Česko-izraelské vztahy po 2. světové válce

Po druhé světové válce podporovalo Československo velmi účinně vznik státu Izrael. Ministr zahraničních věcí Jan Masaryk osobně vyvíjel velkou diplomatickou aktivitu v tomto směru v Organizaci spojených národů. Již koncem roku 1947 také začala jednání o československé vojenské pomoci vznikajícímu židovskému státu. 

Významným zdrojem výzbroje Izraele bylo také Československo (část zbraní získali také kořistně od jednotek, které porazili, to ale spíše až v roce 1948).

V roce 1947 požádala Hagana v Československu o nákup zbraní. Smlouvu podepsal Ehud Ariel v lednu 1948. Dodávky se týkaly zbraní, munice a v neposlední řadě také letadel.

Neméně důležitou pomocí Československa byl výcvik vojáků. V Olomouci, Hradci Králové a Českých Budějovicích se cvičili piloti, v Liberci letečtí mechanici, v Chrudimi další pozemní personál, v Mikulově tankisté (7.-8. 1948) a ve Stráži pod Ralskem výsadkáři (7.-.9. 1948). Na území Československa, konkrétně v Libavé, vznikla na základě dohody z 25.6.1948 také samostatná židovská brigáda čítající 1 335 vojáků (zajímavostí je, že 305 z nich byly ženy). Téměř všichni její členové byli českoslovenští Židé. Z významných izraelských osobností, které se v Československu cvičily, můžeme jmenovat také budoucího vrchního velitele izraelského letectva a prezidenta Státu Izrael Ezera Weizmana. Zajímavostí je, že letoun Spitfire, který patřil Ezeru Weizmanovi a který byl také koupen z Československa, stále v Izraeli létá. Je to pověstný tzv. Černý Spitfire a je to jeden z posledních letounů tohoto typu, které stále létají.

Pomoc Československa pochopitelně nebyla tak úplně nezištná. Židé za dodávky zbraní platili, pro Československo výhodně, tedy v dolarech a na ruku. Jen velmi málo výzbroje bylo prodáno na úvěr. Díky příjmům v dolarech se Československu podařilo prolomit dolarovou bariéru uvalenou po únoru 1948. Celkově se dodávky zbraní vyšplhaly až na ¾ miliardy dolarů.

Dalším důvodem, proč Československo v takové míře podporovalo vznikající stát Izrael byl fakt, že i Sovětský svaz Izrael ze zištných důvodů podporoval. Sověti totiž předpokládali, že Izrael bude prodlouženou rukou SSSR ve Středomoří a dělali tak vše pro to, aby se jim podařilo z oblasti vyhnat Brity.

Československo se na vzniku Izraele nepodílelo pouze dodáváním tolik potřebných zbraní nutných k obraně. Bylo také součástí všech tří výborů (jeden rozhodoval o dělení britské Palestiny, další dva byly výbory administrativní a realizační), které rozhodovaly o budoucnosti Palestiny, která byla pod britským mandátem. Tomu nejdůležitějšímu z nich dokonce přesedal československý diplomat Karel Lisický. Výbor měl doporučit další postup pří řešení situace v britském mandátu. Nakonec doporučil, aby došlo k rozdělení britského mandátu na dva státy - židovský a arabský. Toto rozhodnutí bylo zpečetěno rezolucí č. 181, která byla 29. listopadu 1947 přijata.

Stát Izrael byl vyhlášen 14. května 1948. Československo bylo čtvrtým státem, který oficiálně Izrael uznal, stalo se tak 19. května 1948. Diplomatické styky na úrovni velvyslanectví byly navázány 3. července. Izraelské velvyslanectví bylo v Praze fyzicky otevřeno v roce 1949, československé v Izraeli 2. ledna 1950.

Nucený odvrat Československa od Izraele

Příznivý postoj Sovětského svazu netrval dlouho. Izrael se totiž nestal socialistickou zemí, jak si Sovětský svaz představoval, ale programově se přiklonil ke Spojeným státům. V prvních volbách do izraelského parlamentu 25. ledna 1949 získala komunistická strana (Maki) pouze 3,5%, tedy 4 mandáty, což byl výsledek žalostný.

Obrat politiky měl vliv i na Židy žijící v SSSR a následně i ve všech lidově demokratických republikách. Víceméně se jednalo o oficiální státní antisemitismus, který se začal projevovat v letech 1952 a 1953. Tento vývoj se projevil i v tzv. lidově demokratických zemích. Nejprve v Maďarsku, poté i v Československu (zejména proces s Rudolfem Slánským). Na Židy byl vyvíjen tlak, aby se plně asimilovali, omezovala se činnost synagog. V této době odešlo z Československa 19-20 tisíc Židů do Izraele, 7-8 tisíc do USA a západní Evropy.

V roce 1955 bylo Československo politickým vývojem přinuceno dodávat zbraně pro změnu druhé straně, tedy Arabům, konkrétně Egyptu. Na rozdíl od Židů platili Arabové bavlnou, která v té době příliš vysokou cenu neměla. 

Vzájemné vztahy mezi Československem a Izraelem se postupně utlumovaly. K úplnému přerušení diplomatických styků došlo po tzv. Šestidenní válce, 10. června 1967. K chvilkovému zlepšení vztahů došlo během tzv. Pražského jara v roce 1968. Následná okupace Československa téhož roku ale vztahy opět uťala. Okupace Československa byla v Izraeli silně vnímána. Došlo k protestům a vznikly i písně na podporu Československa.

Během 70. a 80. let se Izrael stal zemí, která téměř jakoby neexistovala, pomineme-li protiizraelskou propagandu, která často překročila hranice antisemitismu. Obnovu kontaktů s Izraelem proto mnozí Čechoslováci na začátku 90. let vnímali jako přirozenou součást nápravy všech anomálií a chyb, jichž se předchozí režim dopustil. Prezident Havel navštívil Izrael již v dubnu roku 1990, a byl prvním post-komunistickým státníkem, který do této země dorazil.



Zdroj: Centrum Oase