Kniha poslední nositelky Nobelovy ceny za literaturu Herty Müllerové vyšla v roce 1986, rok před tím než autorka emigrovala do Západního Německa. Největším tématem této autorčiny rané prózy je vycestování nebo spíše čekání na výjezdní doložku. Silný a elegický příběh plných barvitých obrazů zachycuje život na rumunském venkově 80. let 20. století za Ceausescovy diktatury.

V roce 2010 se konečně dočkala českého překladu.

Originální německý titul zní "Der Mensch ist ein großer Fasan auf der Welt" a odkazuje k rumunskému přísloví, přeneseně znamenajícímu, že okolnosti omezují člověka v rozletu. Přesně to řeší postavy příběhu: chtějí vzlétnout, ale sotva se nadnesou. Tíží je nestrávená minulost, poznamenaná nacismem a sovětskými lágry, a svazuje Ceaušeskova současnost, která jim bere kořeny i grunty.

Přežívají, uvázlí v malé německé vesnici na okraji velkého Rumunska, počítají dny a a čekají na cestovní pas. Přijde vůbec? A koho, co budu muset zaprodat? Vesnice se postupně vylidňuje - Němci totiž odcházejí do Německa, samozřejmě do toho Západního.

Už úvodní stránky jsou přesycené symboly a metaforami, létají tu sovy smrti, předávají se dešťové perly a ženy se mění v seschlé ropuchy. Zvířecí symbolika Müllerovou bezpochyby fascinuje. Cestovní pas se tak stává rafinovanou stínohrou, literaturou obrysů, skrytých významů a krátkých, dokonale ohlodaných vět.

Mezičas v Rumunsku

Herta Müllerová novelu napsala v mezičase svého života - ještě žila v Rumunsku, ale již tam nesměla publikovat. V roce 1987 se však vystěhovala do Německa, pochází totiž z německé menšiny v Rumunsku.

Osud jejích rodičů je navíc pro Evropu dvacátého století až čítankový: otec za války sloužil v jednotkách SS, matka byla po Hitlerově porážce odvlečena do sovětského pracovního tábora.


Zdroj: iDNES.cz