Český prozaik, dramatik a publicista, autor mnoha próz, esejů a divadelních her a bývalý disident je ve Velké Británii považován za vlivný hlas Prahy, české a světové literatury a za ikonu intelektuálního odporu. 


Život Ivana Klímy

Jeho otec vědecky pracoval v elektrotechnice a matka byla úřednicí. Za druhé světové války byl Ivan Klíma, židovské dítě, tři roky v koncentračním táboře v Terezíně. Po maturitě na gymnáziu začal studovat na  Vysoké  škole politické a hospodářské. Po půl roce přestoupil na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde se věnoval oboru čeština a literární věda.  Později pracoval především jako redaktor v časopisech a novinách; pracoval jako redaktor 'Literárních novin' a 'Listů' až do jejich zákazu.

„Každá snaha osvobodit člověka je pokusem zbavit jej strachu, vytvořit podmínky, ve kterých nebude cítit svou závislost jako ohrožení.“

V letech 1969 – 70 působil v USA na Michiganské univerzitě. Po návratu domů mu bylo znemožněno publikovat a pracovat v oboru. Byl zaměstnán jen jako sanitář a zeměměřičský pomocník. Později Klíma podepsal Chartu 77. Většinu času se však zabýval literární tvorbou, která byla vydávána jednak v samizdatu, jednak v cizině. Získal zahraniční ocenění za knihy Moje první lásky a Moje zlatá řemesla. Své texty publikoval v časopisech 'Květen', 'Plamen', 'Host do domu' a v exilovém 'Svědectví'. Některá díla zůstala v rukopisech a byla zveřejněna až po roce 1989.

V poslední době se Ivan Klíma věnuje pouze literatuře a působí také v domácích i zahraničních spisovatelských organizacích.

„Čtyřicet let totality nám zanechalo duchovní prázdnotu, jejíž naplnění nás bude stát hodně úsilí, zklamání a bolesti.“


Dílo

Klímova žánrově bohatá tvorba zahrnuje prózu, drama, publicistiku, esejistiku a literárněvědné studie. Hlavním inspiračním zdrojem jsou vlastní zážitky a životní zkušenosti. Jeho knihy se čtou ve více než třiceti jazycích po celém světě a získaly řadu literárních cen.

Jeho prózy (především povídky a novely) se v různých kontextech vyrovnávají s problémem lidské samoty a střetnutí jedince s mechanismy moci (Bezvadný den, 1960; Hodina ticha, 1963; Milenci na jednu noc, 1964; Loď jménem Naděje, 1969; Milenci na jeden den, 1970).

V povídkách a románech ze 70. a 80. let, kdy z politických důvodů nesměl v Československu publikovat, nastoluje téma životního osudu spisovatele, mocí vyvrženého na okraj společnosti, a proti bezpráví staví mravní sílu opřenou o důstojnost člověka (generační román Stojí, stojí šibenička, 1978, přepracovaný pod názvem Soudce z milosti, 1986; povídkové soubory Má veselá jitra, 1979, 1990; Moje první lásky, 1985, 1990; novela Láska a smetí, 1988, 1990).

Z polistopadového období napsal román Ostrov mrtvých králů (1992) a novelu Čekání na tmu, čekání na světlo (1995).

Odpor proti mocenské manipulaci lidí a životní pasivitě vyjadřují též jeho hry Zámek (tisk i prem. 1964 ), Porota (tisk 1968, prem. 1969), Cukrárna Myriam a Klára a dva páni (tisk 1968, prem. obou her v New Yorku 1969) aj.

Humor a úsměvná pohoda naopak charakterizují jeho tvorbu pro děti (moderní pohádky Kokrhací hodiny, 1965; próza Markétin zvěřinec, 1990).

V esejistice má zvláštní význam esej Karel Čapek (1962, přepracovaná verze 1965), vyjadřující autorův vztah k Čapkovu ideovému a literárnímu odkazu. Souborné vydání Spisů Ivana Klímy vychází od roku 1995 v nakladatelství Hynek.

Značná část Klímova díla vyšla v cizojazyčných překladech v zahraničí (bylo přeloženo do 31 jazyků). Ivan Klíma patří k nejpřekládanějším a ve světě nejznámějším českým autorům.