Vynoření Charty 77 na politickém horizontu československého dění vyznačilo základní předěl ve vývoji země po porážce reformního hnutí roku 1968. Ideová orientace Charty 77 - princip nedělitelnosti svobody a všeobecné platnosti lidských a občanských práv - byla radikální výzvou komunistickému totalitnímu režimu. Charta započala epochu politiky směřující k obnově občanské společnosti, demokracie a právního řádu, založeného na bezvýhradném uznání lidských a občanských práv. Přestože byl počet signatářů Charty vzhledem k celkovému počtu obyvatel malý, je dnes Charta 77 považována za jednu z nejvýznamnějších akcí odporu vůči totalitnímu režimu v období normalizace.

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se významní představitelé disentu podíleli - často v nejvýznamnějších funkcích -  na řízení státu. V nich buďto dodnes setrvali, nebo se stali součástí veřejného života a komentují současnou politickou situaci.

Po svém únorovém vítězství roku 1948 komunisté vybudovali totalitní politický systém, kterým byla veškerá moc soustředěna mezi nejvyšší funkcionáře KSČ. Opozici zlikvidovali. Zákonodárné orgány, vládní instituce a nekomunistické politické strany se staly pouhými vykonavateli příkazů KSČ a zástěrkou diktatury. Snahou komunistů bylo dosáhnout vysokého stupně byrokratizace státního aparátu, likvidovat opoziční stranickou i bezpartijní inteligenci ve vědě, kultuře a umění, stejně jako absolutizovat moc stranické nomenklatury.

Mnoho odpůrců totalitního režimu svůj nesouhlas s ním vyjadřovalo uměleckými prostředky. Odmítali aktivně se podílet na budování socialismu, hledali proto cesty k alternativnímu životu. Útočiště nacházeli v přírodě a různých undergroundových komunitách, psali protirežimní básně, filosofovali, skládali hudbu a pořádali koncerty a happeningy.

V této kategorii se nachází zejména osobnosti, které zemřely v důsledku komunistického teroru. Jedná se o oběti justičních vražd a osoby zavražděné státními represivními a ozbrojenými složkami a ty, jenž zemřeli následkem krutého zacházení při výsleších ze strany Státní bezpečnosti neblaze proslulé svými brutálními způsoby vyšetřování a užíváním fyzického i psychického mučení.