<< zpět na kategorii "Oběti komunistického teroru"

Generál Heliodor Píka byl československý voják a legionář, významný představitel zahraničního československého protinacistického odboje a oběť justiční vraždy v rámci zinscenovaných procesů v 50. letech.

Dětství a mládí Heliodora Píky

Heliodor Píka se narodil a vyrostl ve skromných poměrech v rodině venkovského koláře ve Štítině na Opavsku. Podle tehdejšího zvyku dostal chlapec jméno podle řeckého biskupa Heliodora, jehož jméno připadalo na den Píkova narození. Ze šesti dětí štítinského koláře mohlo studovat jen jedno a tím vyvoleným se stal právě Heliodor a podle svědectví sourozenců si tohoto šťastného losu dovedl vážit. Stal se vynikajícím studentem opavského gymnázia, osvojil si znalosti několika světových jazyků (němčiny, řečtiny, latiny, později ruštiny a francouzštiny), a proto mohl maturovat již po absolvováni sexty v roce 1915.

První světová válka

Místo plánovaných studií farmacie na Univerzitě Karlově, byl v říjnu 1915 při mobilizaci odveden jako jednoroční dobrovolník do rakouskouherské armády. Absolvoval nejdříve tříměsíční kadetku v Opavě, kde potom působil ve funkci instruktora až do června 1916. Tehdy již jako praporčík a velitel roty odjel s doplňovacím transportem na ruskou frontu, ale již 24. července 1916 přešel u městečka Berestečka do ruského zajetí.

Dostal se poté až do Kazaňské gubernie, kde se v zajateckém táboře „Paratský závod" přihlásil 5. října 1916 do vznikajících československých legií. Téměř po roce svého zajetí byl zařazen k 1. rotě náhradního praporu 1. čs. divize v Bobrujsku, ale již 24. září 1917 nastoupil jako jeden z prvních československých legionářů v Rusku cestu do Francie. Zde  v Cognacu, v listopadu 1917 byl určen ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií.

Začátkem června 1918 pluk odjel blíž k frontě do tábora v Darney. Mezitím byl Píka jmenován lékárním adjutantem pluku a později vykonával i funkci důstojníka obrany proti plynům. O jeho činnosti na frontě mnoho naznačuje pochvala velitele francouzské 53. divize generála Guillenina, kterou uvedl ve svém rozkaze 8. listopadu 1918, neboť Píka „na vlastní žádost spolupůsobil při lékařské službě v první linii. Obzvláště se vyznamenal horlivostí při ošetřování raněných, opovrhuje úplně nebezpečím". Prodělal s plukem těžké boje v Ardenách, dokonce otravu plynem. Přihlásil se k další nové zbrani této války - letectvu, ale přišel konec války. Dne 9. ledna 1919 se poručík francouzských legií Heliodor Píka vrátil do vlasti s pomocnou rotou 21. čs. střeleckého pluku.

První republika

Nový stát,  Československá republika,  však musel od prvopočátku svého vzniku hájit svoji územní suverenitu, a proto legionářské pluky takřka okamžitě odjely na těšínskou frontu. V létě roku 1919 byl Píka převelen na slovenskou frontu, z níž byl brzy vyslán na studia na vojenskou akademii v Saint-Cyr ve Francii. Studia ukončil v roce 1920 a stal se učitelem na vojenské akademii v Hranicích.

V roce 1921 se Píka oženil s Marií Sehnalovou a o rok později se jim narodil syn Milan. Roku 1923 byl v hodnosti kapitána povolán na hlavní štáb Československé branné moci v Praze. V letech 1926-28 absolvoval jako jeden ze tří československých důstojníků Vysokou školu vojenskou v Paříži.
V roce 1932 se stal vojenským atašé v Bukurešti, tento post byl strategicky velmi významný, protože Rumunsko bylo členem Malé dohody a bylo považováno za oporu proti rostoucímu německému a maďarskému tlaku. V této pozici působil až do roku 1937, kdy byl převelen na ministerstvo obrany.


Druhá světová válka

V roce 1938 se pokusil o dohody pro případnou válku s Německem a získal příslib materiální pomoci Jugoslávie a Rumunska. Po okupaci Československa byl nucen utéci přes Francii do Londýna, kde nabídl své služby Janu Masarykovi. Edvard Beneš ho vyslal do Bukurešti, jako vojenského vyslance pro Balkán, zde pomáhal československým a maďarským uprchlíkům z Protektorátu, přičemž se zaměřoval především na demobilizované vojáky. Po fašistickém puči v Rumunsku a krátkém zatčení se přesunul do Istanbulu.

V Istanbulu se Píka setkal s podplukovníkem Ludvíkem Svobodou, který ho požádal o předání žádosti E. Benešovi o podporu spolupráce se Sovětským svazem a založení vojenského vyslanectví v Moskvě, což Beneš přijal. V roce 1941 se setkal se Svobodou podruhé. Při této schůzce L. Svoboda spolu se sovětským generálem Fokinem navrhl vytvoření československých jednotek na území SSSR a další zpravodajskou spolupráci s Moskvou. Tento návrh Československá exilová vláda přijala a po podpisu sovětsko-československé vojenské dohody (18. července 1941) se H. Píka stal atašé a velitelem mise Československé armády v Moskvě. Již v srpnu E. Beneše varoval, že SSSR neusiluje o svobodné Československo, ale o diktaturu proletariátu. Toto varování však nemělo na politiku E. Beneše žádný vliv. Již v roce 1941 proti jeho působení v Moskvě protestovali zástupci KSČ Klement Gottwald a Václav Kopecký.

V roce 1942 začal Píka v Buzuluku formovat jednotku československé armády z československých vojáků v sovětských zajateckých táborech. Společně s L. Svobodou dokázal čelit tlaku K. Gottwalda na zpolitizování jednotky. V září 1943 se 1. čs. samostatná brigáda přesunula na frontu do oblasti Kyjeva a v listopadu se Píka účastnil slavnostního podpisu československo-sovětské spojenecké smlouvy.

V srpnu 1944 obsadil wehrmacht Slovensko a Píka požádal sovětské velení o podporu slovenských povstalců Rudou armádou, J. V. Stalin pak vydal příkaz k dodávce zbraní na Slovensko a zahájení karpatské operace maršálem Koněvem. S postupem sovětských vojsk na československé území Píka žádal, aby byl velitelem osvobozovacích jednotek jmenován L. Svoboda, tuto žádost SSSR odmítlo. Poté neúspěšně protestoval proti postupu Rudé armády na Zakarpatské Ukrajině. V tomto období již sovětské velení plně spolupracovalo s K. Gottwaldem a jelikož ani E. Beneš mu neposkytl dostatečnou podporu, mohlo sovětské vedení Heliodora Píku ignorovat.

V květnu 1945 se H. Píka vrátil do Prahy, kde byl jmenován náměstkem náčelníka generálního štábu Československé armády. V tomto období byl oceněn i dvěma sovětskými vyznamenáními.

Po únoru 1948 byl zatčen a obviněn ze zrady a v politickém procesu byl odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice Bory. Tato poprava byla první politickou justiční vraždou v socialistickém Československu.


Zinscenované soudní přelíčení

Hlavní přelíčení bylo neveřejné a konalo se 26., 27. a 28. ledna 1949.

Divizní generál Heliodor Píka byl odsouzen za to, že "koncem roku 1940 v Istambulu, od roku 1941 do konce roku 1945 v Moskvě, na jaře 1946 v Londýně a konečně v období 1945 - 1948 v Praze, vyzradil exponentům britské Imteligence Service skutečnosti, opatření a předměty, jež měly zůstat utajeny pro obranu republiky".

Přizvaní soudní znalci, plukovník Zadina a štábní kapitán Kocián, potvrdili, že vyzrazené informace byly zvlášť důležité pro obranyschopnost Československa.


Rozsudek vojenského senátu Státního soudu

"Obžalovaný generál Heliodor Píka, narozený 3. července 1897 ve Štítině, je vinen z žalovaných skutků a odsuzuje se podle § 6, odst. 2/II, podle zákona 50/23 za použití § 45 a 96 vojenského trestního zákona kromě kasace a ztráty čestných odznaků a vyznamenání k trestu smrti provazem".

Žádosti o milost prezident Klement Gottwald nevyhověl, rozsudek byl vykonán v časných ranních hodinách 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice na Borech.

Generál Heliodor Píka byl spolužákem francouzského prezidenta de Gaulla, a když byl popraven, byl ve Francii vyhlášen jednodenní státní smutek.


Rehabilitace

V roce 1968 byl s pomocí prezidenta L. Svobody proces s Píkou obnoven a vojenský soud v Praze konstatoval jeho nevinu a plně ho rehabilitoval. Přesto socialistický režim odmítl uznat jeho zásluhy a veřejnost se s jeho životem mohla seznámit až po roce 1989. V 90. letech 20. století pak vznikl dokument České televize Proč vás zabili, generále? a bylo o něm napsáno několik knih.

Roku 1991 udělil Heliodoru Píkovi prezident Václav Havel in memoriam Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války, byl mu odhalen památník v Plzni i v rodné Štítině. Po Píkovi je pojmenována i 53. brigáda PS a EB Armády České republiky v Opavě.



Zdroj: Totalita.cz