Život Jiřího Frejky

Po absolvování gymnázia (1923) se zapsal ke studiu filosofie, historie a estetiky na Univerzitě Karlově v Praze, ale jeho srdce a zájem jej vedly k divadlu.

V roce 1920 se stal členem levicové kulturní skupiny Devětsil a spolu s J. Honzlem (1894-1953) založil Osvobozené divadlo, které zahájilo činnost obnovenou Frejkovou inscenací Moliérovy komedie Cirkus Dandin (8.2.1926).

Osvobozené divadlo se stalo základem pražské Akademie múzických umění (AMU), jejímž byl prvním rektorem (1945). Bezprostřední Frejka se brzy s přísně metodickým Honzlem rozešel a se skupinou herců, včetně Emila Františka Buriana (1904-1959), založil divadlo Dada (1927), v němž usiloval o vytvoření aktuálně politické kabaretní revue se stálými typy. Na toto divadélko plynule navázalo Moderní studio, které se více přiklonilo k repertoáru velkých scén.

Ve dvacátých letech se Frejka projevil jako nejvynalézavější režisér experimentálních inscenací poetistického divadla, v němž mladí herci vyjadřovali své generační pocity poválečného životního optimismu bujarou hravostí. Ze sovětského konstruktivismu převzali používání žebříků, tyčí a plošin na jevišti, což zvyšovalo hercovy pohybové možnosti.

Doba Frejkova působení v Národním divadle (1930-45) představuje vrcholný projev básnického divadla, které předvádělo život za pomoci podobenství.

Divadelní inscenaci považoval Frejka za samostatné umělecké dílo. Své avantgardní výboje sjednocoval s psychologickým realistickým herectvím. Místo děje často znázorňovala náznaková scéna, v níž uplatňoval otáčivé jeviště, náklony jevištních plošin, pohyb dekorací, používal filmové projekce a experimentoval se světlem i zvukem. Na scénu Národního divadla uvedl Nezvalovy milence z kiosku, Vančurovo Jezero Ukereve, Calderonovu Schovávanou na schodech, Aristofanovu komedii Ptáci, Gogolova Revizora a další inscenace.

Frejka měl také malířské vidění a podílel se na scénickém výtvarnictví; jeho nejvýraznějšími scénografy byli Antonín Heythum (1901-1954), František Tröster (1904-1968) a Jiří Trnka (1912-1969). Frejkovy inscenace byly plné nápadů, dynamiky a napětí.

Po roce 1948

Po převzetí moci komunisty začalo být Frejkovo "intelektuální" divadlo na obtíž. Byla jmenována komunistická správa Národního divadla v čele s Honzlem, ale bez Frejky.

Ten se stal po krátké době nejistoty uměleckým ředitelem Městského divadla na Královských Vinohradech (1945-50). Byl však Honzlem kritizován, že neřídí divadlo v duchu socialistického realismu, a následně přeložen do operetního divadla v Karlíně, kde bylo jeho působení provázeno útoky a štvanicemi. Nepomohlo mu ani vyjádření ministra Z. Nejedlého, že "Obrněný vlak je jedno ze tří nejlepších představení, které v životě viděl".

Pod ubíjejícím tlakem informací o osudu svých blízkých a spolupracovníků, kteří psychicky nezvládli brutální metody nového režimu nakonec dobrovolně ukončil život. Střelil se do břicha loveckou puškou ve své kanceláři; podle jiné verze se otrávil léky. Do necelého roku zemřel na zánět slepého střeva desetiletý Frejkův syn Jiří; Frejkova manželka choreografka Dagmar Vondrová i její matka vzápětí spáchaly sebevraždu; pohřeb všech tří byl společný.

Frejkův odkaz

Jiří Frejka jako jeden z mála našich divadelních režisérů udržel kontinuitu jak se svým dosavadním uměleckým snažením, tak kulturním rozhledem doby minulé, a to přes všechny snahy prosadit v divadle nadiktované, zjednodušující představy o socialistickém umění.

Přes ničivé požadavky stalinské kulturní politiky oslňuje jeho dílo velkolepou vírou v divadelní umění a jeho nadčasový život. Naší divadelní kultuře zanechal jako svůj odkaz program múzického divadla, který uskutečňoval v inscenacích konstruktivisticko-poetického ladění ve stylu divadla dramatické poezie, v pokusech o monumentální politické divadlo velkého společenského dosahu a v komediálně poetických metaforách divadla paralyzujícího psychické otřesy obyvatelstva neklidného srdce Evropy.

Dílo

Dramatická tvorba
Ve své divadelní tvorbě se Jiří Frejka inspiroval mimo jiné ruskou divadelní avantgardou. Inscenaci hry považoval za samostatné umělecké dílo, důraz kladl na fantazijní prvky a výtvarné pojetí scény. Průkopnicky aplikoval filmovou projekci v divadelních inscenacích, usiloval o moderní pojetí klasické commedie dell'arte. V době svého působení realizoval na scéně Národního divadla na padesát inscenací, ve Vinohradském divadle jich realizoval sedmnáct. Některé hry pro své inscenace upravoval.

Divadelní práce teoretické
Živé divadlo - 1936
Smích a divadelní maska - 1942
Jevištní řeč a verš tragédie - 1944
Režie jako projev průbojného ducha - 1980, výbor z teoretických studií a statí, uspořádal Jiří Hájek

Divadlo je vesmír - 2004, výbor z divadelních textů z let 1923 - 52 postihuje vklad Jiřího Frejky do teoretického myšlení a tvůrčího programu meziválečné avantgardy

Člověk, který se stal hercem
Železná doba divadla - 1945
Deník J. Horákové - 1940

Próza
Frejkovy prózy mají vzpomínkový charakter.

Outěchovice - 1942, vzpomínková kniha o rodišti Jiřího Frejky
Myslivecké povídačky - posmrtně 1964