Život Jaroslava Heyrovského

Český fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský se narodil 20. prosince 1890 jako páté dítě v rodině profesora římského práva na Karlově univerzitě.

Jaroslav Heyrovský studoval na akademickém gymnáziu v Praze. V roce 1909 se zapsat na filozofickou fakultu Karlova univerzity. Od roku 1910 studoval na Univerzity College v Londýně. V roce 1913 získal hodnost bakaláře. Studia však přerušila I. světová válka. Heyrovský narukoval ke zdravotníkům. V roce 1918 Heyrovský obhájil na Karlově univerzitě svou disertační práci.

Následující roky se Heyrovský věnoval problematice rtuťové kapkové elektrody, která sloužila k měření povrchového napětí rtuti. V roce 1922 Heyrovský publikoval objev využití elektrolýzy se rtuťovou kapkovou elektrodou, metodu sloužící účelům chemické analýzy. Nová metoda umožňovala poznání i těch nejnepatrnějších částí tehdy zkoumaných roztoků. Bylo to vlastně grafické znázornění přesných hodnot složení zkoumané látky.

Heyrovský o své systematické práci svého týmu řekl: "Od počátku polarografie v roce 1922 jsme zaznamenávali pokud možno všechny práce, které byly u nás i v zahraničí uveřejněny. Za 40 let trvání polarografie jich vyšlo kolem 13 tisíc, mezi nimi na 50 učebnic v 16 jazycích."


V roce 1924 sestrojil Jaroslav Heyrovský se svým žákem Japoncem M. Shikatou polarograf - přístroj pro automatický zaznam křivky závislosti proudu na napětí při elektrolýze roztoku vzorku. Ten umožnil zkrácení postupu z řádů hodin na minuty. V počátcích se zdála metoda nevhodná pro praktické využití. K rozpracování polarografické metody přispěl Heyrovského další žák D. Ilkovič. Návrh Jaroslava Heyrovského na polarograf realizovaly universitní mechanici Peták a Innemann.

Nobelova cena a další ocenění

Jaroslav Heyrovský převzal Nobelovu cenu za chemii z rukou švédského krále Gustava Adolfa VI. za vynález a využití polarografie 37 let po vynálezu polarografie.

Mimo to získal čestné doktoráty na mnoha univerzitách (mj. Drážďany, Marseille, Paříž, Varšava). Heyrovský byl také čestným členem vědeckých akademií (např. USA - Boston, Indie, Maďarsko, Polsko). Byl viceprezidentem Mezinárodní unie fyziků, prezidentem polarografické společnosti v Londýně, čestným členem Japonské polarografické společnosti, čestným členem chemických společností Československa, Rakouska, Polska, Anglie a Indie.

Profesor Heyrovský zdůrazňoval letité vědecké heslo Pracuj, uzavři, uveřejni. Když mu občas zůstala vzácná volná chvíle, věnoval se sportu, v mládí byl horolezcem, s kolegy a studenty na výletech nevynechal ani fotbal a večer obvykle přišly na řadu parodie na vědecké přednášky.


V pásmu Československého rozhlasu v roce 1959 popisuje František Gel vzpomínky na interview s Jaroslavem Heyrovským takto:

"Když ve skromném vyprávění nastala přestávka, vzchopil se reportér k otázce, kterou si předsevzal a na kterou si jaksi netroufal:

- Pane profesore, mými nehodnými ústy se vás ptají světové dějiny, když jste objevil zásadu kontantního odporu sloučenin, byl jste si vědom dosahu toho objevu?

- Ne odpovídá bez vteřinky přemýšlení profesor Heyrovský.

- A na co jste tedy myslel?

- Řekl jsem si, tady je něco, s čím si pohraju. Víte, když člověk na něco přijde, to je jako když najdete v písku hrudku zlata. Říkáte si, pozor to by mohlo být naleziště a ryjete v tom písku dál. A tak z toho byla nakonec polorografie."



Zdroj: Český rozhlas