Raketová kariéra

Jan Šejna se narodil 12. května 1927 v Radhosticích na Strakonicku drobným zemědělcům. Studia na gymnáziu nedokončil a do konce války pracoval jako zemědělský dělník. V době války byl na měsíc uvězněn pro falšování dokladu a vydírání. Jisté prameny tvrdí, že udával gestapu, ale tyto domněnky jsou pravděpodobně nepravdivé. Po válce se s rodiči přestěhoval do pohraničí. V roce 1946 vstoupil do KSČ, rok po komunistickém převratu se stal zemědělským tajemníkem v Horšovském Týně.

V roce 1950 narukoval Šejna na vojnu. V armádě se rozhodl zůstat a využít své schopnosti politického agitátora. V roce 1954 se stal poslancem Národního shromáždění, byl zvolen kandidátem Ústředního výboru KSČ a zástupcem velitele pro věci politické u ženijního vojska na MNO. Už v roce 1955 byl povýšen na podplukovníka.

V roce 1956 po smrti prezidenta Gottwalda Šejna tvrdě kritizoval ministra národní obrany, Gottwaldova zetě Alexeje Čepičku, čímž významně přispěl k jeho odvolání. Poté co na tento ministerský post nastoupil Bohumír Lomský, Šejna se stal náčelníkem jeho sekretariátu. Nadstandardně dobré vztahy si Šejna vybudoval i s novým prezidentem Antonínem Novotným a jeho synem. V roce 1964 se pak stal vedoucím tajemníkem hlavního výboru KSČ na ministerstvu národní obrany, tím se vyhoupl mezi klíčové československé funkcionáře.

Emigrace k třídnímu nepříteli

V lednu 1968, kdy jeho ochránce Antonín Novotný ztrácel svůj vliv, začalo vyšetřování hospodaření na ministerstvech a úřadech. Jedním z podezřelých byl i tehdy již generál Jan Šejna. 25. února 1968 v pět hodin ráno Šejna spolu se svým synem a přítelkyní odjel z Prahy, na hraničním přechodu u Bratislavy překročil hranice do Maďarska, odkud pokračoval do Jugoslávie, aby nakonec 26. února přes Terst doputoval až na americký konzulát v Miláně. Od Američanů získal Šejna politický azy a do roku 1976 pracoval pro CIA jako analytik a odborník na východní blok. Později spolupracoval s DIA. Zemřel v roce 1997 v New Yorku.

Semínkový generál

Šejnův útěk definitivně zlikvidoval mocenské postavení Antonína Novotného. Na schůzi předsednictva, které případ několikrát projednávalo, se prezident pokoušel se od Šejny distancovat, neúspěšně. Byla to jedna s posledních ran, které vedly k jeho odchodu z funkce hlavy státu. 4. 3. 1968 byla po dvaceti letech zrušena předběžná cenzura. Týž den média podrobně informovala o celé aféře a Novotný i na základě této kampaně 22. března abdikoval i z funkce prezidenta republiky (už na začátku roku ho ve funkci předsedy ÚV KSČ vystřídal Dubček).

Generál Šejna se účastnil mnoha podvodů, které mu pomáhali financovat nákladní životní styl. Nejznámější je zpronevěra většího množství osevního semena jetele a vojtěšky (odtud přezdívka semínkový generál) z armádních nákupů, které generál prodával několika zemědělským družstvům nebo také machinace s prodejem ojetých armádních aut. Ve vyšetřovací zprávě se kromě 360 000 korun zpronevěřených v obchodu s travním semenem a nelegálních příjmů ze spekulací s auty, uvádí také neuhrazené dluhy vylákané z několika Šejnových známých nebo i takové položky jako „vylákání peněz na obstarání bagru“. Celková suma přesahovala půl miliónu korun.

Otevřené otázky

Podstatnější než jednotlivé Šejnovy delikty jsou jistě politické a mezinárodněpolitické souvislosti jeho případu. Nebýt toho, že se vše odehrávalo v době pádu Novotného, Šejnova aféra by možná nebyla tak zajímavá. Jednou z dosud otevřených otázek, které kauzu provází, je výklad některých událostí na přelomu let 1967 a 1968.

Dosud otevřenými otázkami jsou např. jaká byla úloha Šejny při odvolání Novotného z funkce prvního tajemníka nebo ve vyhlášení údajné pohotovosti vojenských jednotek v té době či jak se dozvěděl, že jeho spoluviník změnil svou výpověď v Šejnův neprospěch. Šejna měl velmi dobré informace o průběhu vyšetřování, což mu umožnilo včas utéct do zahraničí.

Vyšetřování

Po jeho útěku byly v Československu sestaveny dvě komise. První, kterou vedl generální inspektor ČSLA generálplukovník Miroslav Šmoldas, měla objasnit především Šejnovu hospodářskou kriminalitu (viz. závěry uvedené výše). Druhá z nich, stranická, vedená Oldřichem Černíkem, se zabývala politickými souvislostmi případu. Domněnka, že Šejna pracoval pro zahraniční západní zpravodajské služby, se nepotvrdila. Otázkou zůstalo, zda s sebou vzal utajované vojenské dokumenty, ke kterým měl z titulu své funkce přístup.

Osoba generála Šejny zůstává obestřena mnoha otázkami. Historici jsou při hodnocení jeho působení v Československu i v USA velmi kritičtí, jeho zastánci zejména za oceánem však tvrdí, že jeho negativní hodnocení je výsledkem působení komunistické propagandy.

Co mohl Šejna západním rozvědkám nabídnout? Pravděpodobně velmi cenné informace, jinak by ho tehdejší šéf CIA Richard Helms neoznačil za nejdůležitějšího uprchlíka, který v letech studené války emigroval z Československa. Šejna se dobře orientoval v životě čs. armády i KSČ a znal pikantní podrobnosti o jejich vysokých funkcionářích. Navíc prý do USA přivezl na mikrofilmech několik tisíc stran přísně tajných vojenských dokumentů, které mu pořídil podřízený kapitán těsně před útěkem.

V roce 1982 vyšly Šejnovy paměti, ve kterých vedle celkem věrohodných podrobností ze zákulisí režimu uvádí řadu sporných tvrzení. Nejdiskutovanější je pravděpodobně tvrzení, že českoslovenští vojenští lékaři, kteří pracovali v Severní Korei během války na začátku 50. let, dělali pokusy na amerických zajatcích. Velký rozruch vyvolal Šejna i v roce 1992, tři roky po pádu železné opony, kdy stejné tvrzení zopakoval v americkém Senátu. Toto Šejnovo tvrzení se nikdy neprokázalo.



Zdroj: Praguecoldwar.cz