<< zpět na kategorii "Významné osobnosti současného veřejného života"

Tento filozof, básník, prozaik, pamfletista a publicista byl také jedním ze zakladatelů a dlouholetých inspirátorů české alternativní kultury; guru skupiny Plastic People of the Universe, která zhudebnila řadu jeho textů.

„Prvních deset let“ Egona Bondyho

Jeho otec byl generálem československé armády. V roce 1947 Zbyněk Fišer, budoucí Egon Bondy, přerušil studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let žil počátkem 50. let „zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a santusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu zase i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho“. Stálý pracovní poměr neměl, „živil“ se i žebrotou a drobnými krádežemi.

Koncem 40. let se ovšem seznámil s Karlem Teigem a Závišem Kalandrou a navázal přátelství s básníkem Ivo Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Honzou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. S Honzou Krejcarovou navázal též intimní vztah a v roce 1949 s ní připravil surrealistický sborník Židovská jména, který obsahoval 15 textů. Každý z přispívajících si zvolil židovský pseudonym, též na protest proti antisemitskému zabarvení vykonstruovaných procesů v Sovětském svazu i u nás. Od tohoto okamžiku začal Zbyněk Fišer používat jméno Egon Bondy. V následujících letech psal nadále básně, snil o světové revoluci a žil na hraně zákona.


Studim filosofie

Zájem o filozofii, především marxistickou, čínskou a indickou ho přiměl k návratu ke studiu. V roce 1957 odmaturoval, téhož roku se dostal na dálkové studium filozofie a psychologie na FF Univerzity Karlovy, přestože nepodal včas přihlášku. Jak opět popsal ve své knize: „Šel jsem rovnou za děkanem. Ten tam samozřejmě nebyl, ale byl tam jeho tajemník Salač. Byl to alkoholik. Jak jsme na sebe dýchli, tak jsme poznali bratry v triku. Salač mne okamžitě, jakožto dělnického kádra, vzal ke zkušební komisi, že naposled mají ještě přezkoušet mne. A tím to ovšem bylo hotovo…“.

Studium absolvoval v roce 1961, v letech 1957–1962 navíc pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu. 1962–1967 byl zaměstnán v bibliografickém oddělení Státní knihovny ČSSR. V té době začal publikovat ve vědeckých časopisech (Dějiny a současnost, Filozofický časopis aj.). V roce 1967 mu vyšla pod vlastním jménem první kniha – Otázky bytí a existence, v roce 1967 získal titul doktora – kandidáta věd. Od stejného roku je v invalidním důchodu.


Underground a spolupráce s StB

V 70. letech se stal guru psychedelické skupiny Plastic People of the Universe, která zhudebnila řadu jeho textů. Navazuje rovněž přátelství s básníkem a uměleckým vedoucím Plastiků Ivanem Martinem Jirousem. V 80. letech ovlivňuje ranou tvorbu Jáchyma Topola nebo J. H. Krchovského. Bondy se stal jednou z vůdčích postav českého undergroundu.

Ve svých textech se nikdy neztotožnil s podobou poúnorového režimu a stal se jeho vytrvalým kritikem. Současně však v letech 1961 - 1968 (krycí jméno „Klíma“), 1972 - 1976 (krycí jméno „Mao“) a 1985 - 1989 (krycí jméno „Oskar“) spolupracoval se Státní bezpečností. Všeobecně se vědělo, že je Bondy je nespolehlivý, neboť to sám často avizoval, o jeho spolupráci však ne. Ta byla zklamáním pro mnoho Bondyho souputníků.


Po revoluci 

Bondy měl velké výhrady k politické situaci po roce 1989. Angažoval se v levicovém hnutí (strana Levý blok, příspěvky do Haló novin aj.), psal politologické eseje. Hlásil se svého času k trockismu, později k maoismu, blízko měl i k anarchismu. 

V roce 1989 se přestěhoval do Telče, odkud v devadesátých letech přesídlil do Bratislavy, kde vyučoval v letech 1993 – 1995 na tamějších univerzitách filozofii. Věnoval se rovněž dramatické tvorbě, překladu, psaní pro děti a hudbě. Překvapivě působil v poslední době také jako zpěvák ve skupině Požoň sentimental, hrající hospodské folklórní písně.

Do obecnějšího povědomí veřejnosti vešel nejvíce díky knihám Bohumil Hrabal a Morytáty a legendy a Něžný barbar (zfilmováno v roce 1989).


Dílo 

Široká veřejnost zná Egona Bondyho především jako disidenta a vůdčí postavu českého undergroundu. Jeho literární činnost však byla velice rozsáhlá. Do roku 1989 zůstávala jednak v rukopisech, jednak vycházela v různých samizdatových podobách v časopisech i samostatně. Legálně vyšly jen některé jeho práce - především filozofické - publikované pod jeho vlastním jménem.

Od padesátých let vydal Egon Bondy v samizdatu přes 40 básnických sbírek a poem, více než 20 próz, 13 divadelních skečů, filozofické eseje, politologické studie, 11 svazků dějin evropské i mimoevropské filozofie. Řada jeho prací vyšla v exilových nakladatelstvích. Bondy byl také jedním ze zakladatelů samizdatové edice Půlnoc. 

Poezie:
Básnické začátky Bondyho mají převážně surrealistické rysy. Začátkem padesátých let píše poezii filozoficko-meditativní s vizionářskými a kazatelskými prvky. V náznacích se tu objevuje i vliv K. H. Máchy a K. J. Erbena. I jako básník je Bondy kritikem politických poměrů a jeho verše mají často ironický a výsměšný charakter. Básnické dílo bylo v letech 1990 - 94 uspořádáno do deseti svazků.

Básnické sbírky:
Trapná poezie - 1951, autor zde užívá parafrází, citací banalit z plakátů a hesel
Dagmara aneb Nademocionalita - 1951, sbírka přináší i německé verše, prostupují zde deprese a beznaděj
Malá kniha - 1952-53
Básně od srpna 1954 do září 1958
Tzv. filozofické básně - 1958-59, úvahy o bezútěšnosti života, založeného jen na biologických základech
Kádrový dotazník - 1962-67, sbírka má autobiografický charakter

Próza:
Bondyho próza se opět pohybuje v groteskně absurdních polohách.

Invalidní sourozenci - 1974, román ve formě sci-fi
Aktualizovaná podobenství z minulosti přinášejí prózy:
Mníšek - 1975
Šaman - 1976
Nový věk - 1982
Týden v tichém městě - Bratislava 1998, realistická novela
Cesta Českem našich otců - 1992
Cyber comics - 1995

Filozofické spisy:
Otázky bytí a existence - 1967, vydáno pod jménem Zbyněk Fišer
Útěcha z antologie - 1967
Buddha - 1968
Filozofické eseje - soubor vydání 1993


Bondyho filosofie

Těžištěm Bondyho práce je ontologická problematika. Výchozím problémem je kritika kategorie ontologické substance a pokus o vypracování „nesubstančního modelu v ontologii“, pro nějž se stává důležitou kategorie samovzniku. Už při těchto analýzách je charakteristické propojování problematiky ontologické a axiologické, jež jsou nazírány v komplementární jednotě. Základní pozicí, která je dodržována a jen stále jasněji propracována v celém díle, je ateistická dialektika, úzce propojující prováděnou filozofickou analýzu s dialektickým a historickým materialismem. Souvisí s Bondyho krajně levicovým politicko-společenským stanoviskem, které je častěji vyjadřováno a obhajováno zejména v pracích napsaných v r. 1969 a 1989 a publikovaných jen v samizdatu. Dospívá k hypotéze o „ontologii beze všech determinací“. V průběhu Bondyho celoživotní práce se východiska modifikovala, ale nebyla opuštěna. Systematický zájem o buddhistickou a čínskou filozofii vedl i k zájmu o islámskou a křesťanskou teologii. V posledních letech dochází k vážnému posunu v tomto směru a práce je obohacena o analýzu některých tradičních teologických kategorií, např. kategorie milosti. Ateistické východisko umožňuje analyzovat ontologický i axiologický obsah těchto kategorií a poukázat na jejich obecnější význam. Během času dospívá práce k tomu, že dosahuje přesnějšího výkladu některých koncepcí indické a čínské filozofie a ukazuje se jejich vnitřní souvislost s evropským myšlením a jejich využitelnost pro další filozofickou práci obecně. V r. 1970 byla v eseji Juliiny otázky (knižně v r. 1993) exponována problematika místa a funkce lidského rodu v rámci pohybu univerza a s tím i problém vytvoření tzv. „artificiálních bytostí“, které znamenají víc než jen „umělou inteligenci“. Tato problematika zůstává od té doby v Bondyho díle stále reflektována. Díla věnovaná dějinám filozofie jsou psána se značnou podrobností a současně s ohledem na čitelnost pro laiky.

Zdroj: Ebondy.sweb.cz