<< zpět na kategorii "Významné osobnosti současného veřejného života"

Dramatik, spisovatel, bývalý chartista a disident Karol Efraim Sidon je od roku 1992 zemským a pražským rabínem. Je symbolem židovského osudu druhé poloviny 20. století.

Život Karola Sidona

Jeho otec byl za války zavražděn nacisty v Terezíně. V letech 1960 – 1964 Sidon vystudoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Poté pracoval jako externí rozhlasový redaktor, dramaturg animovaných filmů ve Studiu Jiřího Trnky a jako redaktor Literárních listů a Listů. Na přelomu 60. a 70. let se podílel jako spoluscenárista na legendární filmové trilogii Juraje Jakubiska Zbehovia a pútnici (1968), Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) a Dovidenia v pekle, priatelia (1970/1990) a jako herec se objevil ve filmu Takže ahoj (1970).

Jeho úspěšná kariéra spisovatele a scenáristy byla násilně přerušena sovětskou okupací. V době normalizace pracoval jako pomocný dělník a topič. Také se začal učit hebrejsky a sháněl literaturu, která by mu pomohla orientovat se v židovské tradici. V té době již opustil Vodní stavby a začal od roku 1976 prodávat v trafice v Jindřišské ulici. Na studium i na psaní měl přitom dost času. V té době také napsal román Boží osten. Idyla však trvala krátce a totalitní moc opět ukázala svou pravou tvář. Když na počátku roku 1977 podepsal Chartu 77, přišel o práci a začal být pronásledován. Svůj čas dělil mezi starou a novou rodinu, samizdat, výslechy s krátkodobými pobyty v celách předběžného zadržení a studium. V roce 1978 už byl se studiem tak daleko, že přestoupil na židovskou víru, a studium tóry se pro Sidona stalo úkolem na celý život. Při konverzi k židovské víře přijal Karol Sidon židovské jméno Efraim.

Sidon, který nebyl Židem po matce, byl přijat za vlastního a začátkem osmdesátých let snad i proto přenesl své aktivity do Židovské obce. O tomto svém kroku má dnes značné pochybnosti, neboť tím dostal tuto komunitu do centra pozornosti tajné Státní bezpečnosti. Tajní mu to řekli velice jasně: Buď se stáhnete do soukromí a nebudete na sebe nabalovat lidi, nebo vás zavřeme. Sidonovu svízelnou situaci si záhy uvědomilo i vedení Židovské obce a hledalo pro něj nějaké schůdné řešení. Jediné, co se nabízelo, bylo studium v zahraničí. Pan doktor Galský z obce mu vyjednal stipendium na Vysoké škole pro judaistická studia v Heidelbergu a Sidon tam v roce 1983 emigroval.

Po roce 1989

V letech 1990 - 1992 pokračoval Sidon ve studiu v Jeruzalémě na rabínském semináři Ariel (Harry Fischel-Institute), kam už odjel s tím, že převezme v Praze rabinát. Jeho dlouholeté studijní úsilí se nečekaně naplnilo. V roce 1992 se vrátil do Prahy a své nové funkce v pražské obci se ujal. Kromě krátkého období v roce 2004, kdy byl novým vedením pražské Židovské obce odvolán, funkci vykonává dodnes.

Karol Sidon jako vysoce duchovní člověk se snaží navazovat na hlubší kořeny českého židovství, hledá je, pojmenovává a chce je pěstovat.

Dílo

Sidon publikoval v časopisech Tvář, Literární noviny, Divadelní noviny, Film a doba, Filmové a televizní noviny aj. Je autorem televizních her (např. Otcové a děti, Adam a Gabriel), rozhlasových her (např. Páté přikázání, Samotka, Dvojí zákon), divadelních dramat (např. Shapira, Zpívej mi na cestu, Mordechaj, Ester), próz (např. Sen o mém otci, Evangelium podle Josefa Flavia, Návrat Abrahamův) a spoluautorem scénářů k filmům J.Jakubiska (Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni a Dovidenia v pekle, priatelia).

Zdroj: reflex.cz