Lennoniády

Mladí lidé se začali shromážďovat u zdi obklopující Velkopřevorství řádu maltézských rytířů na Malé Straně v Praze od 8. prosince 1980, kdy byl zastřelen jeden ze zakladatelů Beatles John Lennon.

Několik dní po jeho smrti zde totiž neznámý autor namaloval lennonův portrét s křídou napsaným "Za Johna Lennona" a nakresleným křížem. Vznikl tak symbolický hrob Johna Lennona, pod který lidé brzy začali pokládat květiny a zapalovat svíčky a místo pravidelného setkávání.

Počátkem roku 1981 ůvodní křídový nápis nahradil jiný: "Za Johna Winstona Lennona 9. 10. 1940 – 8. 12. 1980", který už byl vytvořený barvou za pomoci šablony.

Informační zdroje

O tzv. Lennonově zdi se začalo dozvídat stále více lidí. O tom, že se povědomí o ní rozšířilo, se hodně zasloužila Jazzová sekce, která vydala na podzim roku 1981 brožovaný sborníček nazvaný JOHN ONO LENNON.

Otiskla v něm poměrně obsáhlý rozhovor s Johnem Lennonem a Yoko Ono, článek o Lennonově smrti a také, což bylo nejdůležitější, fotografie Lennonova pražského „symbolického náhrobku", jež doplnila básněmi, které lidé na Lennonovu zeď napsali.

Lidé se však o tomto místě dozvídali i dalšími, pro tehdejší dobu typickými cestami. V první řadě ústně, ale například i prostřednictvím pivních tácků v pražských hospodách, na které se psaly informace vztahující se k pietním setkáním na Kampě, jež vešla do historie pod názvem „lennoniády". Ty se odehrávaly každý rok v den výročí Lennonovy smrti, tedy 8. prosince vpodvečer.

Pietní místo trnem v oku komunistického režimu

Takzvaná Lennonova zeď byla pravidelně na příkaz představitelů komunistického režimu přetírána (poprvé se tak stalo v dubnu 1981 v souvislosti s XVI. sjezdem KSČ, který se v té době v Praze konal), ale během několika málo dní byla opět popsána.

Mimo jiné se na ní objevoval nápis Vy máte Lenina, nechte nám Lennona! Ale především sem byly opisovány básničky, často Václava Hraběte, úryvky z textů Beatles s českými překlady a nejvíce vzkazy adresované přímo Lennonovi.

I samotný „náhrobek" byl mnohokrát zničen – Lennonovy podobenky byly strhány, květiny, věnečky a svíčky rozkopány. Dalším opatřením bylo přibití dřevěných desek. Z Lennonovy zdi na Velkopřevorském náměstí se tak stala plakátovací plocha. Ale lidé psali vzkazy dál, na místa všude kolem i na zeď poblíž můstku přes Čertovku a v přilehlé Hroznové ulici.

Komunistům vadila především spontánnost setkání na Kampě. Vedle už zmíněného pravidelného přetírání a zabedňování Lennonovy zdi se snažili mladé lidi, kteří se u ní shromažďovali, policejně rozhánět nebo jim zabránit se k ní vůbec dostat (například tím, že přístup k ní zahradili z důvodu provádění „neodkladných stavebních prací"). Požadovaného efektu však nedosáhli. Naopak. Lidí sem chodilo rok od roku víc. „Lennoniády" pro ně byly o to přitažlivější. Policejní zákroky je stmelovaly a přispěly paradoxně k tomu, čemu měly především zabránit, totiž aby se pietní shromáždění k uctění památky Johna Lennona začala politizovat. Přesně to se však stalo.

Od roku 1984 dostala tato shromáždění vyloženě politický charakter. Esenbáci a estébáci tehdy jeho účastníky brutálně rozehnali. Začali na ně najíždět auty a vytlačovat je z Kampy. Použili rovněž psy. Lidé před nimi ustupovali ke schodům ke Karlovu mostu, na kterém se chtěli zachránit. Ale auta i psi čekali i na mostě. Několik lidí bylo zraněno, řada naložena do přistavených „antonů" a odvezena k výslechům. Informace o brutalitě policejního zásahu se dostala do exilových časopisů a represe přitáhla pozornost také domácích opozičních skupin.

Pravidelné zprávy o prosincových shromážděních na Kampě po celá osmdesátá léta poctivě psal a šířil pravidelný účastník „lennoniád" Roman Laube. Díky němu si můžeme udělat obrázek, jak v jednotlivých letech probíhaly.

Počínaje rokem 1985 se 8. prosinec stal pro příslušníky SNB dnem, na který se připravovali měsíce předem. Zasedaly operační štáby, které vymýšlely nejrůznější represivní opatření, do akce byli povoláni tajní policisté i jejich spolupracovníci.

V roce 1985 však represivní složky nezasáhly tak jako o rok dřív. Nechali dokonce za své asistence projít průvod, který zpíval Nohavicovy a Krylovy písničky, až na Hrad.

Zakázané setkání v roce 1987

Státní Bezpečnost v roce 1987 instaluje na Kampě stálou kameru namířenou na místo tradičních Lennonovských srazů, ani to však nezabrání psaní nápisů a shromážděním. Stejně jako v předchozím roce jsou desítky mladých lidí vyslýchány již před výročím, někde probíhají i pohovory na školách, kde jsou studenti varováni před účastí na tradičním prosincovém setkání.

8. prosince probíhá rozsáhlá bezpečnostní akce ve snaze zabránit průvodu. Ten je rozbit už na počátku, v prostoru Kampy. Shromáždění se poprvé účastní aktivisté politické opozice. Veřejný projev má signatář Charty 77, Otakar Veverka, který ve svém projevu požaduje:

1. Stažení všech jaderných zbraní z území Československa
2. Stažení všech Sovětských vojsk
3. Zkrácení vojenské služby na 12 měsíců
4. Rozšíření náhradní vojenské služby pro ty, kterým jejich víra, nebo přesvědčení nedovoluje službu v armádě
5. Propuštění všech politických vězňů

O. Veverka je stejně jako řada dalších účastníků shromáždění zadržen a vyslýchán StB. V ten samý den zorganizoval Socialistický svaz mládeže oficiální „Mírový koncert“ pod názvem „Dejte šanci míru“ v Městské knihovně.

Jak se praví v Plánu bezpečnostního opatření které vypracovala Hlavní Správa Sboru Národní Bezpečnosti „Smyslem tohoto opatření (koncertu) je odvést pozornost od neoficiální akce na Kampě, kde pravidelně od roku 1981 dochází pod rouškou vzpomínkové akce k úmrtí Johna Lennona k nepovolenému shromáždění mládeže, inklinující k hnutí hippies, undergroundu a buržoaznímu pacifismu.“