Šedesátá léta znamenala pro vývoj československého grafického umění obohacení o řadu nových postupů a materiálů. Výrazový rejstřík tradičních grafických technik se obohatil o řadu nových postupů a materiálů.

Česká moderní grafika se rozvíjí v několika vlnách od konce devatenáctého století. Vyvíjela se nejprve pouze jako soukromá záliba umělců a teprve od roku 1910 jako graduovaný předmět.

Konec čtyřicátých let znamenal pro grafiku stejně tak jako pro ostatní druhy umění počátek doby útlumu. Léta padesátá a šedesátá rozčlenila české umění do několika směrů a jeho charakter do značné míry určovala vznikající seskupení. Tento vývoj se odrážel také v grafice.

Grafika 60. let minulého století byla nabita novými experimenty. Výrazový rejstřík tradičních grafických technik se obohatil o řadu nových postupů a materiálů. Grafické umění dosáhlo nebývalého rozkvětu díky klasikům grafického řemesla Jiřímu Johnovi a Ladislavu Čepelákovi, tvůrcům z okruhu skupin UB 12, Trasy, výstav Konfrontací, Nové citlivosti, pozdějšího Klubu konkrétistů, ale i díky různým jednotlivcům.

Za průkopníky grafického umění 60. let jsou považováni především Vladimír Boudník, Zdeňek Sýkora či Radoslav Kratina.

Vladimír Boudník

Vladimír Boudník, nejvýznamnější osobnost českého poválečného malířství, se grafikou zabýval už od čtyřicátých let. V období realistické tvorby navazoval na tradiční hodnoty a využíval klasické techniky. Své komplexní pojetí tvorby - explosionalismus, spočívající v přesvědčení, že umění je součást života a člověk má svou obrazotvornost používat v plné míře a o to silněji prožívat každou chvíli, každou situaci, prezentoval svými prvními manifesty v už roce 1949.

Boudník je považován za předchůdce akčního umění, své první akce uskutečňoval v ulicích a to domalováváním tvarů oprýskaných zdí. Boudník také jako první pracoval s principy náhody, které jsou u nás spojovány spíše s konstruktivními tendencemi. Tato spontánní aktivní činnost svázaná s estetickým citem je patrná ve všech abstraktních grafikách.

Boudník pracoval po většinu života jako dělník a k umění ho inspirovalo jeho bezprostřední okolí fabriky. V jeho díle se tak odráželo prostředí, které mu bylo blízké a ve kterém se pohyboval. V polovině padesátých let začal spontánně experimentovat s různými kovovými prvky, které nacházel v továrně, ve které pracoval. Do duralových desek tehdy lisoval jehly, hřebíky, odřezky, ozubená kolečka atd.

Těsně před rokem 1960 se začal Boudník věnovat strukturální grafice s využitím kovových pilin, špon, písku, nejrůznějších látek, nití, útžků. Své kompozice fixoval syntetickými laky, tiskl je v malých nákladech a experimentoval s barevnými variacemi. Každý tisk byl proto originálem.

V polovině šedesátých let objevil magnetickou grafiku, ve které se působením siločar magnetů umístěných pod deskou uspořádávaly železné piliny.

Pro Boudníkův vývoj mělo velký význam setkání s Egonem Bondym, Bohumilem Hrabalem, Jiřím Kolářem a Janem Kotíkem, kteří mu zprostředkovávali informace o současném vývoji cizího umění. Boudník také spolupracoval na terapiích s psychiatrickou klinikou, sám vytvořil celý cyklus Rorschachových testů.

Nevystavoval příliš často, dostal se však na Expo v Bruselu v roce 1958 a v roce 1963 do Musea of Modern Art v Miami. V prosinci roku 1968 tragicky zemřel.

Radoslav Kratina

Radoslav Kratina začínal užitým uměním, navrhoval vzory látek, hračky, vystřihovánky atd. Od roku 1963 se plně věnoval volné tvorbě. Zprvu vytvářel série monotypů a frotáží, v nichž přicházel na nejrůznější postupy. Štočky připravoval z nalezených prvků, otiskoval gramofonové desky, ústřižky a útržky papíru, lepenky, krabičky od zápalek.

Vymyslel vlastní metodu přenášení textů vystřižených z časopisů a uspořádaných do různých soustav. Vytvářel frotážované reliefy z kapané sádry či z fixovaného písku. Místo lisu používal ruční ždímačku s dvěma gumovými válci. Monotypy vytvářel až do roku 1967. Ještě před polovinou šedesátých let se z nich odvinuly řady reliéfů a variabilních objektů.

Ke grafice se Kratina vrátil sérií geometricky orientovaných sítotisků, až na ojedinělé serigrafie z pozdějších let se tímto jeho grafické dílo uzavřelo.

Jiří Balcar

Jiří Balcar je známý především jako malíř, grafice se však věnoval už od raného období. Zprvu se inspiroval meziválečnou avantgardou a od poloviny padesátých let městskou atmosférou.
Těsně před rokem 1960 se začal přiklánět k abstrakci. Podoba jeho grafických listů se přiblížila ke kaligrafii.

Základní úlohu v jeho práci zastává čára jako nositelka významu a dále písmo, jehož znaky se staly součástí výtvarné skladby. Do jeho akvatint, suchých jehel a leptů pronikaly struktury oživující plochu i geometrické jednoduché ornamenty.
S počátkem šedesátých let se Balcar uchyluje k úspornému výrazu, přesnému členění prostoru a k výstižným znakům.

V roce 1964 Balcar odjel na studijní cestu do USA, kde na něj silně zapůsobil pop art. Po návratu se v jeho práci znovu objevují figurální motivy. V grafice získává vedle hlubotisku a experimetu důležité místo litografie a výraznou barevností.
Grafické listy z posledních let odráží politický vývoj konce šedesátých let se vším pozitivním a negativním co přinášel.




Zdroj: Dějiny českého výtvarného umění VI (1958-2000)