíli se Zdenkou Vránovou. Bylo vyhlášeno solo. Ohlásil je vedoucí džezu. ,,Teď bude míti solo jeden pán, pro kterého si netroufá přijíti žádná dívka. Je to pan profesor Slavomír.“ Ten hned vyletěl na podium, aby solu zabránil. Hned za ním byla děvčata, chtěl utéci, kluci mu zabránili. Když nechtěl tančit, dostal hobla. Vynadal pak řediteli, který to solo zpískal. Počkal prý si na něj před sborovnou.

22.XII. 1948

Poslední den školy. Nic se nedělá. Do školy přišla jedna bývalá spolužačka, co chodila do zdejšího ústavu do V. Je teď v Praze na jakési výtvarnické škole. Vyprávěla nám, že teď je nový směr: socialistický realismus. Zástupce je také Fila. VI.B chodila se stromečkem po celém ústavě. Šla také přes sborovnu do ředitelny přát řediteli. V VII.A hráli na harmoniku a kytaru. Jen u nás nic.

23.XII. 1948

Ráno jsem byl na výstavě lidových vozítek v Domu umění. Není to nic zvláštního . Celý den jsem četl. Tatovi jsme koupili na vánoce 100 cigaret, mámě trepky, Martě přívěsek.

24. XII. 1948

Štědrý večere, ty tajemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku. Od rána bouřlivé přípravy; byl jsem na procházce; Marta šla odpoledne kupovat s tatou věci. Dostal jsem dopisní papír, pero.

Představte si: dostal jsem dopis z Polska. Dokonce dva. V jednom, který byl nezalepený byla pohlednice, v níž přál Polák celé rodině šťastné vánoce a nový rok, druhý byl dopis budu mu muset napsat. Večer jsem byl s Martou a Jitkou na půlnoční u kapucínů. Stále tam mladí kapucíni sundávali a oblíkali kapuce. Jak byli oblečeni: bílé dlouhé komže a na nich takový přehoz černý s kapucou. Kněží měli bílé čepečky.

25. XII. 1948

Dnes jsme buhví jak dlouho spali. Celé dopoledne jsme leželi a pak začala bouřlivá příprava do vlaku. Dokonce jsme došli včas. Večer jsme byli na Šířavě. Každý dostal krajíc chleba a k tomu stejný kus laloku.

26. XII. 1948

Ráno jsem byl pro mlíko, pak na dráze, šel jsem na Šiřavu. S Vlastou jsme byli na procházce městem, v kostele u jeptišek a v druhém. Pak jsem šel si s Martou pro knížky a na Šiřavě si četl.

30.XII. 1948

Domů jsme jeli dnes ráno. Odpoledne jsem se trochu učil. Měli jsme jet totiž 1. (v sobotu) k Zimům. Večer když jsme seděli ve světnici, zvonil telefon. Nebylo to nic zvláštního, neboť telefon k paní šefce (Mlčochové) zvoní stále. Tato přišla, že je to pro nás, z Brna. Mama šla k telefonu. Nevím, kdo co myslel, já jsem nemyslel teda nic. Volá tatu. Dědeček zemřel. Tata se dozvěděl, že dědeček byl na poště, přišlo mu špatně (asi doma), volali lékaře, ten doporučil převoz do nemocnice, kde zemřel. Bylo prý již pozdě.

Tata s Martou jedou zítra ráno, my (mama a já) podle toho, kdy bude pohřeb. Poprvé jsem viděl, že se tatovi třásly ruce.

31. XII. 1948

Tata telefonoval. Pohřeb bude v úterý o ½ 3 odpoledne. Ovšem kremace. Dědeček zemřel na poště. Chudák. To si nemyslel, že takhle zemře.Je zajímavé, že zemřel v tentýž den, kdy jeho první syn Zdeníček před 43 roky. Je zajímavé co dědeček napsal v posledním dopise ze dne 20.t.m. to jest 10 dní před svou smrtí: Zde cituji doslova:

Budu vzpomínati v modlidbě na Tebe milý Jendo
nemáme v stáří nikoho, jak Vás drazí – budu vzpo-
mínati na ubohého Mila a Zdeníčka, jak s nebes dí-
vají se na nás a očekávají mne, kdy tatínek přij-
de na věčnost k nim, kde není bolu, ani žalu. Tvoji
bratři Mila a Zdeníček jsou již na pravdě Boží.
Odešli od nás do neznáma, k té velké armádě před-
časně. Roztesknil jsem se. Však si tam nestýskejte.
Mám předtuchu, že brzy i já přirazím také k vám.
A pak mi můj drahý Miloslave, náš Milo, duše dob-
rácká se svým bratříčkem Zdeníčkem zazpíváš tu
tvou zamilovanou písničku, kterou jsi nám ve svém
dětském věku tolikrát zpíval, víš tu hezkou píseň.
Nad Prešpurkem, kraj Dunaja..
Dne 30.t n to bude 43 roků, co nás opustil na
vždy náš milý Zdeníček, Tvůj starší bratr, s kterým
jsi, jak dvouletý hošík hrával. Zabočil jsem.
Nač sám sobě kapati jed a zlobu do vlastního
srdce a vzpomínati těch smutných dob, které jsme mu-
seli prožívati v době jeho nemocí.

Je to opsáno doslova dle originálu. I řádky souhlasí.

Silvestra jsme s mamou neslavili. Šli jsme spát. Mama byla ráno v Přerově

1.I. 1949

První den v roce. Šli jsme i do kostela. Mši sloužil biskup (arcibiskup nebyl přítomen). V Maďarsku zatkli o vánocích kardinála římskokatolické církve. Tím se projevuje poměr KSČ k náboženství. 

Dnes je první den 5letky. Domy měly být zdobeny vlajkami. Napočítali jsme pouze 5 domů ozdobených vlajkami. Inventura obchodů, které jsou uzavřeny do 5.t. m. pokračuje. Dělají ji dělníci, tovaryši atd. Nemohu pochopit, jak to. Chodí s nimi kriminálka a komunisté. Tata bude dělat 10.t.m. prověrku. Desátnicí, pod jehož vedení tata patří, je žena prokurátorova soudce. Jezdí prý často na lýže, zvláště v zimě na dovolenou!

2.I.1949

Chtěl jsem jít do kina na dánský film. Bylo vyprodáno. Obchody jsou zdobeny podobiznou p. prezidenta Gottwalda a nějakým heslem do pětiletky. Viděl jsem i chlapce, který se ptal u jednoho obrazu presidentova své babičky: ,,To je pan president Gottwald?“

Vlajek přibylo.

Začíná kurs soudců z lidu. Za rok se může stát každý dělník soudcem. Ať tedy zruší právnickou fakultu. Dyť je to zbytečnost, když za rok se může stát soudcem. Kolik tisíců by se ušetřilo!

Začíná také 9 měsíčný kurs pro dělníky, po němž přijdou tito na university. Kolik sil se ztrácí na gymnasiích. Zrušit je! Kantoři do výroby, študáci do výroby, za 9 měsíců mohou po 4 letech práce zvládnout všechnu gymn. látku.

Zítra ráno jdu do školy, odpoledne jedu do Brna na pohřeb.

3.I. 1949

Dnes byly ve škole 3 oslavy. V první hodině vzpomněl ruštinář 5letého plánu, v 3 hodině  jsme (vzpomínali) poslouchali přejmenování Zlína na Gottwaldov a posléze poslední hodinu měl v aule proslov Přískala. Zde jsou jeho hlavní myšlenky: 1, zmenšení textilního a sklářského průmyslu (na něm nejvíc vydělávali) 2, dobrovolné pozvolné tvoření se kolchozů v zemědělství a družstev v obchodech.

Odpoledne jsme jeli do Brna. Jak dědeček zemřel. Odpoledne byl ve městě, přijel dom a šel si cosi vyřizovat na poštu. Náhle mu přišlo zle. Potkal náhodou známého pošťáka, a poprosil jej, aby mu zavolal lékaře. Tento naporučil do nemocnice! Dědeček usilovně prosil o to, aby jel domů. Nakonec přece svolil k převozu do nemocnice a na cestě v sanitním autě zemřel. Na parte jsme i my uvedeni.

4.I. 1949

Pohřeb. Jeli jsme auty. Na pohřbu hrůza lidí. Na rakvi věnec od babičky a od nás, pak věnce: Žofie a Jeník (Osolsobě), Švihálkovi a Bohumil Šperling, rodina Šperlinkova a 4 malé věnce. Jeli jsme pak k tetince Žofii, kde byla žranice. Byli jsme také u Střední. Přišli jsme od nich a s Ivošem, a dvě děckama (děvče plnoleté a kluk 20letý) jeli jsme do pasage na džes. Teta karlova pak dělala bugr.

5.I. 1949

Zas doma a zítra do učení. Jak to rychle uběhlo a již je po všem. Chtěl jsem se něco učit, pak jsem toho ale nechal. Přijeli jsme dnes Marta a já, mama přijede zítra a tata s babičkou až v sobotu.

6.I. 1949

Na ruském testu mám 4. Byl to dosti těžký překlad. Byly jenom asi 3 trojky a ostatní 4.

8.I. 1949

Tolik opakování, že to až není hezké.Ve čtvrtek mi Hanáček přál upřímnou soustrast a že prý tata se má za ním přijíti podívat.

Dnes přijela babička s tatou.

9.I. 1949

Včera jsme psali matickou konu, dnes jsem byl vyvolán z filosofie. Budu míti 1-2.

10.I. 1949

Byl jsem vyvolán z češtiny. Dobře to dopadlo.

12.I. 1949

Byl jsem vyvolán z fysiky. Dobře to dopadlo.

13.I. 1949

Dnes jsem byl v kině. Byla celá rodina. A zítra se učit.

17. I. 1949 (pondělí)

Vyvolán z dějepisu. Uměl. Z politické výchovy psali jsme test. Byly tam tyto otázky: 1, Kterou knihu jsem četl a jaký udělala na nás dojem (Pujmanová, Lidé na křižovatce (odpověď) 2, Nejdůležitější událost vloni 3, Cesta k socialismu 4, otrokářství 5-30 jména různých osob. Nevěděl jsem 3 osoby: Acheson a ještě jakási jména.

18.I. 1949 (úterý)

Zajímavá událost v naší třídě. Jistě se každý otáže jaká? Je to nedorozumění Ireny Dolínkové s omluvnými listy. Irena často odcházela z vyučování s výmluvou, že jí je špatně a omluvné listy podepisoval Minks (za pí Dolínkovou). Novotného (třídnímu profesorovi) se to zdálo podivné a tak když nedávno Irena odešla domů, zatelefonoval k Dolínkovům a zjistil, že domů nešla. Tu začíná vyprávění Ireny Dolínkové: Máti přišla na druhý den po tomto telefonickém rozhovoru do školy a řekla, že ona letos nepodepisovala doposud žádný omluvný list. To by nebylo vše. Řekla také, že jsem byla na své narozeniny s Ivanem v baru. Musíme to nějak udělat, aby se řeklo, že jsme byli v Placu. U nás bývá pod nama lékař. Ten každý večer uspává svou ženu a děcka na noc a vodí tam jakousi ženskou. A máti řekla, že má domění, že jsem to já. Představte si, vlastní matka to řekne o svém dítěti. Proč mne tak nenávidí. Je to však pomsta. Jednou jsem šla totiž na nákup. Vzala jsem si její tašku. Ona ji hledala, když ji nenašla, šla mne udat na policii. Když pak přijel otec, řekla jsem mu vše. Tu pronesla slova: Já se ti pomstím. Neuvědomila jsem si to a teprve nyní chápu význam těchto slov. Často si vjíždíme do vlasů, pereme se. Škoda, že bratr zůstane tu sám.“

Na francouzké koně mám 4. Psali jsme latinskou konu. Aby se nemohlo používat taháku, vložil do sešitu verše z Aeneidy bez udání čísla veršů.

19.I. 1949 (středa)

V matice Šouba neměl všechny úlohy. Kantor vzal také můj sešit pro kontrolu. Mám tam dvě špatné věci. Jeden příklad z aritmetiky mám v geometrii a chybí mi dnešní příklad.

20.I. 1949 (čtvrtek)

Byl jsem na prvním očkování proti tuberkulose. Šlo se hromadně. Prošli jsme se po městě a pak teprve šli na očkování.

Sháněl jsem něco, co by odstranilo rez z mincí. Jsou to asi mince Václava II. Na jedné straně je korunka. Je zde psána Deigratia Wenceslavs. Víc jsem nevyluštil. Včera jsem dostal dopis od Oty Vichy. Babička byla nemile dotčena, že si dopisuji s dělníkem.

21.I. (pátek) 1949

Z němčiny mám 3.

22.I. (sobota) 1949

Ráno se celkem nic ve škole nedělalo. Bylo nás ve třídě 11. Většina šla na očkování nebo na brigadu. Bylo vypátráno jakési reakční hnutí na slovensku.

23.I. 1949

Ráno jsem se byl s babičkou v kostele, pak jsem se chvíli učil a četl. Odpoledne byl u nás mladý Zima. Velmi povidavý, rád je, když druzí jej poslouchají. Je celkem slušný. Zmínil se o Hužnové – mé spolužačce.

24.I. 1949 (pondělí)

Ráno jsme byli na očkování, z latiny mám 4, poněvadž mám na druhé koně 5, test jsem popletl. Na ruské koně mám 4. Mama byla v pátek ve škole. Z franiny si mám zopakovat gramatiku, z ruštiny 4. Pouze Kimla řekl, že se zprávy nevydávají. Dá mi 4. Že prý jsem měl v 1 konferenci 4, tak ji budu míti i v druhé.

25.I. (úterý)

Novotný mi dá na pololetí nějaký text překládat z latiny. Dá jej ještě několika klukům z naší třídy.

26.I. (středa)

Velmi se těším na pololetní prázdniny. Napíši několik charakteristik: Sládeček, mýlil jsem se z počátku. Učí se dost, reakční. Smrčková: velká dřička, dosti podlézavá, neforemná, zato dosti příjemná ve společnosti. SČM dobře funguje. Na každé škole důvěrník, který vede kartoteku o členech SČM a o reakčních živlech, správně tedy řečeno o všech osobách ústavu. Skvělá organisace. Fromovitžová pojede do palestiny. Její otec žid, má tam obchod. V ruštině dlouhý článek na oslavu Lenina. Vsadím se, že tolik co jsme se učili o Hitlerovy, Stalinovi, Leninovi jsme se neučili o žádném našem presidentovi.

27.I. (čtvrtek)

Byl jsem očkován proti tuberkulose. Nemám dosti ochraných látek. Ve škole se učí dál. Byl jsem vyvolán z ruštiny. Moc jsem neuměl. Vymluvil jsem se, že jsem nebyl ve škole a že nevím jak jsme se to měli učit.

28.I. (pátek)

Generál Píka byl odsouzen k smrti provazem. Byl oznámen rozsudek, přelíčení se tajilo. Bude zrušeno ¼ gymnasií.

29.I. (sobota)

Byli jsme na přednášce o padácích. Pak nám rozdávali vysvědčení.Mám 3 4 z latiny, franiny a fysiky atd. Byli jsme v kině. Jinak jsem se učil.

30.I. (neděle)

Celé ráno jsem překládal latinu. Pak jsem se připravil na cestu. V Přerově jsem chtěl jíti do kina, nedostal jsem však již lístek. Učil jsem se.

31.I. (pondělí)

Večer jsem byl na filmu Anna Karenina, anglickém to filmu, od Lva Tolstého. Je u nás zatýkáno dost lidí pro protistátní činost. Zajímavé. Na vše se přijde až nyní.

1.II. (úterý)

V poledne jsem jel domů, odpoledne jsem chvíli četl, pak se učil a šel do kina.

2.II. (středa)

Celý den jsem se učil, správně řečeno překládal latinu. Mám toho přes 4 stránky v knížce. Ten chlap nemá rozum. Byl u nás Zima. Chce přijet opět v neděli.

3.II. (čtvrtek)

Opět škola. Dnes to ušlo. Je souzen maďarský arcibiskup. Stalin podal nabídku, aby Truman přijel buď do SSSR, Polska neb ČSR.

4.II. (pátek)

Odpoledne jsme měli němčinu. Ve škole se zadává stále dál, dře se. Maďarský arcibiskup se přiznal ke všem věcem, z nichž byl obžalován.

5.II. (sobota)

Celé odpoledne jsem se dřel. Teprve večer jsem si četl. Ráno ve škole nebylo nic nového. Dočítám Na dvoře republikánském. Marta mi domluvila hodiny francouzštiny. Budu chodit každou sobotu v 6 hodin. Na pondělí máme ruskou básničku. Irena chce Ivanovi Rochovi posílat výkresy.

6.II. (neděle)

Dnes jsem se učil a četl. Odpoledne přijel Milan Zima. Chce k nám jezdit každý týden či co? Máme vždy štěstí na takové lidi. Latinář chce, abych uměl ty 4 stránky překládat.

7.II. (pondělí)

Zas do školy. Blbě se zkouší. Zápotocký včera bil ve své řeči do dělníků, že si brali 3 dovolené atd. Dělníci na něj již nadávají. Stojí proti němu.

8.II. (úterý)

Mincenty byl odsouzen na doživotní žalář. Přísné aneb málo přísné. Státní zástupce žádal trest smrti. U nás obžalováno 29 lidí z velezrady, spolčování s cizí mocností.

9.II. (středa)

Dnes v noci jsem hodně zvracel. Nešel jsem do školy. Dostal jsem pozdrav od našich kluků a děvčat z cábu. Podepsáni byli: Anička Bolacká, Scheuerová Věra, Mirka, Šofer, Mučka, Košárek 

10.II. (čtvrtek)

Ještě byl doma. Pohlednice od Oldy, druhé od Krenra a Volfa. Jedou přes Olomouc. Jsou na měšce. Včera dopis od Poláka. Stěžoval, že naši kluci neodpovídají na jejich pohlednice.

11.II. (pátek)

Marta dostala dopis od Lumíra. Žádá ji, aby šla s ním za první družičku na svadbu jeho sestřenice 26.t. m. Přijede ji pozvat jeho strýc a Jenda. Úplně jako v rodině:,,Ať nezahazuje své štěstí!“

12.II. (sobota)    13.II. (neděle)

Ve škole jsem celkem dopad dobře. Vypadá to velmi vábně. Byl jsem v hodině franiny. Martu byli pozvat Jenda a nevěsta přijeli ze Svinova. Jenda na Martu pohlížel. Na tatu to udělalo dobrý dojem, tak Marta pojede. Byl u nás spravovat elektriku. Malý slušných noh, velkého břicha a zadku. Když něco dělá hrozně funí. Povídá tatovi: Musím vám gratulovat. Četl jsem to v novinách. Nic si z toho ale nedělejte (naráží na článek, jenž byl nedávno v novinách, v němž se sdělovalo, že tata v soutěži ONV dostal 590 bodů a umístil se na prvním místě). Když mu tata dal slivovici, pravil: ,,To můj šňupák ještě neměl. Byl u nás spravovat ještě v neděli. Vykládal, že dřív tu bydlili páni akcionáři. Podařil se mu také vtip: Při spravování zásuvky, nevěděl, jak zakrýt díru. Tak prý musí ,,tu romanci“ nějak zakrýt. V hokei jsme prohráli ze Švédskem 4:2. Postupujeme do finale. Už prohra a chtěli jsme být první.

14.II. Pondělí

Na zítřek je dosti učení. Hráli jsme v hokey 19:2. To je dobré. Máme však špatnou obranu. Jsem zvědav, zda to vyhrajem s kanadou. Dnes byl otevřen volný trh na potraviny, ale za vysoké ceny.

15.II (úterý)

Z prodeje prý oddělali cukrovinky, poněvadž byl o ně velký zájem. Budou dány na trh ze zvýšenou cenu. Hráli jsme s Kanadou 3:2. Máme to dobrý. Škoda, že tam není Dr. Sláma a druhý Zábrodský!

16.II. (středa)

Dnes jsme hráli s Rakouskem 7:2. Je to poměr dosti malý. Učení dosti. Jenda Martě poslal pohlednici.

17.II. (čtvrtek)

Dnes jsem měl hodinu z franiny. Dostal jsem pohlednici od Mařenky Perkové. Jaký zázrak. Učení stále hodně. Dnes na mne vyhrkla Hubáčková, že jsem si nepřekládal franinu.

18.II. (pátek)

Odpoledne němčina. Snědl jsem poslední čokoládu. Na volném trhu se kupuje většinou jen šunka, bonbony, hlavně křupáky. Přednost ve frontě mají dělníci a vojáci. Maturovat se bude z latiny, ruštiny, češtiny, společenské výchovy (zeměpis, dějepis, politika) 4předmět bude volitelný: fysika, matika, biologie a chemie- Z franiny se maturovat nebude.

19.II. (sobota)

Hodně učení. Odpoledne měl hodinu z franiny. Myslím, že to pomůže, ne mnoho ale přece. Naši byli v kině. Vyhráli jsme v hokey.

20.II. (neděle)

Celé dopoledne jsem se učil, odpoledne jsem se šel projít. Vyhráli jsme nad Švédskem.

21.II. (pondělí)

Schůze svazu byla odložena, když jsem vyšel ze třídy, stála s Jitkou Růžičkovou jakási černovláska. Hned mne prosila, abych šel oznámit, že je recitace.

22.II. (úterý)

Oslavovali jsme 31. výročí založení Rudé armády. V Pátek bude oslava 1. výročí února. Bude mluvit A. Zápotocký. Těšil jsem se, že bude pochodové, ale bude odloženo.

23.II. (středa)

Novotný mi vrátil dopis od Poláka, v kterém tento píše, že mnozí naši kluci nepíší. Paní profesorka Hubáčková to zjišťovala avšak všichni odpověděli.

24.II. (čtvrtek)

Hrůza učení. Kromě toho jsem ještě večer musel jíti na Hviezdoslavův večer. Mluvil tam také Slovák. Velice pěkné. Oslavuje se 1výročí únorových dní. Kromě praporů na domech, 1 ozdobeného domu a dalších ověnčených bytů nic.

25.II. (pátek)

Marta odjíždí na svadbu. Je po hodině němčiny ještě hodinu franiny. Hodně učení (asi 80 slovíček franiny) ruština, zítra asi píšeme konu. Psali jsme konu z češtiny. Blbě dopadla.

26.II. sobota

Včera jsme měli 2 oslavy. První byla oslava třídní, posléze pak mluvil z rozhlasu A. Zápotocký! Bude mluvit zítra.

27.II. neděle

Učil se. Poslouchal projev Zápotockého. Zajimavé jsou tyto věci: 1, odpovídá na projev dr.Krajiny, vysílaného londýnským rozhlasem. 2, nár soc chtěli střílet do lidu s pomocí vojska 3, Kdyby president žil, bránil by se. Ale jak. Mohl by vše říci?

Neodpověděl na toto: 1, že vyhrožovali presidentovi, jestliže nepodepíše resignaci, že přijde vojsko z SSSR 2, neobjasnil, jak mohli dát presidentovi listiny, jež usvědčovali nár soc ze zrady, když material odváželi až v 18 hodin. Byl jsem na zápase Kanada – Morava 9:1. Zápas velmi pěkná procházka. Kanaďané velmi hrubí. Protáhli lidí. Pořadatelská služba zklamala. Krasobruslařky před vystoupením hokeystů. Velmi trapná situace, když Kanaďané vjeli na hřiště, když tyto ještě cvičili.

3.III. 1949 (čtvrtek)

Zítra je pochodové cvičení. Chvíli jsem se učil, pak šel na procházku. Koupil jsem si za 40 Kčs 10 dkg bonbonů. Bylo to hned ve mně.

Přihlásil jsem se do samaritánského kursu. Bude 2x týdně po dvou hodinách a to: v úterý a ve čtvrtek. Bude to asi do května a pak půjdeme na týden do nemocnice k operacím.

4.III. 1949 (pátek)

Nic jsem celkem neudělal (nenaučil se). Myslel,že budu míti v neděli trochu odpočinek. Ale zmýlil. Z ruské kony mám 4, z francouzké také, z české také.

8. III. 1949

Jeden kluk bude mít disciplinární řízení (Chytil). Kdo to je a co vyvedl? Je komunista, člen SČM. Má toho na svědomí povícero. 1, v sobotu byl tady krajský sjezd SČM. Tu šli zdobit nádraží (v sobotu), do školy přinesl jeden z nich co šli zdobit těsně před vyučováním řediteli žádanku z kraje, v níž se žádalo o uvolnění tolika a tolika žáků na 1 hodinu. Dobře. Milí žáci však po prvé hodině nepřišli a o dovolení si také nežádali. Od 12 hodin měli pak pořadatelskou službu další kluci, kteří opět šli za direktorem, ale ten je poslal za třídními, kamž se ovšem zeptat nešli. Dnes v češtině pak chtěl Horčička číst čítanky. Zjistil však že polovička třídy nemá čítanky. Tu si tyto nedbale zapsal a vyčetl jim, že si mohli čítanky vypůjčit v VII.A Na konci hodiny přišel ke stolku Chytil s knížkou a žádal po Horčičkovi, aby jej ze seznamu vyškrtl, že knížku má vypůjčenou ze VIIA od určitého žáka. Tento však po pravdě řekl, že ji půjčil Klimešovi.

22. III. 1949

Dnes jsme byli se školou v kině. Vyšli jsme ráno hned v osm, kino začalo v půl deváté, končilo v 10 hodin, takže jsme byli v ½ 11 ve škole. Měli jsme strach, že budeme míti franinu. Druhá skupina ji skutečně měla, kdežto naše skupina neměla, poněvadž Hubáčková je nemocná.Ve philosofii Hanáček zkoušel.

Vzpomněl si na mne a hned začal. Jak prý dlouho jsem se učil v koupelni filosofie, že prý když něco umím, nemusím něco se tak dlouho učit, že on mne nemusí zkoušet vůbec, on prý mne má vyzkoušeného již během čtvrtletí. Poznal jsem, že tento mluvil dnes s otcem a tak to dopadlo.

24.III. 1949

Dnes jsme měli první hodinu, ale pouze 25 minut. Pak jsme šli na brněnskou revui, nazvanou listujeme v kalendaři. Bruslila zde také Nekolová. ¹Ici se trouva plusieurs de fills, qui avaient les plus jolies corps. Je voudrais avoir un de ces fills par moi meme, pourqui je pouve avec elle faire que je voudrais. Toto představení bylo velmi pěkné, až mne překvapilo. Měli jsme pouze poslední pátou hodinu.

25.III. 1949

Dnes bylo 15 žáků na výzkumu na universitě (je to výzkum hudebních znalostí), takže nás bylo ve třídě pouze 11. Nic se nedělalo jen v matice zkoušel. ²Quand j´allais de l´école à la maison, j´ai vu une petite fille, qui avait le très joli corps et les membre. Je reconnus que cette fille avait été aussi aux vacances dans la ville Hlučín chez Proksch. Si je n´ai personne, je devrais la reconnaître.

Neměli jsme dnes odpoledne němčinu, takže jsem si s radostí oddychl.

Zítra přijede babička.

26.III. 1949

³Je dois écrir à Marie, qu´elle me uviděla quand pojedu do Brna. Musím si vybrat po konferenci nějakou spanilou dívku. Babička přijela.

27. III. 1949

Bylo rozhodnuto, že do Brna nepojedu. Pojede tam místo mě Marta. Zapomněl jsem napsat o tom co se stalo včera. Když jsem šel z procházky, uviděl jsem u Bystřičky veliký shluk lidu. Zprvu jsem tam nechtěl jíti, ale zvědavost mne přemohla. A nelitoval jsem. Uviděl jsem u okraje ve vodě psa, jenž stržen proudem byl unášen. Na stěně stál muž, nohami i rukami se držel o kameny a pomalu postupoval směrem k psíku. Tento se zatím zastavil před výčnělkem a opřel se o kameny. Lidé jej pak vábili, aby se vrátil. Skutečně. Pustil se proti proudu a statečně ploval. Když byl u pána, udělal panáčka a opřel se předníma prackama o kameny. Zatím byl spuštěn provaz se smyčkou, muž smyčku dal po chvíli námahy na krk psovi, vytáhl jej k sobě za srst, pak jej pustil a zachránci psíka vytáhli již navrch provazem. Ihned se všichni rozcházeli a o muže, jenž vlastně s nasazením vlastního života psa zachránil, neměl již nikdo zájem. Přispěchali však dva horlivci, kteří mu pomohli vylízti.

28.III. 1949

Nechal jsem se vyzkoušet z češtiny a z biologie. Naštěstí to dobře dopadlo. Sedím již na novém místě vzadu v poslední lavici. Je to tam dobré a psina je tam velká. Ve škole se zkouší velmi zuřivě. Na čtvrtek máme domácí češtinovou konu.

1.III. 1949

Psali jsme matickou konu. Úplná hrůza. Jeden příklad jsem opsal z taháku, který poslal Pšenička. Počítal jsem jej, avšak poznal jsem, že je špatně. Z druhého příkladu mám část. Největší počet příkladů spočítaných ze tří jsou dva a to ne celé. Úplná hrůza.

3.IV. 1949

Dnes jsem byl s p. t. rodiči na výstavě obrazů českých klasiků 19. století ze sbírek Národního musea. Velice pěkná sbírka. Půjdu se na ni podívat příští neděli ještě jednou. Byla tam s rodiči dívenka velmi hezká. Škoda, že jsem se s ní nemohl seznámit.

5.IV. 1949

Dnes odpoledne jsme měli přednášku o pohlavních nemocech. Přednášel starý pán bílých vlasů, po stranách přecházel tento vlas v dlouhý bílý vous, splývající dosti hluboko, takže nebylo viděti ani kravaty, pod nosem bílý dlouhý knír. Přednáška byla velmi zajímavá. Tyto všechny přednášky mají jednu vadu: člověk si při každé blbosti myslí, že již tuto nemoc má.

Zajímavé byly obrázky ukazované docentem doktorem Ostrčilem. Také byla zajímavá přednáška o alkoholu a kouření. Ve čtvrtek píšeme francouzskou kompozici. Na matematické kompozici mám 4.

6.IV. 1949

Učil jsem se. Kolem páté hodiny jsem se podíval z okna koupelny. Spatřil jsem dvě dívky: jednu černovlasou, nehezkou; druhá – malá H. Učily se držet rovnováhu a chodit po okraji chodníku. Náhle zadul vítr, zdvihly se také sukně H. Pěkná. Později si držela sukně vpředu, vzadu – Byla však obrácena ke mně obličejem. Podruhé jsem ji spatřil jak šla domů.

8.IV. 1949

Dnes jsem konečně měl vyplněno své přání. Šli jsme na pitvu. Před prvou hodinou telefonoval doktor, jenž nás vyučoval, abychom v ½ 10 se dostavili do nemocnice. Po prvé hodině jsme šli tedy do nemocnice. Já sám jsem šel do nemocnice s migrenou. Jelikož ještě vše nebylo připraveno, museli jsme čekat do ¾ na 11. Konečně jsme vešli do pitevny. Velký sál se dvěma velkými stoly. Každý stůl měl uprostřed díru, kam odtékala voda, celý stůl má několik rýh, kterými je sbírána voda do odtokové roury. Je zde také šlauch položený na stole, do této roury vede pak z ní voda. Na jednom z těchto dvou stolů leželo dítě, hlavu opřenou o stojánek. Nohy, ruce velmi vychrtlé. Bylo to půlroční dítě, které zemřelo otravou při nedodržování diety a jak se zjistilo u pitvy na zápal plic (mělo totiž na každé plícy velké černohnědé skvrny. Pitva nebyla ani tak strašná. Základní řez při pitvě od hrdla až dolů, rozříznou se žebra, vytáhnou všechny vnitřnosti, prozkoumají se, skalpuje se hlava, kůže na temeni rozřeže, stáhne, lebka pomocí kladivka, pilky se rozřeže, vyndá mozek, udělají preparáty. Byl bych to vydržel až do konce, ale před koncem ondlel Vojáček. Nejprve vytřeštil oči, položil hlavu na rameno spolužáka, pak najednou zazněly dva hrozné skřeky, oči vykuleny, že to dál nejde a už se poroučel. Kluci ho posadili a pak odnášeli ven. Máti byla včera ve škole. Na ruské koně 5 (měli jsme překlad z češtiny do ruštiny), z fysiky, jestli prý tomu rozumím.

9.IV. 1949

Mám 2 na francouzské koně, do konference dostanu 3. Jaký to div. Měli jsme švandu v dějáku. Šouba, miláček profesorky jí dnes zdrhl, ačkoliv jej upozorňovala, že jej bude zkoušet. Vyzkoušela 3 lidi a pak začala: Věříte, že ani nemohl myslet jak mne to rozčílilo, co mi ten darebák Šouba udělal. Nezkoušelo se, což bylo výhodné, probírala dál, vlastně jeden kluk četl z dějepisu další látku a Hanáková za každou přečtenou větou rozjímala o Šoubovi.
č   3
l    3
pv 2
fr  3
r   4
fy 4
m 3-4
ď  2
z   2
ph 2
zp 2
kr 3,4

10.IV.

Byli jsme na výstavě. Četl jsem.

11.IV. 1949

Byli jsme ze školy někteří odpoledne v divadle. Na tom by nebylo nic zvláštního. Hráli ,,Messinskou nevěstu“. Kus byl hezký, líbil se mi. Zvláštní zde je, že herci ve většině svých rolí zpívají a nezpívají. Nevím přesný výraz. Prostě je to zvláštní doba, kdy člověk nemluví, avšak také nedává celé své umění pěvecké najevo. Hudba byla pěkná. Teď něco o svém okolí. Na jedné straně seděl Sládeček, Zdražil, Ženčák a Ferbas, na straně druhé dvě neznámé dívky asi věku kolem 11-12 let. To by nic nebylo. Před námi na čísle 13 a 14 seděly dvě kamarádky, dívky asi 13leté! Zaujala mne zvláště jedna z nich svým zvláštním jemným obličejem. Jak težko vylíčit tuto krásu, zvláštnost tohoto obličeje. Škoda, že nemám kreslířské nadání, abych mohl zachytit všechny zvláštní obličeje, jež jsem během života viděl. Tmavé vlasy, nízké čelo, zvláštní úsměv, slovy to nevylíčím. Byly to však ještě blbá děcka. Nedělaly nic jiného, než se bavily horoskopem.

Všude se rozpředla zábava o včerejším vysílání z Francie, všichni se smějí vtipům Járy Kohouta, opakují si je navzájem. O poslouchání cizího dovoleného rozhlasu svědčí také různá prořeknutí studentů v politické výchově.

12.IV. 1949

Dnes nám četli známky. První hodinu místo češtiny jsme měli míti tělocvik. Jak jsem byl překvapen, když jsem přišel do školy v ½ 9 a byl tam Novotný čtě známky. Mne prý Novotný velmi chválil, nic jsem si nezhoršil, ještě dva předměty jsem si zlepšil. Můj prospěch vypadá asi takto:
č 3, r 3, fr 3, l 3, pv 2, fy 4, ď 2, z 2, př 3, ph 1, m 3, kr 3, zp 2.

Byla hrozná spoušť, Hrůza 5, Šouba dvě pětky, jako trest za vymazání se z třídnice (byl zapsán, že chyběl 1 hodinu)

Dnes mi poslala Drahuška Durmanova korespondenční lístek se zvláštní soutěží. To mne velmi překvapilo, poněvadž jsme se vlastně rozešli v nedobrém. Dostala adresu od Liby Poláškové. Proč psala mně?

14. IV. 1949

První den prázdnin! V úterý opět škola. To však nevadí. Ráno jsem se učil do 10 hodin, pak se připravoval na cestu do Přerova. Vlak mi jel v 11hod 35 minut. Já vyšel již ve ¼ 12 poněvadž jsem si chtěl poslat také dopisy a pohlednice z nádraží. Vystupuji z domu, když tu spatřím hezkou dívku. Zůstal jsem pav.

Spočal jsem ji sledovat, mysle, že bude bydlet asi nedaleko, poněvadž úprava vlasů nasvědčovala tomu, že byla u našeho holiče. Šel jsem až za trafiku, kde kupuji noviny, jelikož však tato nemínila zastavit, obrátil jsem se, koupil jsem si známky a šel na nádraží. Taktak, že jsem stihl vlak. V Přerově není nic nového.

17.IV. 1949

Stále nic nového buď čtu neb cestuji mezi Šiřavou, babičkou a nádražím. Máme o den déle prázdno, prý proto, abychom se mohli pohodlně dostat domů z prázdnin. Včera tedy byl tata u Kotasa. Byli jsme také na Božím Těle. Bylo velmi pěkné a hrůza lidí. Nikdo je nenaháněl, nikdo nekázal, že musí tam jíti.
Vládní činitelé naší republiky se rozčilují velmi spravedlivým hněvem, že jim nepustili do Paříže na mírovou konferenci všech 79 lidí, které tam chtěli poslat. Počet členů byl omezen pouze na 8. Skoro na 1/10. To je dobré.

V Kulturní politice dostal po nose Vítězslav Nezval. Hrozné pobouření, že psal a stále píše jen kapitalisticko-buržoazně-měšťácko-imperialistické verše, místo aby opěvoval budovatelské nadšení všech pracujících tříd.

Tata pojede asi v úterý již na školení. Potřebuje 25 marxistických knih. Dresura tam prý je jako na vojně. Mají tam (na školení) jíti všichni úředníci, školení dělníků bude prováděno v továrnách.

19.IV. 1949

Opět v olomouci. Přijel jsem ráno. Dopoledne jsem se učil. V poledne při obědě jsem vykládal, kterak jsem se měl dobře v Přerově na jídlo. Byl jsem velmi překvapen tím, že babička se velmi divně tvářila a začala míti velmi špatnou náladu. Nevím proč. Odpoledne jsem byl v kursu. Jelikož sestra nepřišla, šli jsme domů. Začínám poznávat své okolí. Potkávám tváře známé z cesty do školy. Je jich několik: malá asi 12letá dívka, tenká jako tyč, černých vlasů jako špagety, hrozně nepěkná. Druhá asi tak 13-14letá chce se stát velkou slečnou, barví si rty a strojí se jako kdyby měla 20 atd. Byl jsem v kině s Martou.

Babička s mamou jednou zítra do Brna.

21.IV. 1949

Po prvé po 3 nedělích opět kurs. Velice zajímavý. Začíná pravé školení samarititánů. Mama přijela dnes z Brna. Ela je odsouzena za překročení hranic na 18 měsíců. Velmi přísný rozsudek. Proč nepouští lidi tam, kam je srdce táhne? Slávek se k maturitě vůbec neučí. Nevím, jak to chce udělat.

Jiřinka Horálková dělala ještě s několika prověrku od 11hod ráno do 24hod. v noci. To je vidět, kdo je zkoušel. Dostala teď od KSČ dopis, že se minulá prověrka ruší, poněvadž byly přepracovány.

Jiřinka opět napsala, že se necítí vzdělana a hodnotna k tomu, aby byla přijata zpět do strany. Tu jí odepsali, že když nemá jiného důvodu, že to vůbec nevadí. Má-li jiný důvod, ať ho udá. Kdyby ho udala, tak by byla zavřena. Asi tak před měsícem měl v Lidovkách úvodník jakýsi Lecina. Žádal Čechy, aby udávali své bratry, soudruhy atd. To samé však hlásali také za Reichu Němci a říkali tytéž důvody.

24.IV. 1949

Zas neděle pryč. Za týden se budu míti dobře. Příští neděli pojede celá škola na stromky. Já jako osvobozený od tělocviku zůstanu doma. Ráno snad budu dělat nějakého sluhu někde v úřadě, odpoledne budu míti volno. Co budu dělat? Číst, číst a zas číst. Škola se zavázala, že vyplní 4.000 dotazníků o šetření docházky do zaměstnání v průmyslu. Nyní tedy dostal každý žák 10 těchto dotazníků vyčísliti. Co se s tím dělá? Dělníci vyplní dotazníky a teď my máme podle klíče do číslovaných čtverečků uvádět čísla. Jak to vypadá?

Tyto čísla se vyplňují podle zvláštního klíče. Na příklad: ot.2: Vaše jméno a příjmení (příklad) Smrček Čeněk rok narození 1900 rok nástupu do závodů 1944. Podle klíče do čtverečků č.12 se napíše, je-li to muž č1, žena č2 do čtv. 13-14 rok narození zde 00 (2čtverečky, poslední 2 čísla) a 15-16 rok nástupu u tohoto příkladu 44. Některé perličky dotazníků: Ujde do závodu 1.000km za 20 minut, bydlí v závodě, na působiště jde 15 minut, do závodu jde 20 minut, šatu zničí za 40.000 Kčs atd. Tata přijel na odpoledne ze školení domů. Mají se tam na jídlo celkem dobře 2x denně maso, v noci prý mu tam chrápou dva.

29.IV. 1949

Dnes byl pohřeb Holuba, žáka VIII. A. Na pobídku ředitele šli na jeho pohřeb obě septimy. Koupili jsme každá ze septim jeden věnec. Pohřeb se konal v 5hod. sraz byl již ve ¾ na 5. Šel jsem tam také! Jaké bylo mé překvapení, když mne strčili, abych stál ještě s jinýma u rakce. Na jedné straně stál Vojáček, dále Václavek, třetí ten francouz (co byl vloni na francouzskem gymnaziu) na druhé straně Já, Šouba a poslední jeden z „áhů“. Bylo hrozné vedro. Před rakví stranou od věnců před levími oleandry, stály totiž po obou stranách, tedy ode mne na levo stáli dva kluci s vlajkou ústavu zahalenou v černý závoj. Zpíval sbor gymnasia pod dirigenstvím Čičetky. Bylo zde také mnoho členů profesorského sboru jako: Novotný, Kimla, Jiroušek, Přidal atd. Bylo zajímavé pozorovat nejbližší příbuzné, t. j.otce, matku a sestru. Otec si otřel jednou za čas slzy. Matka plakala stále, sestra dosti často. Poslední se vždy před pláčem začala chvět brada. Na zpáteční cestě jsem šel až k Palacu s klukama, dále pak sám. U potoka, jenž se teď zasypává jsem spatřil příbuznou Prokše, kterou jsem viděl často v Hlučíně, jeti na kole. Zeptal jsem se, zda ještě nemá z kola osmičku, ona:,,Prosím!“ opakoval jsem ji ještě jednou otázku a zeptal se, jestli jezdí do Hlučína; prý ano. Podíval jsem se ještě na jedno kolo (t.j. jak jednou objela) a šel domů.

Pokračování deníku Ivana Šperlinga